Téma týdne

Nemoci z povolání – otázky a odpovedi

04.04.2011 | ZDROJ: BOZPinfo.cz | AUTOR: Dandová Eva

Kvuli cetným dotazum nasich ctenáru se v tomto Tématu týdne budeme venovat nemocem z povolání. Clánek formou otázek a odpovedí zpracovala JUDr. Eva Dandová.

KLÍCOVÁ SLOVA: nemoci z povolání, odskodnování

Cást I. - Nemoci z povolání

Co se rozumí pod pojmem „nemoc z povolání“?

Pokud se týká definice pojmu nemoc z povolání, tak je treba konstatovat, ze zákon nemá presnou definici. Ve smyslu ustanovení § 380 odst. 4 zákoníku práce jsou nemocemi z povolání nemoci uvedené ve zvlástním právním predpisu. Tímto predpisem je narízení vlády c. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Tento seznam je rozdelen celkem do sesti cásti na:

• nemoci z povolání zpusobené chemickými látkami,
• nemoci z povolání zpusobené fyzikálními faktory,
• nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobrisnice,
• nemoci z povolání kozní,
• nemoci z povolání prenosné a parazitární a
• nemoci z povolání zpusobené ostatními faktory a ciniteli.

Vzhledem k tomu, ze tento seznam je mnohem podrobnejsí oproti predchozímu seznamu nemocí z povolání, který byl prílohou vyhlásky c. 149/1988 Sb., kterou se provádel zákon o sociálním zabezpecení, stávalo se v praxi po roce 1995, ze byla jeste do starého zákoníku práce vlozena zásada obsazená dnes v ustanovení § 366 odst. 3 zákoníku práce, podle které se jako nemoc z povolání odskodnuje i nemoc vzniklá pred jejím zarazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zarazení do seznamu a za dobu nejvýse trí let pred jejím zarazením do seznamu. Samo narízení vlády c. 290/1995 Sb. vsak nebylo od svého vydání v roce 1995 znovu novelizováno a seznam nemocí z povolání platí v puvodním rozsahu, takze zásada obsazená v odstavci 3 § 366 zákoníku práce bude aplikována az letos, kdy bude v polovine roku seznam nemocí z povolání novelizován.

Ihned úvodem je vsak treba poznamenat, ze soudy se pri posouzení, zda jde o nemoc z povolání výhradne rídí závery lékarského posouzení. Ústavní soud ve svém judikátu III. ÚS 233/01 k tomu dovodil: „Nemocemi z povolání jsou podle § 190 odst. 3 vety druhé zákoníku práce (dnes § 380 odst. 4 zákoníku práce) nemoci uvedené v právních predpisech o sociálním zabezpecení, jestlize vznikly za podmínek tam uvedených. Právním predpisem, který obsahuje seznam nemocí z povolání, je narízení vlády ze dne 15. 11. 1995 c. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Rozhodnutí o tom, zda urcitá choroba, kterou postizená osoba trpí, je nemocí z povolání, je nepochybne rozhodnutím, které závisí výlucne na posouzení zdravotního stavu, které navíc provádí specializované zdravotnické pracoviste. Otázky odborné (lékarské) v techto prípadech vysoce prevazují nad otázkami právními. Správní orgán pri svém rozhodování vychází z odborného lékarského posouzení, které je pro nej smerodatné. Proto také zákonodárce podobná rozhodnutí vyloucil ze soudního prezkumu a soud nemá jinou moznost, nez rízení zastavit.“

Jakým zpusobem se postupuje pri uznávání nemocí z povolání?

Postup pri uznávání nemocí z povolání stanoví podrobne vyhláska c. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup pri uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zarízení, která tyto nemoci z povolání uznávají, ve znení pozdejsích predpisu. Uznávání nemocí z povolání provádejí zdravotnická zarízení taxativne vyjmenovaná v príloze této vyhlásky, v praxi se bezne nazývají ordinariáty chorob z povolání. Posouzení onemocnení se deje na podnet osetrujícího lékare nebo osoby trpící onemocnením. Ordinariát chorob z povolání provádí posouzení onemocnení na základe zjistení zdravotního stavu pred vznikem onemocnení, výsledku lékarských vysetrení a dále na základe overení podmínek vzniku onemocnení. Po posouzení onemocnení príslusné pracovne lékarské pracoviste postoupí prípad k overení záveru posouzení onemocnení a k vydání posudku stredisku nemocí z povolání, v jehoz územním obvodu má sídlo. Po overení záveru posouzení onemocnení vydá príslusné stredisko nemocí z povolání bud posudek, kterým se uznává nemoc z povolání, a jeho stejnopis zasle osobe trpící nemocí z povolání a príslusnému pracovne lékarskému pracovisti nebo posudek, kterým se neuznává nemoc z povolání, a jeho stejnopis zasle osobe trpící onemocnením.

Jakým zpusobem se evidují nemoci z povolání, kdyz se o nich nevypracovává záznam jako v prípade pracovního úrazu?

Centrální evidenci nemocí z povolání provádí Státní zdravotní ústav v Praze – centrum hygieny práce a nemocí z povolání. Jinak kazdý posudek, kterým se uznává nemoc z povolání, zasle príslusný ordinariát chorob z povolání
a) Státnímu zdravotnímu ústavu v Praze - centru hygieny práce a nemocí z povolání,
b) praktickému lékari, u kterého je osoba trpící nemocí z povolání registrována,
c) príslusnému lékari závodní preventivní péce, jde-li o zamestnance,
d) hygienické stanici príslusné podle místa pracoviste, na nemz osoba trpící nemocí z povolání naposledy vykonávala práci za podmínek, za kterých vznikají nemoci z povolání, nebo lékari Státního úradu pro jadernou bezpecnost, který provedl zhodnocení podmínek vzniku onemocnení u onemocnení, které vzniklo v souvislosti s prací s ionizujícím zárením nebo radioaktivními látkami,
e) zdravotní pojistovne, u níz je osoba trpící nemocí z povolání pojistena,
f) zamestnavateli, u kterého osoba trpící nemocí z povolání naposledy vykonávala práci za podmínek, za kterých vznikají nemoci z povolání.

Jak se postupuje pri overování podmínek vzniku nemocí z povolání?

Pri overování podmínek vzniku nemoci z povolání se postupuje podle metodického návodu HEM-340-17.2.04/4463 zajistení jednotného postupu pri overování podmínek vzniku onemocnení pro úcely posuzování nemocí z povolání a ohrození nemocí z povolání. Odborný pracovník zjistí na míste u zamestnavatele, u kterého posuzovaná osoba pracovala naposledy za podmínek, za kterých nemoci z povolání vznikají, pracovní zarazení a pracovní podmínky, za kterých posuzovaná osoba danou práci vykonává nebo vykonávala. Overí míru expozice posuzované osoby prícinnými faktory uvedenými v zádosti pracovne lékarského pracoviste v období, ve kterém onemocnení mohlo vzniknout a dále overí pracovní anamnézu posuzovaného, závery lékarského posudku a dalsí doporucení poskytovatele závodní preventivní péce vzhledem k posuzované osobe. K setrení je nutné prizvat posuzovaného zamestnance, nejlépe písemne na dorucenku. Pokud se tento nedostaví, zaznamená se tato skutecnost do protokolu o provedeném setrení. Obdobne se zaznamenává do protokolu situace, kdy není posuzovaná osoba jiz zamestnancem organizace, v níz doslo k jejímu onemocnení, a dále informace o tom, ze vedení organizace bývalému zamestnanci neumoznilo vstup na pracoviste pri probíhajícím setrení. O setrení pracovních podmínek se na míste vypracuje protokol. Obsah a rozsah protokolu jsou uvedeny v príloze c. 2 metodického návodu. Pri setrení u nekolika zamestnavatelu se vypracuje o kazdém setrení samostatný protokol. Vhodným doplnkem protokolu je videozáznam ci fotodokumentace, kterou porídí odborný pracovník krajské hygienické stanice na míste nebo ji poskytne príslusný zdravotní ústav po provedeném setrení. Ty mohou slouzit jako jeden z podkladu k vypracování odborného stanoviska. Pokud jsou porízeny, musí být údaj o jejich provedení zaznamenán do protokolu a jejich popisy musí být soucástí stanoviska uvedeného v príloze c. 3 metodického návodu. Videozáznam a fotodokumentace podléhají stejným skartacním lhutám jako spisová dokumentace o overení podmínek vzniku onemocnení pro úcely posuzování nemocí z povolání. Protokol musí být podepsán vsemi úcastníky, prípadne doplnen vyjádrením posuzované osoby a zástupce zamestnavatele, pokud mezi nimi nedojde ke shode.

Lze povazovat za nemoc z povolání alergii na prach a na papír u pracovníka v knihovne?

Kapitola III. seznamu nemocí z povolání uvedeném v príloze k narízení vlády c. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání obsahuje celkem 11 nemocí z povolání týkajících se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobrisnice je mimo jiné uvedena jako nemoc z povolání exogenní alergická alveolitida, která vzniká pri práci spojené s vdechováním prachu s antigenním infekcním úcinkem a astma bronchiale a alergická onemocnení horních cest dýchacích, která vzniká pri práci u níz je prokázána expozice prachu nebo plynným látkám s alergizujícími nebo iritujícími úcinky. Je výhradne otázkou lékarského posouzení, zda alergie v konkrétním prípade u konkrétního pracovníka skutecne dosáhla intenzity nemoci z povolání.

Lze povazovat za nemoc z povolání cichovou alergii u pracovníka, který pracuje jako restaurátor?

Ano lze. Kapitola III. seznamu nemocí z povolání uvedeném v príloze k narízení vlády c. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání obsahuje – jak je uvedeno v predchozím dotazu - celkem 11 nemocí z povolání týkajících se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobrisnice je mimo jiné uvedena jako nemoc z povolání dýchacích cest a plic zpusobené vdechováním kobaltu, cínu, barya, grafitu, gama oxidu hlinitého, berylia, antimonu nebo oxidu titanicitého, které vznikají pri práci, u níz je prokázána taková expozice uvedeným chemickým látkám, která je podle soucasných poznatku lékarské vedy prícinou nemoci. Restaurátor pri své práci prichází do styku s výse uvedenými chemickými látkami, takze jeho alergie muze být, rozhodující je vsak lékarský posudek. Je vsak opet výhradne otázkou lékarského posouzení, zda alergie v konkrétním prípade u konkrétního pracovníka skutecne dosáhla intenzity nemoci z povolání.

 

TISKNOUT | POSLAT MAILEM

 

SEZNAM KAPITOL

• Cást I. - Nemoci z povolání
• Cást II. - Nemoci z povolání