Zivotní prostredí

Nejcastejsí dotazy k problematice zákona c. 167/2008 Sb. o ekologické újme

03.09.2010 | ZDROJ: MZP | AUTOR:

Odpovedi na otázky vztahující se k zákonu c. 167/2008 Sb. o ekologické újme.

KLÍCOVÁ SLOVA: legislativa, ekologie

Jak je v zákone podchycena "objektivní odpovednost" provozovatelu vybraných rizikových cinností za ekologickou újmu?

Vznik povinnosti prevence nebo nápravy ekologické újmy vychází z principu objektivní odpovednosti (tj. odpovednosti za výsledek) s mozností liberace poukazem na události nebo cinnosti, na nez se zákon výslovne nevztahuje (§ 1 odst. 3 zákona c. 167/2008 Sb.). Podstatnou zmenou, kterou prinásí tento zákon, oproti stávající právní úprave je, ze podmínkou provedení preventivních nebo nápravných opatrení provozovatelem vybraných cinností uvedených v príloze c. 1 k tomuto zákonu není jeho protiprávní jednání. Ke vzniku odpovednosti, resp. povinnosti provést preventivní nebo nápravné opatrení postacuje prokázání prícinné souvislosti mezi provozní cinností uvedenou v príloze c. 1 k zákonu a vznikem ekologické újmy (§ 4 zákona c. 167/2008 Sb.); nevyzaduje se tedy prokázání protiprávnosti a zavinení ve forme úmyslu nebo nedbalosti.

Zákon c. 167/2008 Sb. vychází z toho, ze ke vzniku ekologické újmy muze dojít na základe právne kvalifikované události mající puvod v provádené provozní cinnosti. Príloha c. 1 k zákonu obsahuje výcet tech provozních cinností povazovaných za rizikové pro zivotní prostredí a lidské zdraví, s nimiz se spojuje objektivní odpovednost za ekologickou újmu vyvolanou samotnou povahou takové provozní cinnosti (bez ohledu na porusení právního predpisu nebo povolení vydaného na jeho základe). Pouze v prípade ekologické újmy na chránených druzích a prírodních stanovistích, která byla provozovatelem zpusobena provozní cinností neuvedenou v príloze c. 1, je povinnost k prevenci a náprave ekologické újmy zalozena na porusení právních predpisu (§ 5 zákona c. 167/2008 Sb.).

Kdo a na základe jakých kritérií posoudí, jedná-li se o ekologickou újmu?

Zákon povazuje za ekologickou újmu jen takovou nepríznivou zmenu, která je meritelná a má závazné nepríznivé úcinky na vybrané prírodní zdroje (chránené druhy volne zijících zivocichu a plane rostoucích rostlin, prírodní stanoviste, podzemní a povrchové vody, vcetne prírodních lécivých zdroju a zdroju prírodních minerálních vod a puda). Aby se jednalo o ekologickou újmu, na kterou se zákon vztahuje, musí být prokázány:

• závazné nepríznivé úcinky na dosahování nebo udrzování príznivého stavu ochrany takových druhu a stanovist (v prípade ekologické újmy na chránených druzích a prírodních stanovistích),
• závazné nepríznivé úcinky na ekologický, chemický nebo mnozstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál (v prípade ekologické újmy na povrchových nebo podzemních vodách) nebo
• závazné riziko nepríznivého vlivu na lidské zdraví v dusledku prímého nebo neprímého zavedení látek, prípravku, organismu nebo mikroorganismu na zemský povrch nebo pod nej (v prípade ekologické újmy na pude).

Kritéria pro posouzení významu úcinku na dosahování nebo udrzení príznivého stavu ochrany chránených druhu a stanovist jsou v príloze c. 3.

K posuzování vzniku ekologické újmy nebo její bezprostrední hrozby bude docházet:

• ve správním rízení (zahájeném podle § 8 z moci úrední nebo na základe zádosti) - príslusný orgán provede dukazy podle správního rádu, napr. si vyzádá odborná vyjádrení odborných subjektu (napr. AOPK, VÚV, CHMÚ) a ulozí preventivní opatrení/nápravná opatrení; k zjistení vzniku ekologické újmy na pude bude docházet na základe analýzy rizik, jejíz zpracování zajistí príslusný orgán existuje-li duvodné podezrení, ze v dusledku provozní cinnosti uvedené v príloze c. 1 doslo k ekologické újme (§ 11),
• mimo správní rízení - zákon stanoví povinnosti k provádení preventivních opatrení/nápravných opatrení provozovatelum prímo (§ 6 odst. 1 a § 7 odst. 1), provozovatel, resp. príslusný orgán na základe informací poskytnutých provozovatelem a po príp. konzultaci s odborným subjektem (napr. AOPK, CHMÚ, VÚV) dojdou ke zjistení, ze se jedná o ekologickou újmu nebo její bezprostrední hrozbu; príslusný orgán má v takovém prípade vyzvat provozovatele k provedení preventivních opatrení/nápravných opatrení a ulozit mu pokyny k jejich provádení (§ 6 odst. 4 a § 7 odst. 4).

Ekologická újma dle ustanovení § 2 písm. a) zákona muze být jak prímo hrozící, tak ekologická újma jiz vzniklá. Pokud je zjistena ekologická újma, je pro potreby aplikace zákona rozhodná doba jejího vzniku?

Zákon se nevztahuje na ekologickou újmu nebo její bezprostrední hrozbu vzniklé pred nabytím úcinnosti zákona (tj. pred 17.8.2008). Podle § 22 odst. 1 zákona se povinnost provést preventivní nebo nápravná opatrení nebo nést náklady podle tohoto zákona neulozí, pokud jde o ekologickou újmu zpusobenou událostí nebo emisí, k níz doslo pred nabytím úcinnosti tohoto zákona, nebo po nabytí jeho úcinnosti jako dusledek provozní cinnosti, která byla prokazatelne ukoncena pred tímto dnem.

Doba vzniku ekologické újmy je rozhodná pro ukládání vyrovnávacích nápravných opatrení, jejichz úcelem je vyrovnání tzv. prechodných ztrát, které nastaly ode dne, kdy doslo k ekologické újme, do doby, dokud primární nebo doplnková nápravná opatrení nedosáhnou úcinku (viz príloha c. 4).

Z jakých kritérií se bude vycházet pri posuzování ekologické újmy na vodách nebo její bezprostrední hrozby?

Za ekologickou újmu na povrchových nebo podzemních vodách povazuje zákon c. 167/2008 Sb. takovou nepríznivou meritelnou zmenu povrchových nebo podzemních vod (nebo meritelné zhorsení jejich funkcí), která má závazné nepríznivé úcinky na ekologický, chemický nebo mnozstevní stav vody nebo na její ekologický potenciál. Zákon c. 167/2008 Sb. (stejne tak jako smernice 2004/35/ES) neobsahuje zádné kritéria pro posuzování ekologické újmy na vodách. Rozhodující pro posouzení ekologické újmy na vodách budou zejména odborná vyjádrení poverených odborných subjektu provádejících monitoring stavu vod podle § 21 zákona c. 254/2001 Sb. (CHMÚ, VÚV, správci povodí). Za úcelem zajistení cinností souvisejících s prípravou, zpracováním, zavedením a provádením programu monitoringu vod a podáváním zpráv Evropské komisi podle smernice 2000/60/ES a k naplnování ustanovení § 21 zákona c. 254/2001 Sb. byl vydán Metodický pokyn odboru ochrany vod Ministerstva zivotního prostredí a odboru vodohospodárské politiky Ministerstva zemedelství pro monitorování vod (publikován ve Vestníku MZP c. 3/2007).

Rízení prací pri havárii podle vodního zákona príslusí vodoprávnímu úradu. Kdo, kdy a na jakém základe pri havárii rozhodne, ze se bude postupovat v prípade ukládání nápravných opatrení podle tohoto zákona (§ 21 odst. 4) a ne podle § 42 vodního zákona (uvést na príkladu, jaký bude postup).

Paklize dojde k havárii podle § 40 zákona c. 254/2001 Sb. (havárií podle zákona c. 254/2001 Sb. se pritom rozumí pouze nepríznivá zmena jakosti vod, nikoli zmena ekologického nebo mnozstevního stavu ci ekologického potenciálu podle zákona c. 167/2008 Sb.), budou probíhat bezprostrední opatrení podle § 41 zákona c. 254/2001 Sb. Vodoprávní úrad si v daném prípade muze vyzádat vyjádrení príslusného orgánu podle § 21 odst. 4 zákona c. 167/2008 Sb., zda se jedná o ekologickou újmu ci nikoliv. Príslusný orgán podle zákona c. 167/2008 Sb. muze rovnez zahájit rízení o ulození nápravných opatrení z moci úrední (paklize se dozví o skutecnosti, která nasvedcuje tomu, ze mohlo dojít k ekologické újme) nebo na základe zádosti dotcených osob podle § 8 zákona c. 167/2008 Sb. Paklize vodoprávní úrad zahájil rízení o ulození nápravných opatrení podle § 42 zákona c. 167/2008 Sb., prerusí jej pokud bylo pred tím zahájeno rízení o ulození nápravných opatrení podle § 8 zákona c. 167/2008 Sb. Nápravná opatrení podle § 42 zákona c. 254/2001 Sb. vodoprávní úrad neulozí, pokud bylo k náprave ekologické újmy na vodách ulozeno nápravné opatrení podle zákona c. 167/2001 Sb. (§ 126 odst. 7 zákona c. 254/2001 Sb.).

K dotazum týkajícím se financní zabezpecení dle § 14 zákona c. 167/2008 Sb.

Nabytí úcinnosti § 14 zákona c. 167/2008 Sb. bylo odlozeno az k 1.1.2013 (viz § 29 zákona c. 167/2008 Sb.), tzn. ze do té doby není treba zabezpecovat financní zajistení k náhrade nákladu na preventivní nebo nápravná opatrení a plnit dalsí povinnosti stanovené v § 14 zákona c. 167/2008 Sb.

Blizsí podrobnosti zabezpecování financního zajistení má stanovit provádecí narízení vlády, které by melo být prijato pred nabytím úcinnosti § 14 (nejpozdeji do 30.4.2011 dle § 29 zákona). Podle § 14 odst. 5 zákona c. 167/2008 Sb. má vláda stanovit zpusob hodnocení rizik, kritéria posuzování dostatecného financního zajistení pro provozovatele a blizsí podmínky provádení a zpusobu financního zajistení k provedení preventivních nebo nápravných opatrení. Toto narízení vlády nebylo dosud prijato, pripravuje se.

Jsou dostacující opatrení ve smyslu tohoto zákona soucasná opatrení jako Havarijní plány, Provozní rády apod.?Není potreba provádet hodnocení rizik dle EIA?

Lze rozlisovat preventivní opatrení vseobecné povahy, která musí být prijímaná provozovatelem v dobe, kdy jeste neexistuje bezprostrední hrozba vzniku ekologické újmy (napr. havarijní plány zpracovávané podle § 39 odst. 2 zákona c. 254/2001 Sb. nebo podle § 20 zákona c. 78/2004 Sb., popr. opatrení vzeslá z posuzování vlivu zámeru na zivotní prostredí (EIA) provádeného podle zákona c. 100/2001 Sb.), a speciální preventivní opatrení, která musí být prijímaná provozovatelem v dobe, kdy zjistí bezprostrední hrozbu vzniku ekologické újmy. Tato preventivní opatrení by mela být prijímána v dusledku události, jednání ci opomenutí vedoucích k bezprostrední hrozbe ekologické újmy a jejich cílem by melo být predejít vzniku ekologické újmy nebo ji minimalizovat (§ 2 písm. j) zákona c. 167/2008 Sb.).

TISKNOUT | POSLAT MAILEM