Technická bezpecnost

Umelé osvetlení vnitrního prostredí

05.02.2004 | ZDROJ: Umelé osvetlení vnitrního prostredí | AUTOR: Lajcíková A., Pribánová H.

Soucasný trh nabízí sirokou skálu osvetlovacích teles a zdroju umelého osvetlení. Pro dosazení optimálního resení pri osvetlování vnitrních prostor a zejména pracovist je nutné brát v úvahu doporucené hygienické limity.

KLÍCOVÁ SLOVA: osvetlení, hygiena práce

Svetlo je základem zivota, pohody a zdraví. Dostatecné svetlo primerených kvalit motivuje cloveka k cinnosti, k práci, umoznuje vytvárení hodnot, povzbuzuje náladu a vytvárí príjemnou atmosféru. Je jednou z podmínek pracovní a zivotní pohody. Nedostatek svetla naopak utlumuje, deprimuje, snizuje pracovní výkonnost a bezpecnost – zvysuje riziko chyb v práci a pracovních úrazu.
Vnitrní prostredí bývá osvetleno svetlem denním, umelým nebo obema soucasne, mluvíme pak o osvetlení sdruzeném. Umelé osvetlení slouzí k vytvorení svetelného klimatu v dobe, kdy denní osvetlení není mozno vyuzít nebo není dostatecné. Osvetlení umelými zdroji svetla musí respektovat kvalitativní a kvantitativní parametry svetla a vytvorit podmínky pro zrakovou pohodu, která ve znacné míre ovlivnuje pracovní výkon. Problematikou osvetlení se zabývá stále vetsí pocet odborníku z ruzných oblastí – architektu, svetelných techniku, hygieniku, fyziologu a psychologu. V celém svete se zrizují laboratore pro studium podmínek videní a vlivu svetla na fyziologické, biochemické a psychologické funkce organismu.Velký význam má výber správné soustavy osvetlení v závislosti na druhu práce (v poslední dobe napr. osvetlení pocítacových pracovist).
Charakteristickou vlastností umelého svetla je jeho relativní stálost v case. Výhodou je, ze ho muzeme ruzne upravovat a vyuzívat podle potreby daného prostoru. Nevýhodou je odlisnost spektrálního slození od denního svetla a tím jeho vliv na vnímání barev.
Úvodem si pripomenme nekolik základních pojmu, se kterými se v oblasti osvetlení setkáváme:
Svetelný tok je svetelne technická velicina, která odpovídá zárivému toku a vyjadruje schopnost zpusobit zrakový vjem. Je to výkon vyzarovaný zdrojem svetla fotometricky zhodnocený podle mezinárodne standardizované krivky spektrální citlivosti lidského oka. Jednotkou je lumen (lm). Jeden lumen je svetelný tok vysílaný do prostorového úhlu jednoho steradiánu bodovým zdrojem, jehoz svítivost ve vsech smerech je jedna kandela (svetelný tok svícky je 10 lm, stowatové zárovky 1300 lm a kompaktní zárivky 900 lm).
Svítivost (I) je základní jednotka soustavy SI. Svítivost v daném smeru je podíl cásti svetelného toku, který vychází ze zdroje do malého prostorového úhlu v tomto smeru, a tohoto prostorového úhlu. Jednotkou je kandela (cd). Jedna kandela je kolmá svítivost 1/60 cm2 absolutne cerného telesa pri teplote tuhnutí platiny za tlaku 101,32 kPa (svítivost svícky je priblizne 1 cd, odtud název).
Osvetlenost, intenzita osvetlení (E) je podíl té cásti svetelného toku, která dopadá na plosku povrchu telesa, a této plosky. Jednotkou je lux (lx). Osvetlení jednoho luxu je vyvoláno svetelným tokem jednoho lumenu rovnomerne rozprostreného na plose 1 m2 (osvetlení za úplnku je 0,24 luxu, zatazená zimní obloha dává osvetlení 3000 luxu, za slunecného letního dne je osvetlení az 100 000 luxu, ale 100 W zárovka ve vzdálenosti 2 m má intenzitu osvetlení jen 35 luxu).
Jas je podíl svítivosti plosky zdroje v daném smeru a prumeru této plosky do roviny kolmé k danému smeru. Je to velicina, na kterou bezprostredne reaguje zrakový orgán. Jednotkou jasu v soustave SI je kandela . 1 m–2, dríve oznacovaná jako nit (nt). V literature se lze setkat se starsími jednotkami: 1 stilb (sb) = 1 cd . cm–2, príp. lambert (La).
Kontrast jasu je podíl jasu pozorovaného predmetu a jasu bezprostredního okolí nebo podíl rozdílu obou jasu k jasu okolí.
Cinitel odrazu je pomer od plochy dopadu odrazeného svetelného toku k svetelnému toku na tuto plochu dopadajícímu. Udává se v procentech (%).
Oslnení omezující je zraková únava zpusobená odrazem svetla od lesklých povrchu v zorném poli.
Oslnení absolutní je casove omezené oslepení zpusobené nadmerným jasem svítícího telesa. Muze být provázeno i bolestivými príznaky.
Stínivost je schopnost umelého svetla vytváret na trojrozmerných predmetech stíny.
Místo zrakového úkolu je místo, kde se nacházejí hlavní predmety zrakové cinnosti.
Kritický detail je urcitý jednorozmerný nebo vícerozmerný útvar rozhodující pro posouzení zrakové nárocnosti provádeného úkolu. Je to ta cást pozorovaného predmetu, kterou je nutno rozlisit, aby byl pozorovaný predmet správne identifikován.
Zraková zátez je vizuální situace, která vyzaduje jistý zrakový výkon. Urcuje se na základe zhodnocení velikosti kritického detailu, akomodace zraku a svetelných podmínek.
Zrakový výkon je mnozství informací zpracovaných zrakem za jednotku casu.
Teplota chromaticnosti zdroje osvetlení (barevná teplota) je teplota, která odpovídá teplote absolutne cerného telesa vyzarujícího svetlo stejné barvy (stejného spektrálního slození) jako tento zdroj. Jednotkou je kelvin (K).
Index podání barev (Ra) vyjadruje vliv spektrálního slození svetla na barevný vjem. Uzívá se stupnice o sto bodech, pricemz index Ra = 100 dosahuje osvetlení denním svetlem, tj. rozptýleným slunecním svetlem.
Merný výkon (svetelná úcinnost zdroje) vyjadruje, jaké mnozství svetla se vyrobí z jednotky energie, a je stanoven jako podíl svetelného toku zdroje v lumenech k elektrickému príkonu ve watech (lm . W–1).
A jeste vysvetlení nekolika pojmu, jejichz uzití se nelze v dalsím textu vyhnout:
Stroboskopický efekt je zraková iluze vnímání zastavení nebo zpomalení pohybu telesa. Nastává tehdy, kdyz je frekvence pohybu telesa v umelém svetle zárivek vyssí nez 13 Hz. Je dusledkem zhasínání a rozsvecení zárivky kazdou pulperiodu strídavého proudu. Ve svetle zárovek se neprojevuje, protoze zárovka svítí trvale.
Smerovost je vlastnost osvetlení charakterizující prevazující smer svetla v daném bode. Optimální smerovost osvetlení u praváka je shora, zleva a vzdy tak, aby osvetlovací teleso nebylo v zorném poli.
 
