Pracovní doba

Je veskerý cas strávený na sluzební ceste dobou pracovní?

04.02.2008 | ZDROJ: | AUTOR: Dandová Eva

Na dotaz odpovedela JUDr. Eva Dandová.

KLÍCOVÁ SLOVA: pracovní doba

Podle zákoníku práce je kazdá práce pro zamestnavatele pracovní dobou. Jak se tedy pocítá cas na sluzební ceste, pokud vyjedu ve tri ráno a pracovní doba mi zacíná v 6:00 hodin, nemohu prece dobu do sesti hodin dávat na "oltár". Dle nekterých právníku je samozrejmostí, ze tato doba se musí zapocítat do pracovní doby.

Pracovní cestou se podle definice tohoto pojmu obsazené v ustanovení § 42 zákoníku práce rozumí casove omezené vyslání zamestnance zamestnavatelem k výkonu jiné práce mimo sjednané pracovní místo výkonu práce. Velice dulezitá je v tomto smeru zásada obsazená v druhé vete § 42 odst. 1 zákoníku práce, a to ze zamestnavatel muze vyslat zamestnance na dobu nezbytné potreby na pracovní cestu jen na základe dohody s ním. Zamestnavatel tedy nemuze zamestnanci pracovní cestu narídit. To ze rada zamestnancu jiz pri uzavírání pracovních smluv dává zamestnavateli tzv. generální pardon k vysílání na pracovní cestu, je zálezitost druhá. Platí zásada, ze by tato otázka mela být resena na základe vzájemné dohody, zamestnanec si muze vymínit napr. jednodenní pracovní cesty s tím, ze na delsích se se zamestnavatelem dohodne prípad od prípadu. S tím souvisí i zásady obsazené v ustanovení § 240 zákoníku práce, a to, ze tehotné zamestnankyne a zamestnankyne a zamestnanci pecující o deti do veku 8 let smejí být vysíláni na pracovní cestu mimo obvod obce svého pracoviste nebo bydliste jen se svým souhlasem; prelozit je muze zamestnavatel jen na jejich zádost a ze toto platí i pro osamelou zamestnankyni a osamelého zamestnance, kterí pecují o díte, dokud díte nedosáhlo veku 15 let, jakoz i pro zamestnance, který prokáze, ze prevázne sám dlouhodobe soustavne pecuje o prevázne nebo úplne bezmocnou fyzickou osobu. Kdyz ale pak zamestnanec souhlasí s vysláním na pracovní cestu, tak souhlasí i s její délkou. Zamestnanec koná na pracovní ceste práci podle pokynu vedoucího zamestnance, který ho na pracovní cestu vyslal. Zamestnanec má urcitým zpusobem rozvrzenou pracovní dobu a tím se také rídí jeho pracovní cesta.

Príklad: zamestnanec má pracovní dobu stanovenu od 6 hod. do 14:30 hod. a vyjede z Prahy v 5 hod. na sluzební cestu do Brna. Doba od 5 hod. do 6 hod. je casem stráveným na ceste, která se pouze zapocítává do délky pracovní cesty pro úcely stravného podle § 163 zákoníku práce (zde se rozlisuje jestli pracovní cesta trvala 5 az 12 hodin nebo 12 az 18 hodin ci déle jak 18 hodin). Od 6 hod., kdy zacíná na pracovisti pracovní doba dotycného zamestnance a zamestnanec sedí jeste v dopravním prostredku (napr. autobusu) se jedná o jinou prekázku na strane zamestnavatele ve smyslu ustanovení § 208 zákoníku práce. Kdyz zamestnanec napr. v 8:30 hod. dojede do Brna a zacne tam konat práci, tak zase do 14:30 hod. jde o jeho práci, o jeho pracovní dobu. Pokud zde bude konat práci ne do 14:30 hod. ale do 18 hod., bude doba od 14:30 hod do 18 hod prací prescas. Pak nasedne opet do dopravního prostredku a jede domu a tato doba zase není nicím, nebot nespadá do rozvrzené pracovní doby.

Doba strávená v dopravním prostredku totiz zásadne není výkonem práce, to muze být výkonem práce jen pro ridice z povolání. Proto nekterí zamestnavatelé se zamestnanci, kterí casto jezdí sluzebním ci vlastním osobním automobilem na pracovní cesty, sjednávají dohody o pracovní cinnosti na výkon práce ridice referentského vozidla. Pak mohou také rízení vozidla zamestnanci proplatit, ale proplácí mu to jako výkon jeho práce na základe dohody o pracovní cinnosti a ne na základe pracovní smlouvy.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM