Evropská komise (dále jen „Komise“) si je jiz delsí dobu vedoma toho, ze velké mnozství hospodárských subjektu a národních správních orgánu není obeznámeno se zásadou vzájemného uznávání v oblasti volného pohybu výrobku uvnitr Spolecenství. Vzhledem k tomu, ze prvotním zájmem vetsiny hospodárských subjektu je získat rychlý prístup na národní trhy, rozhodnou se casto prizpusobit slození výrobku v souladu s národními predpisy clenského státu urcení, i kdyz tento postup ciní prístup na trh nákladnejsím. Na druhé strane bývá postoj národních správních orgánu k novým výrobkum, které nesplnují doslovne pozadavky technických predpisu clenského státu urcení takový, ze neumozní uvedení výrobku na svuj trh nebo tento prístup neoduvodnene ztízí. Aby Komise zmírnila tyto problémy, rozhodla se zverejnit Interpretacní sdelení Komise 2003/C 265/02, o usnadnení prístupu výrobku na trhy ostatních clenských státu: praktická aplikace vzájemného uznávání. Hlavním zásadám tohoto sdelení je venován následující clánek.

Vzájemné uznávání

Princip vzájemného uznávání vychází z cl. 28 Smlouvy o zalození Evropského spolecenství (dále jen „Smlouva o ES“) a z rozsudku Evropského soudního dvora 120/78 (Cassis de Dijon) a uplatnuje se ve sfére volného pohybu zbozí u tech výrobku, které nejsou na evropské úrovni plne harmonizovány. Podle zmíneného principu musí kazdý clenský stát povolit uvedení výrobku na svuj trh, pokud je takový výrobek legálne vyroben ci je s ním obchodováno v jiném clenském státe nebo v Turecku nebo je v souladu s právními predpisy vyráben ve státe Evropského sdruzení volného obchodu (dále jen „ESVO“), který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodárském prostoru (dále jen „EHP“), a to i tehdy, je-li výrobek vyroben podle odlisných technických a kvalitativních hledisek.

Pokud jde o výrobky urcené pro spotrebitele nebo o výrobky pro které neexistuje zádná speciální evropská ani národní právní úprava, podléhají pri uvádení na trh Spolecenství pozadavkum a kritériím bezpecnosti stanoveným smernicí Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES o obecné bezpecnosti výrobku. I v techto prípadech má výrobek právo na volný pohyb v souladu s principem vzájemného uznávání. Podle definice výse uvedené smernice je výrobek povazován za bezpecný, pokud za normálních nebo rozumne predvídatelných podmínek pouzití vcetne trvanlivosti, poprípade uvedení do provozu, instalace a údrzby, nepredstavuje zádné nebo minimální riziko spojené s jeho pouzíváním, a je povazován za prijatelný v souladu s vysokou úrovní ochrany bezpecnosti a zdraví osob. Uvedená smernice byla do práva CR implementována zákonem c. 102/2001 Sb., o obecné bezpecnosti výrobku a o zmene nekterých zákonu (zákon o obecné bezpecnosti výrobku).

Omezení volného obchodu

V urcitých prípadech vsak mohou clenské státy omezit volný pohyb jednotlivých výrobku, a to na základe oprávnených zájmu, popsaných v clánku 30 Smlouvy o ES nebo na základe prvoradých pozadavku obecného verejného významu uznaných na základe judikatury Evropského soudního dvora. Dukazní bremeno pritom lezí na orgánu dotceného clenského státu, který musí dokázat, ze pouzitá opatrení jsou skutecne nezbytná a zároven omezují volný pohyb zbozí v co nejmensí míre. Omezení volného pohybu zbozí uplatnená na základe výse uvedených duvodu jsou jedinou výjimkou z aplikace principu vzájemného uznávání. Ustanovení clánku 28 a 30 Smlouvy o ES mají vzdy prednost pred vsemi národními opatreními, která jsou s nimi v rozporu.

Rovnez nové technické predpisy a normy nesmí podle principu volného pohybu zbozí vytváret nové prekázky obchodu. Komise proto na základe smernice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES, o postupu poskytování informací v oblasti technických norem a predpisu, proveruje veskeré návrhy predpisu a spolecne se zástupci národních normalizacních organizací proveruje návrhy norem, zda jsou v souladu s tímto principem. Postup, rozsah a nálezitosti poskytování informací o návrzích technických predpisu, technických dokumentu a technických norem v podmínkách Ceské republiky upravuje v souladu s právem Evropských spolecenství (dále jen „ES“) narízení vlády c. 339/2002 Sb., o postupech pri poskytování informací v oblasti technických predpisu, technických dokumentu a technických norem, ve znení narízení vlády c. 178/2004 Sb.

Uvádení stavebních výrobku na trh v Ceské republice - ochranná dolozka

Problematika uvádení stavebních výrobku na trh Ceské republiky a jejich vyuzití ve stavbách je upravena právními predpisy v pusobnosti dvou ruzných orgánu státní správy. Oblast uvádení výrobku na trh je v pusobnosti Ministerstva prumyslu a obchodu (zákon c. 22/1997 Sb., o technických pozadavcích na výrobky a o zmene a doplnení nekterých zákonu, ve znení pozdejsích predpisu) a oblast pouzití stavebních výrobku, resp. pozadavky na jejich zabudování do stavby, je v pusobnosti Ministerstva pro místní rozvoj [zákon c. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním rádu (stavební zákon), ve znení zákona c. 68/2007 Sb.]. Za stavební výrobek se podle platné právní úpravy povazuje kazdý výrobek, urcený výrobcem nebo dovozcem pro trvalé zabudování do stavby, pokud jeho vlastnosti mohou ovlivnit alespon jeden ze základních pozadavku na stavbu. Legislativní rámec upravující obecné povinnosti výrobcu, dovozcu a distributoru pri uvádení výrobku na trh pak vymezuje v Ceské republice zákon c. 22/1997 Sb. Ustanovení § 13b tohoto zákona obsahuje v souladu s clánkem 28 a 30 Smlouvy o ES tzv. ochrannou dolozku, kterou je upraveno vzájemné uznávání shody u výrobku, které byly vyrobeny anebo uvedeny na trh v nekterém clenském státe Evropské unie nebo mají puvod v nekterém ze státu ESVO, které jsou soucasne smluvní stranou EHP, za predpokladu, ze takový výrobek odpovídá pravidlum správné praxe nebo postupum zarucujícím míru ochrany oprávneného zájmu odpovídající míre této ochrany v Ceské republice.

Tato míra ochrany je pak u stavebních výrobku blíze specifikována narízením vlády c. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické pozadavky na vybrané stavební výrobky, ve znení narízení vlády c. 312/2005 Sb. Zejména pak § 13a tohoto narízení vlády stanoví, ze výrobek vyrobený v jiném clenském státe EU nebo jiném státe tvorícím EHP se povazuje v jednotlivých prípadech za odpovídající pozadavkum tohoto narízení, pokud vyhovuje zkouskám a zjistením, které podle metod platných v Ceské republice nebo uznaných za rovnocenné provedl subjekt k tomu schválený ve státe výrobce. Tohoto narízení vlády lze vyuzít rovnez pro úcely overení vlastností výrobku, které jsou stanoveny pro pouzití ve stavbe zvlástním právním predpisem (zákon c. 183/2006 Sb.).

V prípade, ze výrobek splnuje shora uvedené pozadavky a jsou k nemu vydány ve státe výrobce schváleným subjektem príslusné doklady, nelze nejen bránit uvedení takového výrobku na trh v Ceské republice, ale ani jeho zabudování do stavby, bude-li výrobcem urcený a schváleným subjektem vymezený úcel jeho pouzití ve stavbe v souladu s pozadavky stavebního zákona.

Postup dozorových orgánu pri prijímání opatrení k zamezení dovozu, vývozu a uvádení na trh výrobku, které nejsou bezpecné a pri výskytu nebezpecného nepotravinárského výrobku, je vázán na ohlásení takových podezrelých výrobku prostrednictvím systému RAPEX, pricemz je povinen soucasne ohlásit taková zjistení Ceské obchodní inspekci.

V prípade vzniku pochybností o vhodnosti výrobku k zabudování do stavby je situace slozitejsí, protoze zákon c. 133/1985 Sb., o pozární ochrane, ve znení pozdejsích predpisu, nezmocnuje Ministerstvo vnitra ani hasicský záchranný sbor kraje k posuzování shody ci uznávání nálezu akreditovaných, autorizovaných nebo notifikovaných osob. Tato pusobnost je sverena zákonem c. 22/1997 Sb. jednak Ceské obchodní inspekci a ve vecech kontroly nad tím, zda autorizované osoby dodrzují ustanovení tohoto zákona a narízení vlády a podmínky uvedené v rozhodnutí o autorizaci, Úradu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkusebnictví. Proto je treba v takových prípadech postupovat v prímé soucinnosti s temito pusobnými orgány.

Záver

Vzájemné uznávání vsak pres veskeré iniciativy Komise narází v praxi na radu problému, které jsou z velké cásti zpusobeny neexistencí jasných pravidel a z toho vyplývající právní nejistoty jak pro podnikatele, tak pro samotné národní orgány, které v techto situacích mají sklon vyzadovat, aby výrobky z jiných clenských státu byly prizpusobeny národním predpisum. Dosavadní systém, tj. oznamování opatrení národních orgánu omezujících volný pohyb výrobku na základe rozhodnutí 3052/95/ES, se ukázal jako nefunkcní, nebot nutí clenské státy, aby oznamovaly opatrení, za které jim hrozí postih ze strany Komise pred Evropským soudním dvorem. Komise proto predlozila návrh narízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví postupy týkající se uplatnování urcitých vnitrostátních technických pravidel u výrobku zákonne uvádených na trh v jiném clenském státe a kterým se zrusuje rozhodnutí 95/3052/ES. Nové narízení stanoví postup národního orgánu v jednotlivých prípadech, kdy se rozhodne uplatnit vuci konkrétnímu výrobku národní technický predpis namísto principu vzájemného uznávání. Národní orgán musí v takovém prípade kontaktovat dotceného výrobce ci distributora a oduvodnit zamýslené rozhodnutí, kterým by se omezoval prístup výrobku na trh, coz znamená, ze nese v techto prípadech dukazní bremeno. Podnikatel má právo na uplatnení pripomínek jeste pred vydáním konecného rozhodnutí, a zároven právo na soudní prezkum takového rozhodnutí. Komise rovnez navrhuje posílení administrativní spolupráce v této oblasti. Jedná se o vytvorení príslusných kontaktních míst v kazdém clenském státe a jejich propojení telematickou sítí.

V rámci projednávání návrhu narízení v Pracovní skupine Rady EU pro konkurenceschopnost a rust (G1) predlozilo nemecké Predsednictví kompromisní návrh textu, který byl dne 14. kvetna 2007 predmetem jednání na zasedání výboru COREPER. Ceská republika podporuje iniciativu Komise, která má za cíl zajistit fungování principu vzájemného uznávání v praxi. Predpokládá zejména, ze aplikace návrhu narízení výrazne pomuze ceským podnikatelum, kterí se potýkají s problémy v jiných clenských státech, kdyz tamní orgány po nich pozadují, aby prizpusobili své výrobky tamním predpisum, prípadne podstoupili financne nákladné prezkousení tamní zkusebnou. Výjimkou je pouze otázka drahých kovu a puncovnictví, u které Ceská republika uplatnila „scrutiny reservation“, coz umozní zachovat stávající systém puncovnictví v Ceské republice, tj., ze výrobky z drahých kovu, které nebyly schváleny Puncovním úradem, budou moci být okamzite stazeny z trhu.