E-publikace

Bezpecnost práce a 50 let VÚBP

31.05.2004 | ZDROJ: VÚBP | AUTOR: Novák Otto

V cervnu roku 2004 si odborná verejnost pripomene 50. výrocí vzniku Výzkumného ústavu bezpecnosti práce. Z hlediska historie se muze padesát let existence instituce jevit jako krátký casový úsek. V historii bezpecnosti práce je vsak techto padesát let poznamenáno nejen významnými zmenami ve vlastním vývoji této oblasti, ale i mnohými zvraty v samotném vývoji výzkumného ústavu. Právní a morální závazky zajistovat bezpecnost na pracovisti se vymezují v ruzných zákonech a kodexech uz nekolik tisíc let.

KLÍCOVÁ SLOVA: vúbp, výzkum

Predmluva

Bezpecnost práce a  50 let VÚBP

Predmluva

V cervnu roku 2004 si odborná verejnost pripomene 50. výrocí vzniku Výzkumného ústavu bezpecnosti práce. Z hlediska historie se muze padesát let existence instituce jevit jako krátký casový úsek. V historii bezpecnosti práce je vsak techto padesát let poznamenáno nejen významnými zmenami ve vlastním vývoji této oblasti, ale i mnohými zvraty v samotném vývoji výzkumného ústavu. Právní a morální závazky zajistovat bezpecnost na pracovisti se vymezují v ruzných zákonech a kodexech uz nekolik tisíc let.

Pocátky nastolování bezpecnostne – politicko – etických otázek se objevují jiz 1800 let pred nasím letopoctem, kdy babylonský panovník Chammurapi (ve starsích materiálech i Chammurabi) vydal 271 zákonu, z nichz se nekolik vztahovalo k bezpecnosti a mnohé upravovaly tresty a náhrady za poranení zpusobené jiné osobe, at úmyslne nebo bezdecne. Napr. zákon c. 198: „Jestlize nekterá osoba vypíchne oko nebo zlomí kost jinému svobodnému cloveku, zaplatí jednu zlatou minci“. Chammurapi také stanovil prísné tresty za nebezpecné stavební práce a pozadované záruky zivotnosti stavby. Zákon c. 229: „Jestlize stavitel pro nekoho staví dum a nepostaví jej rádne a dum, který postavil, spadne a zabije vlastníka domu, pak bude tento stavitel potrestán smrtí“.

Jiný príklad je ze starého Egypta, kde si kolem roku 1500 pred Kristem egyptský panovník Ramses III. údajne najal lékare k péci o delníky v dolech a v kamenolomech a na stavbách verejne prospesných del, jako vodních kanálu a velkých chrámu. V hebrejském Pentateuchu, 1500 let  pred nasím letopoctem, se ve II. knize Mojzísove cást 21:33, 34 ríká: „Kdyz nekdo odkryje nebo vyhloubí studnu a neprikryje ji,takze do ní spadne býk nebo osel, majitel studny poskytne jeho majiteli náhradu ve stríbre a mrtvé zvíre bude patrit jemu“. Pátá kniha Mojzísova cást 22:8 uvádí: „Kdyz vystavís nový dum, udelás na strese zábradlí. Neuvalís na svuj dum vinu za prolitou krev, kdyby z neho nekdo spadl“.

Z historických pramenu je tedy zrejmé, ze spolecenská odpovednost za jiné osoby byla i v minulosti nedílnou soucástí vyspelých civilizací. To potvrzuje i dále uvedený krátký exkurz do historie bezpecnosti práce v ceských zemích, kde vznik a rozvoj této oblasti je spojen predevsím s prumyslovou revolucí. Významné zmeny vsak nastaly po druhé svetové válce, kdy doslo ve svete k výraznému urychlení rozvoje prumyslu a technologií. Vznikají nové materiály, nové technologie a dokonce i nová prumyslová odvetví. Dochází ke stále intenzivnejsímu úsilí o zvýsení efektivnosti výroby. Mení se postoje a názory lidí na to, co je prijatelné a co nikoliv z hlediska kazdodenního zivota, potreb lidí, zivotního prostredí – mení se styl zivota.

Prudký rozvoj prumyslu byl provázen vysokou pracovní úrazovostí, pretrvávající az do padesátých let. Duvodem byly nedostatecné zkusenosti a príprava pracovníku, zavádení nových technologií a zvýsený duraz na produktivitu. Hledají se cesty a zpusoby, jak tento negativní vývoj zvrátit. Tlak na vyssí efektivnost vede ke koncentraci výroby, k výstavbe nových rozsáhlejsích a efektivnejsích podniku. Koncentrace technologií a provozu do urcité oblasti, obvykle vzhledem k potrebe velkého poctu pracovních sil neprílis vzdálené od bytových center, výrazne zvysuje nebezpecí pro pracovníky a okolní obyvatelstvo v prípade poruchy nebo havárie. Navíc rychlost zmen spojených se zavádením nové techniky a nových technologií stále méne umoznuje poucit se z chyb a nedostatku. Z toho vyplývají vysoké nároky na kvalitu projektu – musí zajistovat vysokou bezpecnost a spolehlivost provozu, protoze první kritická chyba by mohla vést nejen ke znicení celého provozu, ale i k ohrození zdraví a zivotu lidí a zivotního prostredí. Tyto skutecnosti prispívají k výraznému posunu v chápání bezpecnosti. Zatímco pravdepodobnost smrtelného úrazu jednotlivce v techto provozech klesá, dochází k výraznému nárustu rizika ohrození zdraví a zivotu velkého poctu pracovníku podniku, prípadne i obyvatel z okolních aglomerací.

 

Následky havárií mohou mít i transhranicní charakter a mohou zasáhnout obyvatelstvo a zivotní prostredí sousedních zemí. Vznikají instituce, které zkoumají, jak predevsím zvýsit bezpecnost stroju a zarízení, protoze se predpokládá, ze bezpecný stroj automaticky znamená bezpecnou práci. Praxe ukázala, ze tento predpoklad má pouze omezenou platnost. Bezpecné technické zarízení je dulezitým a nezbytným predpokladem, ale v pracovních systémech, jejichz soucástí je clovek, je bezpecnost práce významne ovlivnena práve jeho vlastnostmi, schopnostmi a chováním. Clovek, lidský cinitel, je nejslabsím a nejméne spolehlivým clánkem pracovních systému. To prokázaly i výsledky analýz prícin nehod rady havárií a nehod u nás i v zahranicí. At uz to byla havárie jaderné elektrárny A1 v Jaslovských Bohunicích, havárie jaderné elektrárny Three Mile Island, rada leteckých nehod, nehod pri výzkumu kosmu, havárie ropných plosin apod. To dalo nový impuls i výzkumu, který se stále více zameroval na prícinu selhání lidského cinitele.

Bezpecnost práce má i významnou etickou dimenzi. Musíme si uvedomit, ze absolutní bezpecnost neexistuje. Muzeme hovorit pouze o prijatelné úrovni rizika a tedy i o urcité míre nebezpecí. Kazdá cinnost, kterou se lidé zabývají, obsahuje riziko a nic tudíz není zcela bezpecné. Vyvstává otázka, jak dalece dokázeme snizovat rizika? Kdy nase morální a pracovní závazky koncí? Tento neviditelný predel se neustále pohybuje, protoze závisí na mnoha faktorech. Lze ríci, ze tento pohyb je jednosmerný smerem k nizsí hodnote prijatelného rizika. V práci se tento pohyb smerem k vyssí bezpecnosti defi nuje na základe dvou klícových faktoru:

• pozadavku právních a technických predpisu,
• potrebou dosazení rovnováhy mezi ztrátami a náklady na bezpecnost.

Zjednodusene lze ríci, ze porovnáváme ztráty proti nákladum a pozadavkum predpisu, pricemz ztráty mohou být do znacné míry hypotetické. Toto vysoce pragmatické hledisko je vsak pouze doplnkem morálních (etických) aspektu, které bezpecnost práce zcela jiste má. V soucasné dobe jsou tyto principy pouze rozvíjeny a modifi kovány podle potreb jednotlivých státu.

Na podzim roku 2000 se konal v Amsterodamu workshop nazvaný Work Life 2000. Konání workshopu bylo reakcí na skutecnost, ze v posledních letech v rade zemí dochází k významným zmenám v oblasti pracovních podmínek a poslední desetiletí prineslo i strategický posun od dílcích kontrol a inspekcí k modelum, ve kterých podniky samy ve vetsí míre prebírají odpovednost za stav bezpecnosti a ochrany zdraví pri práci.

Zkusenosti západních státu ukazují, ze se prístupy uplatnované v minulých letech vycerpaly. Myslenka, ze problémy v oblasti bezpecnosti a ochrane zdraví pri práci jsou zpusobeny predevsím nedostatkem informace, která by se dala shrnout do úsloví …„bude-li kazdý vedet, jak správne postupovat, bude se chovat bezpecne“, neprinesla takové výsledky, jaké mnozí ocekávali. Pocet úrazu neklesá, roste jejich závaznost predevsím z hlediska nákladu na lécení, vyskytují se i závazné prumyslové havárie. Nebylo by vsak správné podcenit dulezitost informací a znalostí v této oblasti. Bez znalostí, jak jednat bezpecne, nelze ocekávat bezpecné chování. Vzniklá situace ukazuje na slozitost resení problému bezpecnosti a na jejich multidimenzionální rozmer.

Abychom nalezli efektivní zpusoby resení, musíme vzít v úvahu nejen faktory, které pusobí pozitivne na zvysování úrovne bezpecnosti práce, ale i faktory, které tento vývoj ovlivnují negativne. 60. a 70. léta byla v porovnání se soucasným stavem charakteristická pomerne vysokou centralizací, regulací jak v oblasti rízení státu, tak i na podnikové úrovni. V soucasné dobe se ve vetsine vyspelých státu prosazuje myslenka vetsí deregulace, volnosti a pruznosti. V krátkém casovém období doslo k vyssí mobilite pracovní síly, významným strukturálním zmenám v ekonomikách státu i ke zmene postavení zamestnancu a zamestnavatelu. To vede k problémum v oblasti inspekce práce. V malých podnicích se zhorsuje prístup k bezpecnosti práce, vetsina pojistovacích spolecností se soustredí více na kompenzaci poskození nez na prevenci, v dusledku vnitrních reorganizací podniku a jejich fragmentace klesá i míra osobní odpovednosti vedoucích pracovníku.

Krome toho je dulezité si uvedomit i prímý vliv ekonomické situace podniku na jejich aktivity v oblasti bezpecnosti práce. Se zvysujícími se ekonomickými potízemi podniku klesá jejich zájem o tuto oblast. Aktivity se v optimálním prípade omezují na to nezbytné, co se musí udelat, v horsím prípade nejsou plneny ani legislativne stanovené pozadavky. Klesá tlak zamestnancu i jejich organizací (odboru) na vytvárení bezpecných pracovních podmínek. Je zrejmá preference udrzení pracovních míst a zachování nebo zlepsení platových podmínek pred zvysováním úrovne bezpecnosti práce.

Jaký se ocekává dalsí vývoj prístupu v oblasti bezpecnosti práce?  V zásade lze ocekávat vývoj vymezený dvema hranicními prístupy – dobrovolným a povinným. Dobrovolný prístup zalozený na presvedcení, technické podpore a pruznosti je casto ponekud znehodnocen skutecností, ze je navrzen z pohledu managementu. Povinný prístup vychází z predstavy rozdílných zájmu vedení podniku a zamestnancu.

Státem jsou stanoveny povinné pozadavky, méne jiz je stanoven zpusob kontroly splnení techto pozadavku. U obou prístupu se ukazuje, ze bez

• aktivní úcasti a spolupráce zamestnancu,
• identifi kace a vyjádrení vztahu pracovních podmínek a ostatních
• faktoru pracovních systému k ohrození zdraví a zivotního
• prostredí,
• systémového rízení

nelze dosáhnout pozadované úrovne bezpecnosti práce.

Je zrejmé, ze problémy v oblasti bezpecnosti práce, které se objevují v prumyslove vyspelých zemích jsou podobné tem, se kterými se setkáváme i v Ceské republice. Pres tuto podobnost vsak v Ceské republice, na rozdíl od zemí EU, stále pretrvává tradicní pojetí bezpecnosti práce, soustredené predevsím na bezpecnost technických zarízení a méne jiz na úlohu lidského cinitele a vliv systému rízení.

Následující stránky o historii bezpecnosti práce v ceských zemích a o vzniku a vývoji Výzkumného ústavu bezpecnosti práce pripomínají více nez padesát let existence instituce, která je svým charakterem celostátní a nadrezortní. Strucne receno – ojedinelá. Úcelem této publikace je pripomenout nejen peripetie a souvislosti vzniku Výzkumného ústavu bezpecnosti práce, úsilí jeho pracovníku o vybudování výzkumné instituce bezpecnosti práce odpovídající pozadavkum doby a nacházející své místo i v rámci mezinárodní spolupráce, ale i dlouholetou tradici, kterou péce o bezpecnou a zdraví neohrozující práci má v ceských zemích.

M. Palecek

TISKNOUT | POSLAT MAILEM

 

SEZNAM KAPITOL

• Predmluva
• Období Rakousko – Uherska
• Po roce 1918
• Bezpecnostní normy
• Úrazové pojistovnictví
• Instituce bezpecnosti práce v letech 1918 – 1945
• Provozne bezpecnostní sluzba a revizní technici
• Evidence a registrace pracovních úrazu a havárií
• Genius loci
• Ceskoslovenský ústav práce a jeho zánik
• Jak vznikl Výzkumný ústav bezpecnosti práce
• Výzkumná cinnost VÚBP
• S Ceským úradem bezpecnosti práce
• Zaclenení VÚBP do vedecko-výzkumné základny
• VÚBP v 80. letech
• Do nového tisíciletí
• VÚBP - soucasnost a budoucnost
• Organizacní zajistení vedeckovýzkumné cinnosti a provozních úkolu
• Výzkumné a dalsí související cinnost
• Bibliografická poznámka