• náhradu úcelne vynalozených nákladu spojených s jeho lécením,
• náhradu primerených nákladu spojených s pohrbem,
• náhradu nákladu na výzivu pozustalých,
• jednorázové odskodnení pozustalých,
• náhradu vecné skody; ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde.

Predne platí zásada, ze vsechny náhrady se poskytují v rozsahu odpovednosti zamestnavatele. Zamestnavatel sice odpovídá plne, jeho odpovednost je tzv. objektivní, ale v nekterých prípadech se muze své odpovednosti zprostit bud zcela nebo zcásti, pokud prokáze také zavinení ze strany zamestnance (viz § 367 zákoníku práce). Napríklad zamestnanec pracoval pod jerábem bez ochranné prilby apod. Z vaseho dotazu mi vsak vyplývá, ze doslo k porusení bezpecnostních predpisu ze strany zamestnavatele a ne zamestnance, takze s tím by nemel být problém.

Jako náhrada úcelne vynalozených nákladu se odskodnují náklady jízdného, které príbuzní vynalozili, napr. na návstevu zemrelého v nemocnici pred smrtí apod. Tato náhrada se hradí tomu, kdo ji vynalozil. Náhradu primerených nákladu spojených s pohrbem tvorí výdaje úctované za pohreb, hrbitovní poplatky, výdaje na zrízení pomníku nebo desky do výse 20 000 Kc, výdaje na úpravu pomníku nebo desky, cestovní výlohy a jedna tretina obvyklých výdaju na smutecní osacení osobám blízkým podle § 116 obcanského zákoníku. Podle § 116 obcanského zákoníku je osobou blízkou príbuzný v rade prímé, sourozenec a manzel, partner; jiné osoby v pomeru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobe navzájem blízké, jestlize by újmu, kterou utrpela jedna z nich, druhá duvodne pocitovala jako újmu vlastní.

Jednorázové odskodnení pozustalých príslusí pozustalému manzelovi a nezaopatrenému díteti, a to kazdému ve výsi 240 000 Kc; rodicum zemrelého zamestnance, jestlize zili se zamestnancem v domácnosti, v úhrnné výsi 240 000 Kc. Jednorázové odskodnení ve výsi 240 000 Kc príslusí i v prípade, ze se zemrelým zamestnancem zil v domácnosti pouze jeden rodic. Náhrada nákladu na výzivu pozustalých je pravidelná mesícní dávka, která príslusí pozustalým, kterým zemrelý zamestnanec výzivu poskytoval nebo byl povinen poskytovat, a to do doby, do které by tuto povinnost mel, nejdéle vsak do konce kalendárního mesíce, kdy by zemrelý zamestnanec dosáhl 65 let veku. Náhrada nákladu príslusí pozustalým ve výsi 50 % prumerného výdelku zamestnance, zjisteného pred jeho smrtí, pokud výzivu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobe, a 80 % tohoto prumerného výdelku, pokud výzivu poskytoval nebo byl povinen poskytovat více osobám. Od cástek pripadajících na jednotlivé pozustalé se odecte duchod priznaný pozustalým. K prípadnému výdelku pozustalých se neprihlízí. Tyto vsechny skody by mel zamestnavatel postupne dotycné pozustalé uhradit a hradit. Je proto nutné vejít v kontakt s odpovedným zamestnavatelem (nebo promluvit s tzv. bezpecnostním technikem, který provádel prosetrení onoho úrazu) a dohodnout se na tom, jak bude úraz odskodnen. Pro uplatnení jednotlivých náhrad je sice dost casu, platí dvouletá promlcecí lhuta, ale není radno otálet.