Poskození zdraví

Prevzali jsme jako firma povinnost odskodnit pracovní úraz. Kde jsme pojisteni?

04.01.2010 | ZDROJ: BOZPinfo.cz | AUTOR: Dandová Eva

Na dotaz odpovedela JUDr. Eva Dandová.

KLÍCOVÁ SLOVA: pracovní úrazy

Jsme malá firma - s.r.o. V roce 1988 se jeste ve státním podniku stal pracovní úraz s trvalými následky, který jsme prevzali a dodnes vyplácíme náhradu za výdelek, coz není malá cástka, a jeste asi deset let budeme vyplácet. Lze nekde zjistit, zda byl podnik v té dobe nekde pojisten (napr. u Ceské pojistovny) nebo zda by mohla Kooperativa prevzít tento závazek?

Toto je spatné. Pokud jste jednou vstoupili do práv a povinností zaniklého státního podniku, pak tuto odpovednost z Vasich beder jiz nikdo nesejme. Tam byla chyba, ze se predem neodhadlo, jakou výsi náhrady skody s ohledem na vek dotycného poskozeného zamestnance (tedy s ohledem na pocet let, kdy bude muset být poskytována náhrada skody) a s ohledem na výsi prumerného výdelku (i kdyz uznávám, ze výse valorizace se asi odhadnout nedala) bude muset nastupující zamestnavatel v následujících letech uhradit. Pojistovny (Kooperativa a.s. a Ceská pojistovna a.s.) prevzaly z titulu zákonného pojistení zamestnavatele za skodu z titulu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání odpovednost pouze za skody vzniklé z úrazu a nemocí po 1.1.1993, a ani v prípade zániku zamestnavatele neprevezmou odpovednost za skody z titulu tzv. starých pracovních úrazu, prevezmou zase jen odpovednost za skody z úrazu a nemocí z povolání vzniklých po roce 1993.

Ale doporucím Vám jinou vec. Neznám sice podrobnosti dané kausy, tedy o jaký se jednalo pracovní úraz, jaké zanechal trvalé následky a jaký je vek dotycného zamestnance, ale platí to obecne, a to je právo vznést námitku tzv. podstatné zmeny pomeru podle § 390 odst. 1 zákoníku práce. Toto ustanovení umoznuje jak zamestnanci poskozenému v dusledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, tak i odpovednému zamestnavateli, dovolávat se zmeny pomeru na strane zamestnance, ke kterým doslo od doby, kdy byla naposledy urcena výse dílcího práva na náhradu skody.

Podle konstantní judikatury se zmeny v úprave svých povinností muze zamestnavatel úspesne domáhat nejen v prípade onemocnení nebo zhorsení zdravotního stavu poskozeného zamestnance, jez nejsou v prícinné souvislosti s utrpeným pracovním úrazem (jeho následky) a jez samy o sobe vylucují jakoukoliv výdelecnou cinnost, ale i tehdy, jestlize tato onemocnení (zhorsení zdravotního stavu) sice nemají za následek úplnou ztrátu pracovní zpusobilosti poskozeného, ale znemoznují mu výkon práce, kterou konal pred vznikem skody a která byla urcující pro zjistení prumerného výdelku pred vznikem skody.

Judikatura také vysvetluje, ze výklad slovního spojení „zmení-li se podstatne pomery" pouzitého v ustanovení § 390 zákoníku práce v tom smeru, ze je treba porovnat pomery poskozeného, jez byly rozhodující pro urcení výse náhrad za ztrátu na výdelku po skoncení pracovní neschopnosti nebo pri uznání plné nebo cástecné invalidity, a jeho nové pomery, se v rozhodovací praxi soudu jiz ustálil. Vychází se napr. z toho, ze o zmenu pomeru poskozeného nejde tehdy, kdyz snízení výdelku poskozeného vyplývá z toho, ze zamestnanec zmenil zamestnání z rodinných duvodu, aby se dostal lépe do zamestnání, nebo následoval manzela do jiné obce, nebot v takových prípadech vyplývá snízení výdelku jen z jeho osobních pomeru a poskozený by zmenil zamestnání, i kdyby k puvodnímu poskození zdraví nedoslo.

Dále se také soudy jiz ustálily v názoru, ze splnení predpokladu pro vznik nároku na starobní duchod (mimorádný starobní duchod) není samo o sobe podstatnou zmenou v pomerech poskozeného, která by oduvodnovala zmenu v úprave práv nebo povinností mezi organizací a poskozeným. I po splnení techto predpokladu nemá poskozený právní povinnost pozádat o priznání starobního duchodu (mimorádného starobního duchodu), nýbrz zálezí na jeho rozhodnutí, zda o takovou dávku skutecne pozádá. Jestlize se ovsem rozhodne vyuzít této moznosti a starobní duchod (mimorádný starobní duchod) je mu priznán, pak z toho také vyplývá, ze dalsím zdrojem jeho príjmu jiz nebude (nemá být) výdelek, ale priznaný duchod. Duvody, pro které se poskozený rozhodl, ze pozádá o starobní duchod (mimorádný starobní duchod), jsou pritom nerozhodné. Tato skutecnost predstavuje podstatnou zmenu v pomerech poskozeného, rozhodných pro vznik nároku na náhradu za ztrátu na výdelku po skoncení pracovní neschopnosti (pri uznání invalidity nebo cástecné invalidity). Není-li (nemá-li být) zdrojem príjmu pracovníka výdelek, ale priznaný duchod, pak zde také není duvod k poskytování náhrady za ztrátu na výdelku. Duvod k poskytování náhrady za ztrátu na výdelku (snízení nebo ztráta pracovní zpusobilosti poskozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky nemoci z povolání stejný výdelek jako pred poskozením) priznáním starobního duchodu (mimorádného starobního duchodu) poskozenému odpadl.

Mozná ze by i ve Vasem prípade stálo za úvahu vznést námitku podstatné zmeny pomeru nebo alespon zkontrolovat, jestli stále trvají podmínky pro poskytování náhrady za ztrátu na výdelku po skoncení pracovní neschopnosti.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM