Nedodržování požadavků technické normy při instalaci kotvících zařízení

Zdroj: 

Technické normy se vztahem k bezpečnosti práce a ochraně zdraví při práci je důležité znát i respektovat. Pouze řešení, které je vyšší „úrovně“, než je řešení požadované technickou normou, lze považovat za odpovídající.

Svědčí o tom i řada soudních rozhodnutí. Obecně soudy považují hodnoty a požadavky uvedené v technických normách za základ toho, co je nezbytné naplnit.

Stále častěji se při posuzování instalace kotvících zařízení určených k ochraně osob před pádem (viz ČSN EN 795) setkávám s tím, že není respektováno dělení kotvících zařízení na jednotlivé typy, které se liší mimo jiné i jinými zkušebními metodami, kterými jsou testovány. Stále častěji je osazováno poddajné kotvící zařízení (typ C dle ČSN EN 795) na kotvící zařízení typu A (dle ČSN EN 795).

ČSN EN 795 Prostředky ochrany osob proti pádu – Kotvící zařízení dělí kotvící zařízení na 5 typů. Stejné rozdělení na 5 typů, které je důležité pro způsob zkoušení, používá i ČSN P CEN/TS 16415 Prostředky ochrany osob proti pádu – Kotvící zařízení – Doporučení pro používání současně více než jednou osobou. Tato norma není harmonizovanou normou. Zkoušky (certifikáty) výrobků zkoušených podle CEN/TS 16415:2013 nejsou uznatelné v jiném státě než ve státě, ve kterém byla zkouška byla provedena.

Pro tento článek je podstatné uvést definici typu A a typu C dle ČSN EN 795 Prostředky ochrany osob proti pádu – Kotvící zařízení.

Kotvící zařízení typu A je zařízení s jedním nebo více stabilními kotvícími body [kotvící bod je bod na kotvícím systému, který je určen pro připojení prostředku ochrany osob proti pádu (dále jen „OOPP“)], pokud jsou používány, a s potřebou konstrukčního kotvení nebo upevňovacího prvku k připevnění ke konstrukci. 

Kotvící zařízení typu C je zařízení využívající poddajné kotvící vedení s odchylkou od horizontály ne více než 15°.

Poddajné kotvící vedení je poddajné vedení mezi koncovým kotvením, ke kterému může být prostředek OOPP připojen buď přímo spojkou, nebo pohyblivým kotvícím bodem. Poddajné kotvící vedení může být kabel (drátěné lano), textilní lano nebo popruh.

Koncové kotvení je pak prvek, který připojuje konec poddajného vedení nebo pevného kotvícího vedení ke konstrukci.

V případě, že je osazováno poddajné kotvící vedení v provedení drátěné lano, nedochází zpravidla k osazení tohoto lana na jiný typ kotvícího vedení, než na typ C. Toto lano je téměř vždy zkoušeno s koncovým kotvením, které v tomto případě připojuje lano ke konstrukci. Jiná situace je však u textilního lana nebo popruhu, které tvoří poddajné kotvící vedení typu C.

Textilní lano nebo popruh je zakončen karabinami nebo pomocí karabin musí být upevněno. Karabina plní požadovanou funkci připevnění ke konstrukci, pokud je ke konstrukci připevněna. V případě, že je připevněna ke kotvícímu zařízení typu A, je zde další vložený prvek, který mění pevnostní charakteristiku této soustavy a nesplňuje požadavek normy. Poddajné kotvící zařízení není připojeno ke konstrukci. Nejde již o kotvící zařízení typu A ani typu C, ale o propojení těchto dvou typů. Na toto propojení dvou typů kotvícího zařízení však nebyly prováděny zkoušky, které by ověřily statickou a dynamickou pevnost této soustavy. Norma ani tento způsob použití a provedení zkoušek nepředpokládá.

Jednou z velmi významných skutečností, která ovlivňuje síly působící na koncové kotvení, je průhyb poddajného kotvícího vedení. Například textilní lano vykazuje průhyb až 3000 mm.

Při zkouškách kotvícího zařízení typu A se zatížení upevňuje pomocí lana přímo na kotvící zařízení – kotvící bod na kotvícím zařízení. U kotvícího zařízení typu C se zatížení připojuje na poddajné kotvící vedení a to při nejdelším možném rozpětí - u jednotlivého rozpětí a u vícenásobného rozpětí se použijí tři rozpětí a opět se zatížení upevňuje na poddajné kotvící vedení. Poddajné kotvící vedení je zkoušeno spolu s koncovým i středovým kotvením. Pokud výrobce nabízí oblouk, připojí se i oblouk. Projevuje se tady i vliv poddajného kotvícího vedení a jeho průhyb, tedy vliv tíhového zrychlení (tento popis zkoušky je velmi zestručněn pro potřeby tohoto článku- pozn. autora).

Z uvedeného je zřejmé, že zkoušky kotvícího zařízení typu A a typu C probíhají zcela odlišně. Předmětem zkoušky kotvícího zařízení typu C je tedy nejen poddajné kotvící zařízení, ale také koncové a středové kotvení, které jsou součástí systému. Typ A však těmto zkouškám podroben není. Osazením poddajného kotvícího vedení na kotvící zařízení typu A se vytvoří soustava: poddajné kotvící vedení – koncové kotvení – kotvící zařízení typu A – konstrukční kotvení nebo upevňovací prvek.

Jaké jsou důvody tohoto nerespektování technické normy? Zkoušky kotvícího zařízení typu C jsou složitější a také nákladnější. Ten výrobce, který tyto zkoušky neprovede, „ušetří“. V řadě případů si je vědom, že kotvící zařízení typu A vyhoví s upevněním na různé druhy konstrukce, ale to již neplatí pro kotvící zařízení typu C. To je patrné u renomovaných výrobců. Řada výrobků typu A určených pro upevnění na konkrétní konstrukci nemá certifikaci na typ C. Dané upevnění nebo konstrukce by nezvládly příslušné síly v případě zkoušek.

Často se však projevuje i neznalost distributorů a někdy se instalační firmy spoléhají na to, že budoucí uživatel není obeznámen s rozdíly mezi jednotlivými typy kotvících zařízení.

Kotvící zařízením je určeno k ochraně osob proti pádu a tak je nerespektování požadavků technické normy obzvláště zarážející.

www.mojmirklas.cz    

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout twitter youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail