Poskození zdraví

Dalsí pracovní pomer zamestnance, který bere náhradu za ztrátu na výdelku

22.02.2010 | ZDROJ: BOZPinfo.cz | AUTOR: Dandová Eva

Na dotaz odpovedela JUDr. Eva Dandová.

KLÍCOVÁ SLOVA: náhrady, pracovní úrazy

Muze si pracující zamestnanec, kterému je poskytována náhrada za ztrátu na výdelku, sjednat dalsí pracovní pomer, aniz by to melo vliv na výsi poskytované náhrady? Jedná se v tomto prípade o zvýsené pracovní úsilí ? 

Podle mého názoru výdelek poskozeného zamestnance z dalsího pracovního pomeru je príjmem zamestnance dosazeným zvýseným úsilím. Toto tvrzrení opírám o starý judikát Nejvyssího soudu 1 Cz 46/82 , kde se v oduvodnení mimo jiné uvádí „V souvislosti s odskodnováním pracovních úrazu upravují pracovneprávní predpisy (i kdyz v opacném smyslu) jiné skutecnosti, které mají vliv na výsi náhrady za ztrátu na výdelku po skoncení pracovní neschopnosti, prípadne pri uznání plné nebo cástecné invalidity. Napr. ustanovení § 59 odst. 1 narízení vlády CSSR c. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník práce, výslovne umoznuje organizaci prokázat, ze postizený dosahuje ze své viny v zamestnání po pracovním úrazu nizsích výdelku nez jeho spolupracovníci vykonávající stejnou práci nebo práci téhoz druhu. V takovém prípade se povazuje za výdelek po pracovním úrazu prumerný výdelek, kterého dosahují tito ostatní pracovníci. Ztrátou na výdelku je potom rozdíl mezi prumerným výdelkem pred vznikem skody a takto urceným výdelkem spolu s prípadným invalidním nebo cástecným invalidním duchodem. Z uvedeného vyplývá, ze tu právní predpis vyjadruje zámer nahradit skutecnou ztrátu na výdelku jako následek poskození zdraví, tedy prihlízí k tomu, zda pracovník i po úrazu plní základní povinnosti obsazené v ustanovení § 73 písm. a) zák. práce, totiz pracovat svedomite a rádne podle svých sil, znalostí a schopností.

Obcanský zákoník neobsahuje úpravu uvedenou v ustanovení § 59 odst. 1 narízení vlády CSSR c. 54/1975 Sb. I bez takovéto výslovné úpravy je vsak nutno dovodit stejný záver také pro obcanskoprávní odpovednost za skodu, nebot v souvislosti se snízením výdelku, které je dusledkem nedostatecného plnení pracovních povinností (§ 73 zák. práce) poskozeným a nikoliv jeho spatného zdravotního stavu zpusobeného úrazem, není dána prícinná souvislost mezi protiprávním jednáním, které vedlo ke skode na zdraví, a majetkovou újmou, spocívající v uvedeném snízení výdelku, jako jeden ze základních predpokladu odpovednosti za skodu podle ustanovení § 421 o. z. Odpovednost skudce za takto vzniklou újmu proto neprichází v úvahu.

Jestlize tedy pro výsi náhrady za ztrátu na výdelku má význam ta skutecnost, ze obcan ze své viny dosahuje nizsích výdelku, pak je treba obdobne pristupovat k posouzení prípadu, kdy obcan dosahuje vyssích výdelku pouze s vynalozením zvýseného pracovního úsilí. Tu cást výdelku, kterou poskozený obcan po skoncení pracovní neschopnosti získá s vynalozením zvýseného pracovního úsilí, spojeného s prekonáváním zdravotních obtízí jako následku úrazu, nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení § 73 zák. práce, je nutno odpocítat a pri stanovení ztráty na výdelku k ní nelze prihlízet. Zvýsené úsilí nemuze totiz nic zmenit na záveru, ze dusledkem protiprávního jednání, které vedlo k poskození zdraví, je újma vyjádrená rozdílem mezi prumerným výdelkem pred poskozením a výdelkem, kterého by poskozený dosahoval po poskození pri normálním pracovním úsilí odpovídajícím jeho zdravotnímu stavu. Skudce nemuze mít prospech z toho, ze poskozený zvýseným úsilím (nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení § 73 písm. a/ zák. práce), které na nem nelze pozadovat, a prekonáváním mimorádných obtízí dosahuje vyssího výdelku, nez by odpovídal beznému plnení pracovních povinností (§ 73 zák. práce) s ohledem na zdravotní stav poskozeného.“

Z tohoto judikátu tedy vyplývá, ze  v náhrade za ztrátu na výdelku  po skoncení pracovní neschopnosti zákoník práce vyjadruje zámer nahradit skutecnou ztrátu na výdelku jako následek poskození zdraví, tedy prihlízí k tomu, zda pracovník i po úrazu plní základní povinnosti obsazené v ustanovení o povinnostech zamestnace a vykonává nejakou práci. Mezi základní povinnosti zamestnance vsak nepatrí, aby kdyz je uznán následkem pracovního úrazu invalidním a pobírá náhradu za ztrátu na výdelku mel vykonávat namísto jednoho dva pracovní pomery. To by skutecne bylo ve prospech odpovedného zamestnavatele. Jen upozornuji, ze judikát byl vydán za platnosti starého zákoníku práce. Ale na tento judikát odkazují i nekterá rozhodnutí Nejvyssího soudu z moderní doby napr. 21 Cdo 1661/2001 nebo 2 Cdon 1233/97.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM