Syndrom vyhoření

Psychosociální stres – pracovní i mimopracovní – je v posledních letech intenzivně studován. Důležitost tohoto směru výzkumu je zdůrazněna

1) „tvrdými daty“ statistik ukazujícími, že více než 70 % absencí v práci z důvodů pracovní neschopnosti je zapříčiněno nemocemi, které mají souvislost se stresem,

2) známou zásadou, že nemocem je lépe přecházet, než je léčit. Psychosociální stres v pracovních podmínkách souvisí se sociálním prostředím v práci, organizačními aspekty zaměstnání a obsahem i určitými operačními aspekty prováděného úkolu (úkonu). V oblasti mimopracovního stresu je předmětem výzkumu především problematika chronických denních nepříjemností, mikrostresorů („hassles“) a tzv. životních událostí (např. změna zaměstnání, ztráta zaměstnání, hypotéka, nemoc apod.). Obě oblasti – pracovní i mimopracovní – mohou být zdrojem zdravotních rizik. Navíc, nadměrné požadavky a stresogenní podmínky v jedné oblasti zasahují do prožívání v druhé oblasti. Naopak, pozitivní zisky z jedné oblasti mohou příznivě ovlivňovat druhou oblast.

Pracovní stres může být klasifikován do několika kategorií:

• problémy související s rolemi, které jedinec zastává (konflikty rolí);
• nároky související s obsahem práce (pracovní zatížení a odpovědnost);
• organizace práce (potíže s komunikací, nejasné vymezení kompetencí a odpovědností);
• profesní perspektiva (nejasný kariérní řád, nevyužití kvalifikace);
• fyzické prostředí (hluk, prach, teplota, bezpečnost práce).

Přehled profesí s rizikem vzniku syndromu vyhoření

• lékaři (zvláště klinici, z nich zvl. lékaři v oborech onkologie, chirurgie, JIP, LDN, psychiatrie, gynekologie, rizikové obory pediatrie atd.)
• zdravotní sestry
• další zdravotničtí pracovníci (ošetřovatelky, laborantky, technici apod.)
• psychologové a psychoterapeuti
• sociální pracovníci a pracovnice ve všech oborech
• učitelé na všech stupních škol
• pracovníci pošt všeho druhu, zvl. pracovníci u přepážek a poštovní doručovatelé
• dispečeři a dispečerky (záchranné služby, dopravy atd.)
• policisté, především v přímém výkonu služby, kriminalisté a členové posádek motorizovaných hlídek
• právníci, zvl. pak advokáti pracovníci věznic (dozorci, ale i další zaměstnanci)
• profesionální funkcionáři (v oblasti státní správy, ale i v oblasti sportu či umění), politici, manažeři
• poradci a informátoři
• úředníci v bankách a úřadech, orgánech státní správy
• za určitých okolností (především podle celkové prestiže státu, jeho postavení z hlediska mezinárodního srovnání, prosperity, stavu ekonomiky) příslušníci ozbrojených sil (armáda, letectvo)
• duchovní a řádové sestry
• někdy se burnout syndrom projevuje i u nezaměstaneckých kategorií, vždy však u osob, které jsou v jakémkoli kontaktu s druhými lidmi, jsou závislé na jejich hodnocení a mohou být vystaveny působení chronického stresu – např. u výkonných (špičkových) umělců, sportovců, ale také u osob samostatně výdělečně činných (dealeři, prodejci, pojišťovacía reklamní agenti atd.).

Popis příznaků syndromu vyhoření

Přehledný popis jednotlivých příznaků syndromu vyhoření uvádíme nyní v rozčlenění podle úrovní, v nichž se projevují:

Na psychické úrovni

• Dominuje pocit, že dlouhé a namáhavé úsilí o něco již trvá nadměrně dlouho a efektivita tohoto snažení je v porovnání s vynaloženou námahou nepatrná.
• Výrazný je pocit celkového, především pak duševního vyčerpání, v duševní oblasti je pak prožíváno především vyčerpání emocionální, dále pak vyčerpání v oblasti kognitivní spolu s výrazným poklesem až ztrátou motivace. Únava je popisována dosti expresivně („mám toho po krk“, „jsem už úplně na dně“, „jsem k smrti unaven“, „cítím se jako vyždímaný“), což je v rozporu s celkovým utlumením a oploštěním emocionality.
• Dochází k utlumení celkové aktivity, ale zvláště k redukci spontaneity, kreativity, iniciativy a invence.
• Převažuje depresivní ladění, pocity smutku, frustrace, bezvýchodnosti a beznaděje, tíživě je prožívána marnost vynaloženého úsilí a jeho nízká smysluplnost.
• Objevuje se přesvědčení o vlastní postradatelnosti až bezcennosti, jež někdy hraničí až s mikromanickými bludy.
• Projevy negativismu, cynismu a hostility ve vztahu k osobám, jež jsou součástí profesionální práce s lidmi (pacientům, klientům, zákazníkům).
• Pokles až naprostá ztráta zájmu o témata související s profesí, často též negativní hodnocení instituce, v níž byla profese až dosud vykonávána.
• Sebelítost, intenzivní prožitek nedostatku uznání.
• Iritabilita, někdy též (selektivní) interpersonální senzitivita.
• Redukce činnosti na rutinní postupy, užívání stereotypních frází a klišé.

Na úrovni fyzické

• Stav celkové únavy organismu, apatie, ochablost.
• Rychlá unavitelnost, dostavující se po krátkých etapách relativního zotavení.
• Vegetativní obtíže: bolesti u srdce, změny srdeční frekvence, zažívací obtíže, dýchací obtíže a poruchy (nemožnost se dostatečně nadechnout, „lapání po dechu“, atd.).
• Bolesti hlavy, často nespecifikované.
• Poruchy krevního tlaku.
• Poruchy spánku.
• Bolesti ve svalech.
• Přetrvávající celková tenze.
• Zvýšené riziko vzniku závislostí všeho druhu.
• Zásahy do rytmu, frekvence a intenzity tělesné aktivity.

Na úrovni sociálních vztahů

• Celkový útlum sociability, nezájem o hodnocení ze strany druhých osob.
• Výrazná tendence redukovat kontakt s klienty, často i s kolegy a všemi osobami, majícími vztah k profesi.
• Zjevná nechuť k vykonávané profesi a všemu, co s ní souvisí (plán či harmonogram práce, zpracování výsledků, dohoda nových či náhradních termínů).
• Nízká empatie (projevuje se často či téměř vždy u osob s původně vysokou empatií).
• Konkrétně-operační styl myšlení.
• Postupné narůstání konfliktů (většinou však nikoli v důsledku jejich aktivního vyvolávání, ale spíše v důsledku nezájmu, lhostejnosti a „sociální apatie“ ve vztahu k okolí).

Rizikové faktory burnout syndromu

• již samotný život v současné civilizované společnosti, s neustále rostoucím životním tempem a nároky na člověka
• příslušnost k profesi, obsahující profesionální práci (ale i pouze kontakt) s lidmi
• nutnost čelit chronickému stresu
• vysoké až nadměrné požadavky na výkon, nízká autonomie pracovní činnosti, monotonie práce
• původně vysoký pracovní entuziasmus, angažovanost, zaujetí pro věc
• chování typu A s důrazem na soutěživost a hostilitu
• původně vysoká empatie, obětavost, zájem o druhé
• původně střední až vysoká senzitivita
• nízká asertivita
• původně vysoký perfekcionismus, pedantství, odpovědnost
• neschopnost relaxace
• negativní afektivita, depresivní ladění
• úzkostné, fobické a obsedantní rysy
• vyšší skóre životních událostí a „daily hassles“
• permanentně prožívaný časový tlak („rush out“ a „rush up“ syndrom)
• vyšší habituální nastavení na fyzickou reaktivitu ve stresu s permanentně zvýšenou reaktivitou zvláště v oblasti kardiovaskulárního aparátu („hot reactors“)
• externí lokalizace kontroly
• nízké či nestabilní sebepojetí a sebehodnocení
• chronické přesvědčení o neadekvátním společenském uznání a ekonomickém hodnocení vykonávané profese
• stabilně prožívaný hněv (jako emoční stav), hostilita (jako osobnostní rys) a agrese (jako chování, v němž dochází k behaviorální expresi obojího, tj. tzv. AHA syndrom
• syndrom „hopelessness-helplessness“ (prožitek bezmoci a beznaděje) a behaviorální ekvivalent, komplex „giving upgiven up“, tj. komplex vzdání se vs. zanechání druhými.

Celá publikace k tomuto tématu je na https://archiv.szu.cz/uploads/documents/czzp/edice/plne_znani/brozury/syndrom_20vyhoreni.pdf