BOZPinfo.cz logo
19:06 | Ctvrtek 24. 5. 2012

BOZPinfo Úvodní strana RADY PRO VÁS LEGISLATIVA VEDA A VÝZKUM KNIHOVNA BOZP AKCE A SEMINÁRE PRACOVNÍ MÍSTA
CASOPIS JOSRA MSP & OSVC

KDE JSEM: Hlavní strana > Rady pro Vás > Otázky a odpovedi > Organizace a rízení BOZP > Je mozné zamestnanci nevyplácet cestovní náhrady, pokud je nenárokuje?

Otázky a odpovedi

Nevíte si rady se situací z oblasti BOZP?

Napiste nám


Doporucit server

Pokud se Vám nase strany líbí, doporucte je kolegum:

Vase jméno:

E-mail príjemce:

Clánek

Organizace a rízení BOZP

Je mozné zamestnanci nevyplácet cestovní náhrady, pokud je nenárokuje?

22.08.2007 | ZDROJ: | AUTOR: Dandová Eva

Na dotaz odpovedela JUDr. Eva Dandová.

KLÍCOVÁ SLOVA: cesta sluzební

Je mozné zamestnanci nevyplácet cestovní náhrady (jízdné, stravné), pokud zamestnanec podepsal cestovní príkaz s poznámkou, ze tyto náhrady nenárokuje? Nutné vedlejsí výdaje jsou mu propláceny (napr. poplatek za skolení, parkovné). A jak by to bylo v situaci, kdy zamestnanec vyuzil ke sluzební ceste vlastní automobil bez souhlasu zamestnavatele? Je mozné mu  nevyplatit jízdné, prestoze pouzití vlastního automobilu následne uvedl v cestovním príkazu?

Dohoda zamestnavatele a zamestnance o tom, ze zamestnanec nenárokuje cestovní náhrady, je neplatná. Platí obecná obcanskoprávní zásada, ze zamestnanec se nemuze platne vzdát svých práv. To je stejné jako by se zamestnanec vzdal svého práva napr. na mzdu nebo její cást napr. na príplatky za práci prescas nebo za práci v noci. V takovém prípade se jedná o neplatný právní úkon ve smyslu ustanovení § 19 zákoníku práce – „Neplatný je právní úkon, kterým se zamestnanec predem vzdává svých práv.“ Z toho duvodu k prohlásení zamestnance o tom, ze nenárokuje cestovní náhrady, nelze prihlízet, jednou mu zákon zarucuje právo na cestovní náhrady, tak mu je zamestnavatel musí proplatit alespon v minimální výsi, kterou stanoví zákoník práce c. 262/2006 Sb., kdyz nejsou u zamestnavatele stanoveny (s ohledem na dispozitivnost zákoníku práce v této cásti) vyssí.
Podle ustanovení § 51 zákoníku práce, úvodního ustanovení hlavy sedmé, o náhrade výdaju poskytovaných zamestnanci v souvislosti s výkonem práce, je zamestnavatel povinen poskytovat zamestnanci, není-li v tomto zákone dále stanoveno jinak, náhradu výdaju, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, v rozsahu a za podmínek stanovených v této cásti. Dále pak platí zásada, ze podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výsi cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukoncení cesty, místo plnení pracovních úkolu, zpusob dopravy a ubytování, urcí predem písemne zamestnavatel; pritom prihlízí k oprávneným zájmum zamestnance. Jestlize jsou vzhledem k okolnostem práva zamestnance na cestovní náhrady a jejich výsi nezpochybnitelné, predchozí písemná forma urcení podmínek se nevyzaduje, netrvá-li na ní zamestnanec.
Z tech vsech duvodu musí zamestnavatel proplatit zamestnanci pri tuzemské pracovní ceste tyto náhrady:
• náhradu jízdních výdaju
• náhradu jízdních výdaju k návsteve clena rodiny
• náhradu výdaju za ubytování
• náhradu zvýsených stravovacích výdaju neboli stravné
• náhradu nutných vedlejsích výdaju.
V prípade, kdy se jedná o krátké pracovní cesty nepresahující jeden den, tak se proplácí vetsinou jen náhrady jízdních výdaju, stravné a náhrady nutných vedlejsích výdaju, ale vsechny tyto tri náhrady musí zamestnavatel zamestnanci proplatit. Náhrady jízdních výdaju se neproplácí jedine tehdy, kdyz zamestnavatel poskytne zamestnanci k pracovní ceste vlastní motorové vozidlo.
V prípade, kdyz by zamestnanec pouzil k pracovní ceste vlastní automobil bez souhlasu zamestnavatele, jednalo by se o porusení povinností vyplývajících z právních predpisu vztahujících se k zamestnancem vykonávané práci. To totiz muze mít pro zamestnance i zamestnavatele dalekosáhlé dusledky, zejména napr. kdyz by doslo na pracovní ceste k autonehode a k pracovnímu úrazu zamestnance. Ve svém dusledku by zamestnavatel mohl z toho, ze zamestnanec pouzil jiného dopravního prostredku, nez urcil, dovodit i duvod pro skoncení pracovního pomeru § 52 písm. g) zákoníku práce. To v zádném prípade nedoporucuji.
Pouzije-li vsak zamestnanec se souhlasem zamestnavatele své soukromé motorové vozidlo, pak platí zásada, ze není-li sjednána nebo zamestnavatelem urcena výse sazby základní náhrady za pouzití hromadného prostredku pred vysláním zamestnance na pracovní cestu, príslusí zamestnanci sazba za 1 km jízdy v minimální výsi u jednostopých vozidel a tríkolek 1,00 Kc, u osobních silnicních motorových vozidel 3,80 Kc a pri pouzití prívesu k silnicnímu motorovému vozidlu zamestnavatel sazbu základní náhrady za 1 km jízdy zvýsí nejméne o 15 %. Náhradu za spotrebovanou pohonnou hmotu urcí zamestnavatel násobkem ceny pohonné hmoty a mnozství spotrebované pohonné hmoty. Cena pohonných hmot je pro letosní rok stanovena vyhláskou c. 577/2006 Sb., kterou se pro urcení výse náhrady za spotrebovanou pohonnou hmotu stanoví prumerná cena pohonných hmot.
Záverem upozornuji, ze neproplacení cestovních náhrad (nebo jejich cásti) je stejne jako nevyplacení mzdy nebo její cásti duvodem okamzitého  zrusení pracovního pomeru zamestnancem podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z duvodu, ze zamestnavatel zamestnanci nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich cást do 15 dnu po uplynutí termínu splatnosti (§ 141 odst. 1). V takovém prípade je treba ale pracovní pomer zrusit ve lhute dvou mesícu od termínu splatnosti cestovních náhrad, nejpozdeji ve lhute jednoho roku, kdy doslo k pracovní ceste a zamestnanci vznikne v tomto prípade právo na odstupné nejméne ve výsi trojnásobku prumerné mesícní mzdy.


TISKNOUT | POSLAT MAILEM

DISKUZE KE CLÁNKU

Celkem 1 príspevku : VSTUPTE DO DISKUZE