Pracovní doba

Vysílání zamestnance na dlouhé pracovní cesty

05.05.2008 | ZDROJ: | AUTOR: Dandová Eva

Na dotaz odpovedela JUDr. Eva Dandová.

KLÍCOVÁ SLOVA: sluzební cesty

Zamestnavatel me vysílá na sluzební cestu do zahranicí. Aby práce zapocaly v pondelí ráno, cestuji celou sobotu a nedeli, protoze je to daleko. Predchozí práci jsem skoncil v pátek. Muze me zamestnavatel takto vyslat na cestu? Zdá se mi, ze jde o nedodrzení stanovené doby na odpocinek. A cesta do zahranicí mi není uhrazena.

Podle ustanovení § 42 zákoníku práce platí zásada, ze zamestnavatel muze zamestnance vyslat na pracovní cestu jen na základe dohody s ním. Pracovní cesta je totiz urcitý typ zmeny pracovního pomeru (v zákoníku práce je definována spolu s prevedením na jinou práci a prelozením do jiného místa výkonu). Jiz v roce 2001 bylo v tzv. starém zákoníku práce uzákoneno, ze zamestnavatel muze zamestnance vyslat na pracovní cestu pouze na základe dohody s ním. Od té doby se zavedla praxe, ze zamestnavatelé pri sjednávání pracovních smluv vyzadovali od zamestnancu, aby obsahem pracovní smlouvy bylo ujednání o tom, ze zamestnavatel muze podle potreby zamestnance vysílat na pracovní cestu. Tento predchozí souhlas zamestnance nemusí být neomezený, zamestnanec muze souhlasit napr. jen s vysílám na tuzemské pracovní cesty nebo na pracovní cesty casove omezené (max. dvoudenní apod.). Nakonec si zamestnanec muze se zamestnavatelem dohodnout, ze o vyslání na pracovní cestu budou jednat prípad od prípadu a pak se muze vzdy prípad od prípadu rozhodnout, jestli na pracovní cestu, kdy má napr. strávit celou sobotu a nedeli cestou, pojede. To je vse vec jejich vzájemné dohody. Pokud ale s vysláním na pracovní cestu jednou souhlasíte, pak jiz tento souhlas nelze vzít a pracovní cestu musíte vykonat.

Vzhledem k tomu, ze právní úprava cestovních náhrad je dnes zaclenena prímo do zákoníku práce – viz cást sedmá Náhrada výdaju poskytovaných zamestnanci v souvislosti s výkonem práce a ze je právní úprava nového zákoníku práce liberální,  muze zamestnavatel poskytovat zamestnanci i jiné dalsí náhrady nez jsou náhrady konkrétne vyjmenované v ustanovení § 166 odst. 1 zákoníku práce (náhrada jízdních výdaju, náhrada jízdních výdaju k návsteve clena rodiny, náhrada výdaju za ubytování, náhrada stravovacích výdaju v cizí mene a náhrada nutných vedlejsích výdaju). Výslovne je to nakonec stanoveno v § 166 odst. 2 zákoníku práce. Proto se muzete se zamestnavatelem dohodnout nez pojedete na takovou pracovní cestu, kdy musíte cestovat o dnech svého nepretrzitého odpocinku v týdnu, ze pojedete pouze za predpokladu, ze Vám zamestnavatel nejakým zpusobem nahradí i vlastní cestu. Ovsem zálezí na tom, jestli jste zamestnavateli napr. pri uzavírání pracovního pomeru nedal tzv. generální pardon, ze Vás muze vysílat na pracovní cesty kdykoliv za jakýchkoliv podmínek.

Nicméne i tak doporucuji se zamestnavatelem jednat, predchozí souhlas s vysíláním na pracovní cesty nemusí být nemenný, muzete ho napr. s ohledem napr. na zmenu zdravotního stavu ci rodinné pomery odvolat. Dnes jiz zákoník práce nevyzaduje výslovne, aby byl predchozí souhlas zamestnance s vysílám na pracovní cesty obsazen prímo v pracovní smlouve. Práve z duvodu, ze se casem mohou menit pomery na strane zamestnance a duvody pro které s vysíláním souhlasí nebo naopak nesouhlasí, je nepraktické dávat zamestnavateli predchozí souhlas prímo v pracovní smlouve.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM