Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí o dopravě a životním prostředí

Mechanismy hlášení pro dopravu a životní prostředí (TERM) zkoumají dopady dopravy na životní prostředí. Ve zprávě se poprvé zvažuje komplexní soubor kvantitativních cílů navržených v plánu Evropské komise pro oblast dopravy vypracovaném v roce 2011.

Úrovně emisí téměř všech znečišťujících látek z dopravy se v roce 2009 snížily, neboť poklesla poptávka. Jedná se však o důsledek hospodářské recese. Nyní tedy musíme usilovat o zásadnější změny v evropském dopravním systému, aby se emise v období silného hospodářského růstu nezvyšovaly.

Profesorka Jacqueline McGladeová, výkonná ředitelka agentury EEA, říká: „Úrovně emisí téměř všech znečišťujících látek z dopravy se v roce 2009 snížily, neboť poklesla poptávka. Jedná se však o důsledek hospodářské recese. Nyní tedy musíme usilovat o zásadnější změny v evropském dopravním systému, aby se emise v období silného hospodářského růstu nezvyšovaly.“ 

Ze zprávy agentury EEA o dopravě a životním prostředí vyplývá, že v oblasti účinnosti bylo dosaženo určitých pozitivních výsledků. Nové automobily registrované v roce 2010 byly například o pětinu účinnější než automobily v roce 2000. Tyto relativně skromné výsledky však často překonává rostoucí poptávka, přestože hospodářská recese utlumila činnost v některých oblastech. V období 1990–2009 vzrostla poptávka v oblasti dopravy přibližně o třetinu, což ve stejném období vedlo k nárůstu emisí skleníkových plynů z dopravy o 27 %.

Nové cíle navržené v plánu Komise budou představovat rámec pro tvorbu politik na evropské i vnitrostátní úrovni, aby se tak řešily otázky životního prostředí spojené s dopravou. Ze zprávy je patrné, že političtí činitelé mají významné příležitosti řešit tyto problémy koherentně, např. tak, že se budou současně zabývat kvalitou ovzduší a změnou klimatu.

Agentura EEA poprvé vypracovala východisko k hodnocení pokroku dosaženého při realizaci cílů dopravního odvětví v oblasti životního prostředí. K těmto cílům patří emise skleníkových plynů, spotřeba energie a hluk. Agentura vytvořila základní soubor 12 ukazatelů, jež pokrývají mnoho oblastí politik.

Hlavní zjištění

• Podíl odvětví dopravy na celkovém objemu emisí skleníkových plynů EU v roce 2009 činil 24 %. V plánu je stanoveno, že členské státy EU musí do roku 2050 tyto emise snížit o 60 % oproti hodnotám z roku 1990. Jelikož emise v období 1990–2009 vzrostly o 27 %, musí EU v období 2009–2050 dosáhnout celkového snížení emisí o 68 %.
• Roční spotřeba energie v oblasti dopravy v členských státech agentury EEA v období 1990–2007 nepřetržitě rostla. Celková energetická poptávka v dopravě v letech 2007–2009 poklesla o 4 %, je však pravděpodobné, že s obnovou hospodářského růstu se vrátí i rostoucí trend spotřeby.
• Cíle týkající se kvality ovzduší byly v mnoha oblastech překročeny. U oxidu dusičitého (NO2), který může způsobovat astma a další problémy dýchacích cest, byly roční mezní hodnoty v roce 2009 na stanicích pro monitorování dopravy překročeny o 41 %.
• Částice (PM10) z dopravy rovněž způsobují závažné zdravotní problémy. V roce 2009 byla denní mezní hodnota pro částice PM10 v dopravních oblastech ve 27 zemích celé EU překročena o 30 %.
• Dlouhodobým škodlivým průměrným úrovním hluku způsobeného silničními vozidly na hlavních trasách bylo vystaveno téměř 100 milionů obyvatel.
• Průměrná skutečná cena paliv používaných v silniční dopravě (vypočítaná jako ekvivalent bezolovnatého benzinu, včetně cel a daní) činila v červnu 2011 1,14 EUR za jeden litr, v reálných hodnotách byla o 15 % vyšší než v roce 1980. Cena benzinu tedy v reálných hodnotách vzrostla v průměru o méně než 0,5 procentního bodu za rok, což znamená, že ceny paliv nepředstavují výrazné pobídky k účinnějším variantám v oblasti dopravy.
• Podíl automobilů na alternativní paliva na silnicích stále roste a v roce 2009 činil více než 5 % vozového parku. Většina těchto vozidel používala zkapalněný ropný plyn (LPG); elektrická vozidla tvořila 0,02 % vozového parku.
• Silnice, železnice a dálnice rozdělují evropskou krajinu na stále menší části, což má závažné důsledky pro biologickou rozmanitost. Téměř 30 % půdy v EU je mírně, do velké míry či do značně velké míry rozděleno na části, což omezuje pohyb a reprodukci mnoha živočišných druhů.