Bezpecnost práce

Bezpecnost práce z pohledu evropské legislativy

07.02.2002 | ZDROJ: VÚBP | AUTOR: Palecek Milos

Promítání rámcové smernice 89/391 EHS o provádení opatrení ke zvýsení bezpecnosti a ochrany zdraví zamestnancu pri práci a dílcích smernic do ceské legislativy.

KLÍCOVÁ SLOVA: legislativa, eu

     Oblast bezpecnosti a ochrany zdraví pri práci tvorí významnou soucást sociální politiky vsech clenských státu EU.

Cílem opatrení v této oblasti je

• zajistit volný pohyb zbozí. Pritom je kladen zvlástní duraz na to, aby  zbozí tj. produkty a  sluzby byly bezpecné a neohrozovaly zdraví ani zivotní prostredí,
• zajistit volný pohyb pracovníku. Pritom zabránit tomu, aby nekteré clenské zeme si udrzováním nizsích sociálních standardu nebo dokonce zhorsováním pracovních podmínek, usnadnovaly úkol zlepsovat konkurenceschopnost na úkor pracovníku. Jedná se tedy o zamezení sociálního dumpingu a nezádoucím presunum hospodárských aktivit do oblasti s nizsími náklady na pracovní sílu,
• snízit ohrození zivotního prostredí riziky vznikajícími pri pracovních cinnostech. Jedná se predevsím o prevenci prumyslových havárií spojených s uzitím a výskytem nebezpecných látek a o dalsí omezování rizik ohrození zdraví a zivotního prostredí zpusobených pracovními procesy.

     Snahy o naplnení uvedených cílu je mozno vysledovat jiz od vzniku evropských spolecenství. Závazný zlom vsak nastal prijetím jednotného evropského aktu v roce 1987 (cl. 118a). V nem je obsazen závazek, ze Spolecenství bude podporovat sociální dimenzi jednotného trhu prijímáním smernic  obsahujících minimální pozadavky, pokud jde o bezpecnost a ochranu zdraví pri práci. To vsak nebrání tomu, aby clenské zeme zavádely u sebe prísnejsí pozadavky. Pokud jde o malé a strední podniky, bylo stanoveno, ze prijímané smernice jim nesmí ukládat administrativní a financní omezení, která by bránila jejich zrizování a rozvíjení. Vsechny zásady týkající se bezpecnosti a ochrany zdraví pri práci byly vteleny do nové Amsterodamské smlouvy (c. 137).

     Zásadním a klícovým dokumentem stanovujícím pozadavky na zajistení bezpecnosti a ochrany zdraví pri práci na pracovisti je rámcová smernice z r.  1989 (89/391 EHS) o   provádení opatrení ke zvýsení bezpecnosti a ochrany zdraví zamestnancu pri práci, která vycerpávajícím zpusobem charakterizuje systém ochrany zdraví a bezpecnosti práce v EU.  Pozaduje, aby zamestnavatel vyhodnotil rizika, která pri provádených pracovních cinnostech ohrozují nebo mohou ohrozovat zdraví a zajistit snízení techto rizik na úroven neohrozující zdraví osob. Dále pozaduje, aby vsichni zamestnanci byli o techto rizicích informováni, dostalo se jim príslusného bezpecnostního a zdravotního výcviku a potrebného vybavení osobními ochrannými pracovními prostredky zajistujícími dostatecnou ochranu jejich zdraví.

     Smernice obsahuje také pozadavky týkající se zajistení preventivní zdravotní péce a zajistení úcasti zamestnancu pri rozhodování ve vecech bezpecnosti a ochrany zdraví na pracovisti.

     Na základe této rámcové smernice byla prijata rada dílcích smernic, které se týkají specifických aspektu a cinností, kde vznikají rizika úrazu a nemocí z povolání.

Jedná se zejména o tyto smernice:

• Smernice o minimálních zdravotních a bezpecnostních pozadavcích, jez musí pracoviste vykazovat z hlediska bezpecnosti a ochrany zdraví pri práci (1. dílcí smernice)
• Smernice o minimálních zdravotních a bezpecnostních pozadavcích, jez musí vykazovat nástroje, náradí a pomucky pouzívané pracovníky (2. dílcí smernice)
• Smernice o minimálních pozadavcích,  které musí  vykazovat ochranné pomucky, kterých pouzívají pracovníci (3. dílcí smernice)
• Smernice o pozadavcích, které je treba dodrzet pri rucní manipulaci s bremeny, kde jsou pracovníci vystaveni riziku poranení zad (4. dílcí smernice)
• Smernice o pozadavcích na práci s prístroji, u nichz se pouzívá stínítka zobrazovací jednotky (5. dílcí smernice)
• Smernice o ochrane pri práci vystavené karcinogenním látkám (6. dílcí smernice)
• Smernice o ochrane pri práci vystavené biologickým faktorum (7. dílcí smernice)
• Smernice o minimálních zdravotních a bezpecnostních pozadavcích pri práci na docasných nebo mobilních stavenistích (8. dílcí smernice)
• Smernice o minimálních pozadavcích týkajících se bezpecnosti, resp. zdravotního znacení pri práci (9. dílcí smernice)
• Smernice o bezpecnosti a ochrane zdraví u tehotných pracovnic, pracovnic, které nedávno porodily nebo které kojí (10. dílcí smernice)
• Smernice ke zvysování bezpecnosti a ochrany zdraví pracovníku tezebních závodu pri vrtech (11. dílcí smernice)
• Smernice ke zvysování bezpecnosti a ochrany zdraví pracovníku povrchových a hlubinných dolu (12. dílcí smernice)
• Smernice o bezpecnostních a zdravotních pozadavcích pri práci na rybárských lodích (13. dílcí smernice).

Krome toho byly zatím prijaty smernice, které mají zajistit bezpecnost pri práci s azbestem, smernice formulující pozadavky na bezpecnost a ochranu zdraví pracovníku prijímaných na docasnou práci, smernice o organizaci pracovní doby a smernice o ochrane mladistvých na pracovisti.

V zemích EU je mozno videt zrejmý vývoj od legislativy primárne zamerené na bezpecnost k vetsímu zamerení na sociální aspekty práce. Stále vetsí duraz je kladen na systém a zpusob rízení. Legislativa musí udrzovat krok s technickým a spolecenským vývojem. Predpokládá se, ze v dusledku technického pokroku bude nutné aktualizovat radu technických norem.  Prevládá názor, ze budoucí legislativa by mela predevsím vytycovat cíle a nikoliv stanovovat detailní technické pozadavky. Konkrétní resení by melo vycházet ze specifické situace na pracovisti a z pozadované úrovne bezpecnosti. Pripravují se smernice, stanovující minimální pozadavky pro zajistení bezpecnosti pracovníku pracujících ve výbusné atmosfére, pricházejících do kontaktu s fyzikálními zdroji nebezpecí, pro zajistení bezpecnosti pri práci na lesení a pro pracovní místa v dopravních prostredcích. Pripravují se rovnez doporucení pro zajistení bezpecnosti a ochrany zdraví osob samostatne výdelecne cinných.

V souvislosti s legislativou EU a její harmonizací v jednotlivých státech je treba zduraznit skutecnost, ze transformaci pozadavku smernic EU do národní legislativy je pouze prvním krokem v harmonizaci prístupu. Tento krok musí být následován implementací pozadavku do praxe. Na to se stále více zameruje pozornost Evropské komise, která na základe zpráv zpracovaných jednotlivými státy a informací získaných od státních orgánu i sociálních partneru vyhodnocuje duslednost a efektivnost implementace v praxi. Zvlástní pozornost je pritom zamerena na situaci v malých a stredních podnicích.

Nove pripravované, prípadne novelizované smernice EU reflektují i vývoj v zamerení prevence rizik. V minulosti byla  ve vetsine státu zamerena pozornost predevsím na rizika pusobená strojním zarízením a rizika spojená s chemickými látkami. I kdyz  duraz na bezpecnost pri nakládání s chemickými látkami bude pokracovat i v dalsím období,  posouvá se  teziste pozornosti na prevenci pádu a na problematiku psychosociálních faktoru, zejména stresu pri práci. Stále vetsí pozornost bude venována problémum vznikajícím v organizacní a rídící sfére. Jedná se zejména o hodnocení rizik a volbu a realizaci odpovídajících preventivních opatrení. Do popredí zájmu se dostává i problematika bezpecnosti pri zamestnávání pracovníku starsích vekových skupin,   pri  atypické práci (práce doma a práce na dálku) a pri nových formách práce.

Uvedeným trendum se bude muset prizpusobit i Ceská republika, bude-li chtít být plnoprávným a plnohodnotným clenem EU.

     Ceská republika usiluje o plné clenství v EU jiz od r. 2003. To znamená, ze do té doby by se pozadavky smernic EU mely nejen promítnout do ceského právního rádu, ale, a to je znacne obtíznejsí, mely by být implementovány v praxi. Jinými slovy to znamená, ze vsechna pracoviste v CR by tyto pozadavky mela splnovat ke dni vstupu do EU.

     Jedním z klícových kroku, který byl v tomto smeru udelán, bylo schválení zákona c. 155/2000Sb, kterým se mení zákon c. 65/1965 Sb., zákoník práce a nekteré dalsí zákony a prijetí zákona c. 258/2000 o ochrane verejného zdraví. Tím doslo k harmonizaci právního zajistení oblasti bezpecnosti a ochrany zdraví pri práci v CR s rámcovou smernicí 89/391 EHS. Pozadavky uvedené v zákoníku práce vstoupí v platnost 1. ledna 2001.

     Na novelu zákoníku práce, zákon c.65/1965 Sb., ve znení zákona c. 155/2000Sb., navazují narízení vlády, která podrobneji upravují zpusob plnení povinností ukládaných zákoníkem práce jednotlivým subjektum. Jedná se o dve skupiny techto narízení, narízení vlády predkládaná Ministerstvem práce a sociálních vecí:

• Narízení vlády, kterým se stanoví blizsí pozadavky na bezpecný provoz pracovních zarízení pouzívaných zamestnanci pri práci
• Narízení vlády, kterým se stanoví blizsí podmínky pro poskytování osobních ochranných pracovních prostredku, mycích, cistících a dezinfekcních prostredku a ochranných nápoju
• Narízení vlády, kterým se stanoví vzhled a umístení bezpecnostních znacek a zavedení originálu
• Narízení vlády, kterým se stanoví zpusob organizace práce a pracovní postupy, které je zamestnavatel povinen zajistit pri práci v lese a na pracovistích obdobného charakteru
• Narízení vlády, kterým se stanoví zpusob organizace práce a pracovních postupu, které je zamestnavatel povinen zajistit pri chovu zvírat
• Narízení vlády, kterým se stanoví zpusob organizace práce a pracovních postupu, které je zamestnavatel povinen zajistit pri provádení stavebních, montázních a udrzovacích prací a prací s nimi souvisejících
• Narízení vlády, kterým se stanoví blizsí pozadavky na pouzívání dopravních prostredku a zpusob organizace práce v doprave a v souvisejícím opravárenství
• Narízení vlády, kterým se stanoví blizsí predpoklady získání odborné zpusobilosti k provádení úkolu v prevenci rizik v oblasti bezpecnosti a ochrany zdraví pri práci
• Narízení vlády, kterým se stanoví zpusob evidence, hlásení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánu a institucí, kterým se ohlasuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu

a narízení vlády predkládaná Ministerstvem zdravotnictví v návaznosti na zákon c.258/2000 o ochrane verejného zdraví.

Jedná se zejména o

• Narízení vlády, kterým se stanoví minimální pozadavky na bezpecnost a ochranu zdraví na pracovistích
• Narízení vlády o ochrane zdraví pred ionizujícím zárením
• Narízení vlády o ochrane zdraví pred nepríznivými úcinky hluku a vibrací

a vyhlásku Ministerstva zdravotnictví, kterou se stanoví podmínky pro zarazování prací do kategorií.

I kdyz vetsina bezpecnostních pozadavku uvedených v jiz zmínených smernicích EU je obsazena v dosud platné legislative CR, neznamená to, ze jejich splnení v podnikové praxi bude bez problému.

V rade firem, predevsím stredních a malých jsou v provozu zarízení, která byla dovezena v letech 1990-1997 ze zemí EU. Tato zarízení vetsinou neodpovídají pozadavkum smernice pro pracovní zarízení, která v zemích EU vstoupila v platnost r. 1989, a nebudou tudíz odpovídat ani harmonizované ceské legislative. Podniky budou muset identifikovat a analyzovat rizika, která se vyskytují na jejich pracovistích a budou muset prijímat príslusná bezpecnostní opatrení, vcetne zavedení funkce zástupce zamestnancu pro BOZP. Rada nedostatku týkajících se bezpecnosti a ochrany zdraví pri práci je i na tak zdánlive bezproblémových pracovistích jako jsou pracoviste u pocítacu.

Je zrejmé, ze vetsina podniku, aby splnila pozadavky nových právních predpisu transponujících bezpecnostní pozadavky smernic EU, bude muset v pomerne krátké dobe prijmout radu organizacních, personálních nebo technických opatrení. Splnení techto pozadavku je nejen nutnou podmínkou pro dalsí bezproblémový provoz pracovist a podniku, ale i dulezitou podmínkou pro zajistení konkurenceschopnosti na mezinárodních i domácích trzích. Je proto s podivem, ze podniky zatím neprojevují prílis zájem o získání informací o pripravované legislative a o doporucených zpusobech resení.

Zdroj:
Ing. Milos Palecek, CSc., VÚBP

TISKNOUT | POSLAT MAILEM