Druhy umelého osvetlení

Celkové – zajistuje rovnomerné osvetlení celého prostoru.
Odstupnované – zajistuje rovnomerné osvetlení ve vzájemne souvisejících, ale oddelených cástech vnitrního prostoru.
Místní – zajistuje prisvetlení místa zrakového úkolu samostatne ovládanými svítidly.
Kombinované – celkové nebo odstupnované osvetlení je doplneno osvetlením místním.
Dále sem patrí osvetlení poruchové a náhradní.
 
Mechanismus videní

Oko premenuje svetelnou energii viditelného spektra na akcní potenciály vláken zrakového nervu. Vlnové délky viditelného svetla lezí v rozmezí cca 397 nm do 723 nm, u ruzných jedincu se toto rozmezí mírne lisí. Obrazy predmetu okolního prostredí se u zdravého cloveka promítají na sítnici oka. Svetelné paprsky dopadající na sítnici vyvolávají podrázdení zrakových bunek – tycinek a cípku. Tycinky jsou obzvláste citlivé na svetlo, jsou to receptory pro videní za sera, nerozlisují barvy. Cípky mají vyssí práh drázdivosti, mají mnohem vetsí ostrost a zajistují videní pri jasném denním svetle a videní barevné. Vzruchy zrakových bunek jsou prenáseny do mozkové kury, kde vyvolávají slozitým fyziologickým dejem zrakový vjem. Nejvetsí citlivost oka se pohybuje kolem 555 nm.
 
Základní zásady dobrého videní

Tvorba svetelného prostredí umelými zdroji svetla musí vytvorit podmínky pro zrakovou pohodu. Zraková pohoda je príjemný a príznivý psychofyziologický stav organismu vyvolaný optickou situací vnejsího prostredí, který odpovídá potrebám cloveka pri práci i odpocinku. Umoznuje zraku optimálne plnit jeho funkce. Zrakovou pohodu ovlivnuje psychické ladení organismu, kvalita a kvantita osvetlení, stav zraku, vek, únava a barevné resení prostoru. Zraková pohoda je pak základem zrakového výkonu. Dobrý zrakový výkon je podmínkou produktivity práce se vsemi ekonomickými dusledky.
Pro dobré videní je treba zajistit predevsím dostatecnou intenzitu osvetlení, jas, primerený kontrast (pomer nejvíce a nejhure osvetlených ploch v zorném poli), pomer jasu pozorovaných predmetu a jejich detailu, rozlození jasu a barvu svetla. Velké kontrasty usnadnují rozeznávání detailu (cerný tisk na bílém papíre), avsak jsou–li v celém zorném poli, urychlují nástup zrakové únavy. Malé kontrasty naopak cinnost zhorsují az znemoznují (sití cerné látky cernou nití), príp. vyzadují vyssí intenzitu osvetlení a lokální prisvetlení. Výsledkem je opet vzestup zrakové únavy.
Nevyhovující osvetlení muze vyvolat casný nástup zrakové únavy, která se manifestuje zhorseným videním, radou dalsích ocních obtízí, jako je pálení a rezání ocí, zánetem spojivek apod., bolestmi hlavy, stoupající nervozitou a následne i poklesem produktivity práce.
 
Zásady dobrého umelého osvetlení

Umelé osvetlení rozdelujeme na místní (bodové) a celkové. Celkové osvetlení muze být prímé (vsechno svetlo od zdroje dopadá na pracovní plochu nebo podlahu), poloprímé (cást svetla dopadá na steny a strop), smísené (svetelný tok je rozptýlen do prostoru vsemi smery) a neprímé (vsechno svetlo dopadá na strop a prostor je osvetlen odrazeným svetlem). Poloprímé osvetlení pusobí na cloveka príznive a je proto nejvíce uzíváno.
V nasich podmínkách je tradicne obvyklé osvetlení celkové. Zabranuje vzniku nerovnomernosti unavující zrak a nepríjemných dlouhých stínu a tmavých koutu. S celkovým osvetlením vystacíme vsak pouze v nekterých obytných a pobytových interiérech. I zde je vykonávána celá rada cinností, pri kterých je nezbytné místní osvetlení. Na pracovistích se casto setkáváme s osvetlením sdruzeným, kdy umelé osvetlení doplnuje osvetlení denní. V prumyslu je sdruzené osvetlení obvyklé napr. v jednopodlazních prumyslových halách se stresními, zejména lucernovými svetlíky, ale dnes také v mnoha obchodech. Kazdý typ osvetlení má své výhody a nevýhody, proto by volba osvetlovacího systému mela být resena predevsím se znalostí práce, která bude na daném míste vykonávána. Umelé osvetlení se navrhuje a posuzuje tak, aby vyhovovalo vsem zrakovým úkolum v daném prostoru. Musí být dodrzovány tyto pozadavky:

• odpovídající úroven osvetlení podle druhu práce
• rovnomernost osvetlení
• primerené rozlození jasu ploch v zorném poli
• vhodný prevazující smer osvetlení a stínivost
• omezení oslnení
• vhodné spektrální slození svetla zdroje a primerené podání barev
• moznost pouzití místního prisvetlení a regulace celkového osvetlení
• údrzba a pravidelná kontrola osvetlovací soustavy.

Platí, ze intenzita umelého osvetlení musí být tím vetsí, cím mensí detaily musí clovek okem rozeznávat, cím mensí jsou kontrasty rozlisovaných ploch a cím déle trvá namáhavá zraková cinnost.

Osvetlení pracovist

Resí je vládní narízení c. 178/2001 Sb. v § 3. Základním pozadavkem je, ze osvetlení (denní, umelé i sdruzené) musí odpovídat nárokum vykonávané práce na zrakovou cinnost, pohodu videní a bezpecnost zamestnancu v souladu s normovými hodnotami. Normovou hodnotou se rozumí konkrétní technický pozadavek obsazený v príslusné ceské technické norme. Vládní narízení ukládá pouze pravidelné cistení osvetlovacích soustav ve lhutách odpovídajících nejméne normovým hodnotám, trvalou údrzbu a instalaci nouzového osvetlení tam, kde pri výpadku umelého osvetlení hrozí zvýsené riziko úrazu.
 
Osvetlení pobytových místností

Pobytovou místnost definuje vyhláska o obecných technických pozadavcích na výstavbu c. 137/98 Sb. jako místnost nebo prostor urcené k tomu, aby se v nich zdrzovaly osoby (napr. kanceláre, dílny, ordinace, výukové prostory skol, pokoje ve zdravotnických zarízeních, hotelích, ubytovnách, haly ruzného úcelu, sály kin, divadel a kulturních zarízení, místnosti ve stavbách pro individuální rekreaci apod.). Pobytová místnost muze, ale nemusí být trvalým pracovistem. Pozadavky na osvetlení pobytových místností se rídí normovými hodnotami. Z nich vyplývá minimální hygienický limit pro umelé osvetlení pobytových místností urcených pro trvalý pobyt osob 200 lx.
Denní i umelé osvetlení v pobytových místnostech urcených pro trvalý pobyt osob musí splnovat minimální hygienické pozadavky (hygienické minimum pro trvalý pobyt) a pozadavky dané zrakovou cinností (zrakovou pohodou) v rozsahu odpovídajícímu normovým hodnotám vcetne ochrany pred oslnením.
 
Osvetlení obytného prostredí

Doporucené minimální hodnoty umelého osvetlení obytného prostredí jsou uvedeny v ceských technických normách. Hygienická legislativa podmínky bytových prostoru neresí, proto jde jen o doporucení.
Osvetlení obytných interiéru musí vytváret zdravé a príjemné prostredí podle vyuzití daného prostoru a vyhovet individuálním nárokum jeho uzivatelu. Zpravidla se pouzívá celkové, prípadne celkové a místní osvetlení. Svetlo má být tam, kde je ho práve zapotrebí. V obývacích pokojích proto nestací jeden centrální lustr, jak to dríve bylo obvyklé. Svetelné zdroje lze umístit do sádrových ríms a vytvorit tak neprímé osvetlení odrazem od stropu a sten. Takové osvetlení je príjemné, ale na pracovním míste nedostatecné a vyzaduje instalaci speciálního místního pracovního osvetlení. Dobre se zde uplatní ruzná nástenná a stojanová svítidla. Jinou variantou jsou proudové listy, umoznující pohyblivostí osvetlovacích teles velkou variabilnost osvetlení. I pri sledování televizního programu se doporucuje doplnit zárící obrazovku lampou vhodne umístenou mimo zorné pole diváku. Snízí se tak zrak unavující velký kontrast mezi obrazovkou a tmavým okolím.
V loznicích urcených pouze ke spánku a odpocinku stací zpravidla celkové osvetlení pro základní orientaci. Vhodné jsou zdroje, jejichz svetelný tok lze regulovat dálkovým ovládáním. Místní osvetlení je treba resit pro ctení na luzku, ale vzdy tak, aby druhý partner nebyl svetlem rusen ci oslnován. Svítidla by proto mela být smerovatelná.
Zvlástní kapitolou je osvetlování kuchyní, kde má celkové osvetlení stropním svítidlem také pouze povahu orientacního osvetlení. Výsadní postavení má jídelní stul ke spolecnému stolování. Uplatní se nad ním závesné svítidlo, které muze být podle výsky stropu stahovací. Vhodné je prímé osvetlení sporáku ci varné desky. Tuto funkci vetsinou vyresí svítidlo, které je soucástí digestore. Samostatné osvetlení vyzaduje pracovní plocha kuchynské linky a praktické je i osvetlení kuchynských skrínek, které se pri otevrení rozsvítí.

 

Dalsí hygienická doporucení – celkové umelé osvetlení:
Obývací kuchyne, koupelny, predsíne 100 az 150 lx
Haly 150 lx
Loznice 100 lx
Pro nekteré cinnosti je doporuceno místní osvetlení, zejména:
Jídelní stul pro spolecné stolování 200 az 300lx
Ctení, bezné psaní, príprava jídla, rucní práce 300 lx
Psací stul pro prípravu skolních úkolu 500 lx
Jemné rucní práce, modelárství, sití 300 az 750 lx
Ctení na luzku v loznici 150 az 200 lx.
Pozn.: Pro kazdou kategorii osvetlení (A,B,C,D) jsou predepsány tri hodnoty osvetlení v závislosti na kontrastu (malý, strední, velký) – viz CSN 36 0450 Umelé osvetlování vnitrních prostoru.
 
Zdroje osvetlení

Rozeznáváme zdroje teplotní (zárovky) a výbojové (zárivky, výbojky). Klasický zdroj osvetlení predstavují stále zárovky. Jsou nejznámejsí, nejrozsírenejsí, ale nejméne hospodárné. Na svetlo se totiz premení pouze 3 az 5 % vlozené elektrické energie (podle konstrukce zárovky), zbytek je ztrátové teplo. Výhodou je nízká porizovací cena a spojité spektrum vyzarovaného svetla umoznující velmi dobré podání barev (Ra = 100). Nevýhodou je krátká zivotnost (cca 500 az 1000 h). Pracují na principu ohrevu wolframového vlákna ve vakuu, cím vyssí je teplota, tím belejsí je svetlo.
Je–li zárovka uvnitr osvetlovacího telesa, muze být jakákoliv. Zárovka nekrytá, umístená v zorném poli cloveka, by mela být vzdy v matném provedení. Nejmodernejsí zárovky jsou opálové se speciálním pokrytím. Zachovávají plný svetelný tok, aniz by oslnovaly. Mají nízký jas a jejich svetlo je príjemne teplé. Na trhu je z ceho vybírat.
Halogenové zárovky jsou zvlástním typem zárovek. Vyznacují se zvýsenou hodnotou merného výkonu. Mají asi o 15 % vyssí svetelný tok, vydrzí 1500 az 2000 h, jsou vsak az desetkrát drazsí nez bezná zárovka. Zatímco u obycejné zárovky se wolfram vyparený z vlákna usazuje na vnitrní stene zárovky a zpusobuje její cernání, v halogenové zárovce probíhá chemický cyklus, pri kterém se odparený wolfram z vlákna slucuje s halogeny, které tvorí nápln zárovky, za vzniku pruhledné slouceniny. Obvyklou náplní soucasných halogenových zárovek jsou organické slouceniny bromu (bromofosfonitrid, dibrommetan ci bromovodík). Na trhu jsou halogenové zárovky pro osvetlení obytných prostor na sítové napetí nebo na 12 a 24 V. Nízkonapetové zárovky jsou urceny k bodovému dekorativnímu osvetlení. S halogenovými zárovkami se setkáváme také napr. v kapesních svítilnách,  diaprojektorech, kopírkách, ruzných vitrínách nebo v reflektorech automobilu. Jejich povrchová vrstva je velmi citlivá na látky obsazené v lidském potu, proto se jich nedotýkáme holou rukou, príp. je po doteku omyjeme lihem.

 

Zárivky jsou nízkotlaké rtutové výbojky. Rtutový nízkotlaký výboj, zazíhaný predradníkem, je zdrojem UV zárení, které se ve vrstve luminoforu, kterým je trubice zárivky pokryta, mení na bílé nebo denní svetlo. Je to dnes velmi rozsírená siroká skupina svetelných zdroju. Jsou mnohem hospodárnejsí nez zárovky, na svetlo se premení asi 25 % vlozené energie. Na rozdíl od zárovek nevyzarují teplo, proto se oznacují za studené zdroje. V závislosti na typu pouzitého luminoforu (luminofory mohou být sirokopásmové nebo úzkopásmové) lze dosáhnout ruzného spektrálního slození vyzarovaného svetla a ruzné úcinnosti zárivky. V závislosti na teplote chromaticnosti (od 3000 do 6500 K) se rozeznávají ruzné typy zárivek (teplé bílé, chladné bílé, denní). Slození luminoforu ovlivnuje také index podání barev, lze dosáhnout témer indexu Ra = 90 (napr. teplé bílé de luxe, denní de luxe atd.). Zárivky se vyznacují vysokou hodnotou merného výkonu a dlouhou zivotností, asi desetkrát delsí nez u bezné zárovky. Jejich zivotnost muze zkrátit casté spínání. V soucasnosti predstavují vrchol trípásmové zárivky – vyzarují shodne s citlivostí lidského oka v modré, zelené a cervené oblasti a umoznují tak dobré rozeznání vsech barev. Mají vynikající barvu svetla, index barevného podání Ra = 85. Jejich svetlo je silné, ale mekké, príjemné a svetelný tok je az o 70 % vyssí nez u klasických zárivek. Nevýhodou zárivek je stroboskopický efekt. Lze jej odstranit instalací zárivek do ruzných fází. Zárivky se vyrábejí bud jako lineární – dvoupaticové trubice o délce 60, 120 nebo 150 cm do speciálních objímek, nebo jako kompaktní – pouzitelné jako náhrada za klasickou zárovku. Velkou výhodou kompaktních zárivek je velká svetelná úcinnost, malá spotreba elektrické energie, dlouhá zivotnost – az 10 000 h a svetlo podobné zárovce, umoznující kvalitní podání barev (Ra > 80). Pocet zapnutí jejich zivotnost neovlivnuje.
Zatímco lineární zárivky slouzí spís v prumyslu a k osvetlení spojovacích cest, kompaktní zárivky se dnes doporucují nejen do domácností, ale i do skol, kancelárí a restaurací (11).
Specifické vlastnosti a pouzití mají vysokotlaké rtutové výbojky s modrozeleným az modrobílým svetlem, halogenidové a smesové výbojky, které se dnes vyrábejí v mnoha modifikacích. Zlutooranzovou barvou jsou známé sodíkové výbojky (mohou být nízko– i vysokotlaké), uzívané k bezpecnostnímu osvetlování komunikací a verejných prostranství. Pri jejich pouzití je treba vzít v úvahu velmi nízký index podání barev. Jsou proto vhodné pouze tam, kde není rozlisení barev dulezité. Xenonové výbojky se pouzívají u fotografických blesku.

 

 

Prehled platných CSN dotýkajících se umelého osvetlení

Ceské technické normy jsou obecne nezávazné, avsak jejich pouzitím minimalizujeme riziko základní chyby. Vládní narízení c. 178/2001 Sb. problematiku osvetlení pracovist neresí, ale odkazuje na platné CSN, címz se tyto normy stávají pro oblast hygienického posuzování závaznými. Totéz bude platit pro pobytové místnosti. Uvádíme proto prehled k dnesnímu dni platných ceských technických norem:

• CSN IEC 50 (845):1995 Mezinárodní elektrotechnický slovník. Kapitola 845 Osvetlení
• CSN 36 0004: 1995 Umelé svetlo a osvetlování. Vseobecná ustanovení
• CSN 36 0013:1985 Zdroje svetla. Metody merení elektrických a svetelných parametru
• CSN 36 0450:1986 Umelé osvetlení vnitrních prostoru
• CSN 36 0451:1986 Umelé osvetlení prumyslových prostoru
• CSN 36 0452:1986 Umelé osvetlení obytných budov
• CSN 36 0020–1:1994 Sdruzené osvetlení. Cást 1: Základní pozadavky
• CSN 36 0008:1962 Oslnení, jeho hodnocení a zábrana
• CSN 36 0011–1:1995 Merení osvetlení vnitrních prostoru. Cást 1: Základní ustanovení
• CSN 36 0011–3:1995 Merení osvetlení vnitrních prostoru. Cást 3: Merení umelého osvetlení.

Záver

Pri výberu zdroje osvetlení je treba mít na pameti:

• merný výkon – dostatecné osvetlení pri co nejnizsí spotrebe elektrické energie, tj. hospodárnost
• zajistení kvality vnímání barev
• dosazení svetelné a zrakové pohody
• nárocnost údrzby – posuzujeme dostupnost zdroju po instalaci
• vhodný typ svítidla do konkrétního interiéru.

Soucasný trh nabízí takovou skálu osvetlovacích teles a zdroju svetla, ze lze vsechny tyto pozadavky dobre uspokojit. Pro dosazení optimálního resení je vsak vzdy vhodná porada s odborníkem v oblasti svetelné techniky.
 
ZDROJ:
Lajcíková, A. – Pribánová, H.: Umelé osvetlení vnitrního prostredí. Ceské pracovní lékarství (2003) c. 4 – www.tigis.cz.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM