Informace poskytované výrobcem prostředků ochrany proti pádu – kotvících zařízení ČÁST II.

V prvé části jsem se věnoval informacím, které má poskytovat výrobce kotvících zařízení ve smyslu přílohy A.1  ČSN EN 795 (dále jen „normy“). Tento příspěvek se bude věnovat obsahu dokumentace, kterou má dodat instalační (montážní) firma uživateli po dokončení instalace kotvících zařízení.

Poznámka autora: Norma předpokládá předání instalační dokumentace uživateli. Často se zejména u staveb stává, že hlavní zhotovitel stavby tuto dokumentaci nepředá a uživatel tak nemá všechny potřebné informace.

Zveřejnění prvé části vyvolalo rozpravu o nutnosti ověření instalace kotvících zařízení výpočtem nebo zkoušením. V prvé části jsem se dopustil chyby v citaci bodu b) přílohy A.1 normy. Správně mělo být, že instalace by měla být ověřena (napsal jsem „má být“) např. výpočtem nebo zkoušením. Domnívám se, že tento špatný přepis z normy nemá rozhodující vliv na skutečnost samu, tedy ověřování instalace.

Zejména názor, že instalaci kotvícího zařízení, je potřebné ověřit výpočtem nebo zkoušením, způsobil úvahy čtenářů, kdy a zda je to nutné. Z této II. části bude zřejmé, kdy norma předpokládá ověření výpočtem nebo zkoušením.

Příloha A normy má dvě části a považuji za důležité obě části přílohy aplikovat současně a že obě části tvoří celek týkající se dodávky a instalace kotvících zařízení a že je nelze interpretovat samostatně.

Z textu části A.2 přílohy normy, odstavce A.2.3, odrážky třetí „bylo připevněno k určitému podkladu“ (míněno kotvící zařízení) a odrážky čtvrté „bylo připevněno, jak je uvedeno (např. počet šroubů, správné materiály, správná poloha/správné umístění“, si autor článku dovozuje, že ověření výpočtem, zkoušením se vztahuje zejména k těm kotvícím zařízením, která jsou upevňována upevňovacím prvkem. Dále pak k těm zařízením, která jsou instalována pomocí konstrukčního kotvení - viz čl. 3.3 a 3.4 normy. Domnívám se, že z těchto formulací vyplývá, že norma požadavkem ověřování instalace nemá na mysli například některá kotvící zařízení typu B, např. smyčky, kotvící zařízení se třemi rameny apod. Avšak nelze dovozovat, že by umístění/osazení, instalace zařízení bez konstrukčního kotvení neměla být posuzována a to i výpočtem vhodnosti konstrukce, ke které/na kterou jsou umísťovány, osazovány apod.

K ověřování instalace výpočtem nebo zkoušením se podrobněji vrátím ve třetí, poslední části tohoto příspěvku. Ověřování instalace považuji za velmi závažné téma. V této části dále již k Příloze A.2 normy. Část  A.2  Přílohy normy se věnuje dokumentaci, kterou dodává instalační firma (často v praxi označována jako montážní firma) pro potřeby uživatele kotvícího zařízení.

Citace normy: Instalační firma poskytuje uživateli důkaz, že instalace byla řádně provedena. Navíc je základním podkladem pro budoucí prohlídku kotvícího zařízení, jestliže v mnoha případech není upevnění viditelné nebo přístupné. Dokládá, že upevnění bylo řádně provedeno.

Poznámka autora: Ve své praxi se při pravidelných prohlídkách setkávám s tím, že dokumentace není dodána vůbec, nebo že z ní není dohledatelné, zda upevnění bylo řádně provedeno a že kotvící zařízení bylo upevněno dle informací dodávaných výrobcem – viz první část tohoto příspěvku.

Požadavek předat uživateli řádnou dokumentaci považuji za nezbytný i přesto, že norma používá termíny jako „by měla“. Domnívám, že se jedná o povinnost ve všech případech, kdy z jiných dokladů nelze informace uvedené v části A.2 normy získat. Viz také postup při provádění periodické prohlídky.

V dalším se budu věnovat požadavkům normy na obsah dodávané dokumentace po instalaci.

Citace normy: Po instalaci by měla být kopie instalační dokumentace předána uživateli. Tato dokumentace by měla být držena v budově pro účely následujících prohlídek kotvícího zařízení. Instalační dokumentace by měla obsahovat alespoň následující informace:

• adresa a umístění instalace;
• název a adresa instalační společnosti;
• jméno osoby, která se stará o instalaci;
• identifikace výrobku (výrobce, typ, model/druh);
• upevňovací zařízení (výrobce, výrobek, povolené napětí a smykové síly);
• schématický plán instalace, např. střechy a všechny významné uživatelské informace, umístění kotvících bodů (např. v případě sněžení).

Poznámka autora: Za důležité považuji zejména uvedení uživatelských zásad (počet osob, délka spojovacího prostředku, případný požadavek tlumiče pádu, u systémů zachycení pádu jak docílit splnění požadavku čl. 4.2.4 ČSN EN 363, že rázové síly působící na tělo nepřekročí v průběhu zachycení pádu 6 kN a další informace nezbytné pro bezpečné užívání kotvícího zařízení). Z citace z normy lze také usoudit, že obsah instalační dokumentace se týká zvláště použití kotvících zařízení v/na budovách a jejich součástech.

Citace normy: Prohlášení uvedené příslušným montážním pracovníkem by  jím mělo být podepsané a mělo by obsahovat alespoň informace, že kotvící zařízení:

• bylo instalováno podle instalačních instrukcí výrobce;
• bylo provedeno podle plánu;
• bylo připevněno k určenému podkladu;
• bylo připevněno, jak je uvedeno (např. počet šroubů, správné materiály, správná poloha/umístění);
• bylo vybaveno v souladu s informacemi výrobce;
• bylo dodáno s fotografickou informací/dokumentací, zvláště kde upevnění (např. šrouby) a základní podklad nejsou po dokončení instalace viditelné.

Poznámka autora: Tyto požadované informace považuji za minimum údajů poskytnutých uživateli. Je potřebné vzít v úvahu, že správná instalace kotvícího zařízení může rozhodovat o zdraví a životě osob, které tento systém použijí. Zároveň skutečnost, že montážní pracovník svým podpisem instalaci potvrdí, vede ke zvýšení odpovědnosti a pečlivosti při dodržování instalačních instrukcí.

Požadavek potvrzení, že provedení instalace podle plánu patří také k významným informacím. Instalační firmy, často v rámci snahy získat zakázku za nejnižší cenu, mění původní plán, snižují počty kotvících bodů, mění umístění kotvících bodů bez náležitého výpočtu, zda bude případný pád bezpečně zachycen, zda lze práci formou lanového přístupu provést v celé potřebné ploše, nedodrží požadavek na osazení permanentního poddajného vedení apod. Při provedení těchto změn často nekonzultují své změny ani s hlavním inženýrem projektu (u nových staveb) nebo zadavatelem (investorem).

Při instalaci kotvících zařízení je nezbytné brát v úvahu požadavky nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o  bližších  požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Zejména odd. I, odst. 3) přílohy tohoto nařízení vlády, kde je uvedeno: "Požadavky na uspořádání, montáž, demontáž, zajištění stability a únosnosti, na používání a kontrolu konstrukce jsou obsaženy v průvodní, popřípadě provozní dokumentaci." Při periodických prohlídkách se setkávám s tím, že ne vždy instalační dokumentace obsahuje údaje o připevnění k určenému podkladu. Potvrdit tuto skutečnost, například u betonových konstrukcí, trapézových plechů, dřevěných konstrukcí považuji za velmi významné.

Citace normy: Je doporučováno, aby tam, kde je více než jeden kotvící bod, byly tyto pro identifikaci vyfotografovány, kotvící zařízení byla označena čísly a že toto číslování je zapsáno do inspekčních záznamů kotvícího zařízení a schématického půdorysného plánu instalační plochy.

Poznámka autora: Vzorový schématický plán je součástí normy a je dobrou pomůckou pro instalační firmy. Pro většinu ploch však vložení půdorysného plánu do instalačního plánu není vhodné. Zvláště u rozsáhlejších instalací nelze vhodně označit jednotlivé kotvící body a také délky spojovacích prostředků.

Očíslování jednotlivých kotvících bodů/zařízení umožní následné zjištění, zda byly dodrženy správné instalační postupy při poruše upevnění kotvícího zařízení.

Vydání nové ČSN EN 795 v únoru 2013 a ČSN P CEN/TS 16415 (při použití kotvících zařízení více než jednou osobou) považuji za přínos v této oblasti. ČSN EN 795 poskytuje i návod na postup při periodických prohlídkách.

Mojmír Klas
www.mojmirklas.cz