Téma týdne

Konec „klídku“ v laboratorích

09.06.2008 | ZDROJ: Ekonom | AUTOR: Bluma Ales

Vláda schválila zásady reformy financování vedy a výzkumu. Má zajistit více konkrétních výsledku, jez budou pouzitelné v praxi.

KLÍCOVÁ SLOVA: vláda, veda, výzkum

Jsme zemí, která v období mezi rokem 2000—2006 nejvíce zvýsila podíl výdaju na vedu a výzkum ve svém HDP. Pred námi se v rustu výdaju ocitlo pouze Rakousko a Estonsko. Máme mít duvod k radosti? Ale kdeze. Od cíle, který stanovila Lisabonská strategie dosáhnout v roce 2010 podílu vedy, výzkumu a inovací na HDP ve výsi tri procenta, jsme daleko. V roce 2006 jsme na ne podle nejcerstvejsí zprávy Eurostatu vydávali 1,54 procenta HDP. Takové Svédsko (3,82%) nebo Finsko (3,45 %) jsou úplne jinde.

Zaostáváme i v poctu vedeckých pracovníku a vysokoskolsky vzdelaných techniku. Máme polovinu vedcu a inzenýru, nez má Dánsko nebo Nizozemsko. To, ze rada dalsích nových zemí EUje na tom hure, by nás nemelo utesovat. Nase výdaje na vedu rostly podstatne rychleji nez nás HDP. Otázka je, jestli jsme tuto sumu vydali efektivne. K pomerování je mozné vyuzít treba mnozství prihlásených patentu. Pocet ceských patentu podaných v nejrozvinutejsí ekonomice, na patentovém úrade USA, za posledních deset let (poslední data k roku 2006) dosáhl necelých 250. Evropsky patentový úrad za stejnou dobu udelil nasim autorum 829 patentu.

Porovnáváme-li se se zememi, které patrí ke stredním zemím EU (Finskem, Rakouskem, Irskem, Reckem a Madarskem), pak skoro ve vsech klasifikacních trídách obsazujeme poslední nebo predposlední místo. A je jedno, jestli je to u Evropského patentového úradu (EPO) nebo u amerického USPTO.

Ve Wichterleho stopách

Vsichni se jiz léta shodují v tom, ze je treba neco udelat. Napríklad Akademie ved CR se sama rozhodla pro pravidelné hodnocení vsech svých vedeckých pracovníku i ústavu jiz pred rokem 2005 a podle výsledku hodnocení i upravovala jednotlivým ústavum rozpocty. V síti ústavu AV CR mely nekteré z nich zkusenosti s externím financováním uz z dob totality. Príkladem muze být Ústav makromolekulární chemie, kde vysokou latku nasadil akademik Otto Wichterle, vynálezce mekkých kontaktních cocek. Tento ústav zil i za totality z patentu a mel diky tornu jiz v té dobe spickové vybavení laboratori, o nemz se vetsine ostatních ústavu ani nesnilo. V ústavu fungovala také kancelár, která se zabývala patentováním výsledku výzkumu. Pomáhala vedcum s vyplnením prihlásky patentu nebo vynálezu a sledovala jeho udelení. Atmosféra v ústavu prímo vybízela k aplikaci výsledku výzkumu. Je zajímavé, ze tento duch v Ústavu makromolekulární chemie pretrvává dodnes. Ústavu neciní potíze dobre ohodnotit vedecké pracovníky vcetne zahranicních a muze si dovolit spickovou laboratorní techniku. Není divu, ze je to pracoviste jednoho z nasich nejúspesnejsích vedcu, Antonína Holého, který stojí mimo jiné za vývojem látky proti AIDS.  Výborné výsledky má i Ústav experimentální medicíny nebo Ústav molekulární genetiky. Do popredí se dostává i Botanické centrum v jizních Cechách.

Pod dohledem premiéra

Jenze výse zmínené ústavy byly spíse výjimkami. Rada vlády pro vedu a výzkum i Ministerstvo skolství, mládeze a telovýchovy si nekolik let uvedomovaly situaci, do které se nase veda dostala. A tak se uz mnoho let hovorilo o nutné reforme vedy a výzkumu. Zásadní prekázkou tohoto snazeni byl ale fakt, ze vzdy se zacaly pripravovat podklady a nez se zpracovaly do právního celku, který by mohla projednat vláda, skoncilo jí funkcní období. Nástupnický kabinet na plánované zmeny nenavázal a zacínalo se od píky. Az soucasná vláda se rozhodla zaradit vedu a výzkum prímo mezi své hlavní priority. A ukazuje na to i personální obsazení Rady vlády pro vedu a výzkum. V jejím cele vetsinou sedával vicepremiér. V nynejsím kabinetu si tuto funkci vyhradil pro sebe prímo premiér Mirek Topolánek. Ten dokonce vymyslel a uvedl v zivot svuj osobní projekt na podporu vedy, inovací, výzkumu, aplikací a technologií —VIVAT. „Podpora vedy, inovací výzkumu a technologií je mou ambicí osobní, mým privátním cílem coby premiéra,“ prohlásil Topolánek

Vláda se pripojila i k projektu Ceská hlava, do té doby zcela soukromé iniciativy a vyhlásila Národní cenu Ceská hlava, kterou dotovala milionovou cástkou. Kabinet podporil moznost pozádat o vrácení DPH u výzkumných projektu, které získávají peníze z rámcových programu. Zajistil danové úlevy podnikum, které financují vedu a výzkum. Navýsil v roce 2007 prostredky na vedu o 1,5 milionu korun oproti návrhu minulé vlády. Státní výdaje na vedu by mely rocne rust o sedm az osm procent. Dalsí peníze, rocne 15 miliard korun, pujdou na vedu ze strukturálních fondu Evropské unie. Vláda si ovsem uvedomovala, ze by se pri soucasném systému rozdelování penez snadno mohlo stát, ze by miliardy urcené na výzkum zmizely v cerné díre. Rozohnený Mirek Topolánek se dusoval: „Osobne dohlédnu na efektivní vyuzívání penez z operacních programu. V nich je pro vedu celkem 105 miliard.“ Jenze v roce 2015 evropský penezovod skoncí. Za sedm let si budeme muset vystacit sami. Uz z techto duvodu je nesporné, ze existující systém podpory vedy a výzkumu verejných prostredku je zralý ke zmene.

Dve reformy. Ale proti sobe

V krátké dobe po sobe se mohla verejnost seznámit se dvema strategickými materiály, které se zabývají nasím skolstvím, vedou a výzkumem. Je to jednak Bílá kniha, která resí reformu vysokého skolství, a jednak reforma financování vedy a výzkumu, vyslá z luna Rady pro vedu a výzkum.  Logický by se dalo predpokládat, ze oba týmy pracovaly ruku v ruce a obe reformy jsou provázané. Skutecnost je jiná. Bílá kniha rozdeluje univerzity na výzkumné a ostatní. Predpokládá tedy, ze by se na univerzitách delal i základní výzkum. Deje se tak vsude na svete, hnacím motorem výzkumu jsou casto mladí doktorandi. Jenze podle reformy financování vedy výzkumu by se mely univerzity spís venovat aplikovanému výzkumu. I  kdyz to zpráva k reforme výslovne neríká, vyplývá z ní, ze by se základní výzkum mel delat predevsím na Akademii ved.

Reforma chce zajistit posílení aplikovaného výzkumu, ale nehledá nástroje, jak toho docílit. Jako nutnou podmínku podpory projektu stanovuje jeho spolufinancování ze soukromých zdroju. „Musíme do verejného výzkumu víc zapojit soukromé zdroje,“ byla Topolánkova direktiva. Jirí Rákosník, predseda ekonomické komise Akademie ved CR, je k tomu skeptický: „Neumím si predstavit, ze se tu najednou objeví armáda vedcu, kterí pres noc presedlají na aplikovaný výzkum. Taková zmena vyzaduje cas.“ Jirí Rákosník si predstavuje dva mozné scénáre: budto se to bude podle starého zvyku „chytre“ obcházet, anebo celý systém aplikovaného výzkumu zkolabuje, protoze se proste nenajde tolik uchazecu z rad vedcu i firem, kterí by byli schopni splnit pozadované podmínky. Oba Rákosníkem uvazované scénáre jsou pesimistické. Pravdepodobne to souvisí s jeho vedeckým zamerením. Je matematik a od základního výzkumu k aplikovanému je v matematice dlouhá cesta. V rade oboru (namátkou zemedelské vedy, chemie a farmacie, nauka o pevnosti materiálu) je ale cesta od základního výzkumu k aplikovanému krátká a vetsina vedcu v techto oborech má k aplikaci výsledku svého bádání blízko.
Bohuzel reforma nediferencuje. Vsem merí stejne, i kdyz je tezko porovnávat jednotlivé vední obory mezi sebou.

Firmy vynálezy potrebují

Pro prumysl je výzkum nutností. Firmy, které tvrdí, ze ho nepotrebují, úspesne pracují na svém krachu. U rady spolecností jsou ovsem problémem peníze. Kdyz uz se tuzemské podniky na výzkumu podílejí, jsou to vetsinou ty se zahranicními vlastníky, vyplývá ze statistik Technologického centra. Jednak proto, ze jsou kapitálove silnejsí, ale také proto, ze zahranicní spolecnosti povazují financování vedy za beznou vec. Problémy mají nekteré firmy i s prístupem jednotlivých ústavu. Vykládat by o tom mohl Jan Krejcí, jednatel spolecnosti BVT Technologies, vyrábející laboratorní prístroje. Spolupracoval jak s univerzitami (VUT Brno, UJEP Ústí nad Labem), tak s Mikrobiologickým ústavem Akademie ved. Výsledky byly podle Krejcího natolik neuspokojivé, hlavne ze strany ústavu Akademie ved, ze si výzkum nakonec podnik musel zajistit sám. „Bylo to za cenu nemalých vícenákladu nasí firmy a velkého úsilí nasich pracovníku,“ tvrdí Jan Krejcí.

Firmy poukazují i na dalsí vec: skoly sice radu výzkumných úkolu financují granty, to znamená z verejných penez, ale nakonec se snazí výstupy prodat firmám za beznou trzní cenu. „Výzkum na vysokých skolách musí prináset výhody obema stranám,“ upozornuje Vladimír Volák, reditel spolecnosti Ricardo, která se zabývá výzkumem pro automobilový prumysl. Volák prisel do soukromého sektoru z výzkumné sféry, a tak dobre chápe zpusob myslení vedeckých pracovníku: „Vse zálezí na lidech, je-li schopný profesor, tak se na nej výzkumné zakázky jenom lepí.“ Upozornuje i na aspekt, proc by se firmám spolupráce s univerzitami mohla vyplatit. Tím je zvláste v technických oborech nedostatek kvalitních absolventu na trhu. Pokud si firma uz na univerzite „podchytí“ sikovného studenta a zapojí ho napríklad pri zpracovávání diplomové nebo doktorské práce do výzkumných zámeru podniku, muze si tak najít budoucího zamestnance.

Peníze podle výsledku

Václav Paces, predseda Akademie ved, s navrzenou vládní reformou vcelku souhlasí. Upozornuje ovsem na jednu významnou skutecnost: „Celá reforma závisí na necem, o cem se jen málo píse a mluví. A pritom to je to nejdulezitejsí. Je to kvalitní, pruhledná a spravedlivá metodika hodnocení vedecké a výzkumné práce.“ Vtom se s ním shoduje i rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala, který je presvedcen, ze „vse bude závislé na metodice hodnocení, která byla zatím jednou z nejvetsích slabin celého systému“. Rada vlády pro vedu a výzkum ustavila speciální komisi, která by mela metodiku hodnocení vypracovat. Tuto práci jí skutecne není co závidet. Má se zamerit na patenty? Jirí Rákosník jek tomu skeptický. Souhlasí s jedním z výchozích hesel reformy, ze státem podporovaný výzkum má predevsím generovat ekonomický rust. Jenze uz nesouhlasí s tím, ze nejdulezitejsí je patentovat, patentovat a patentovat. Podle nej je to zalozeno na zkratkovité úvaze o prícinné souvislosti mezi dvema jevy: výkonností ekonomiky a mnozstvím patentu. USA jsou povazovány za úspesnou ekonomiku a ví se, ze se tam hodne patentuje. Z toho se odvozuje, ze bude-li hodne patentu, bude vzkvétat ekonomika. „A co kdyz je to naopak?“ namítá Jirí Rákosník.

Uzitecnost vs. uzitkovost

Radou vlády navrhované hodnocení patentu aplikovaného výzkumu je znacne problematické. U patentu se posuzuje pouze typ udeleného patentu, ale vubec se nehodnotí uzitecnost nebo jeho uzitkovost, o smysluplnosti nemluve. Rovnez se neprihlízí k tomu, zda se díky licencním poplatkum vrátily náklady, které byly vynalozeny na jeho vývoj, registraci a udrzovací poplatky. Poplatky dokonce budou duvodem k tomu, aby byly vyplaceny dalsí peníze ze státní kasy. Tak se muze stát, ze prihlásení patentu a jeho udrzování nakonec bude stát víc, nez jaký z neho bude uzitek. Tahle skutecnost ovsem nebude mít na financování zádný vliv a instituce nebo vedec obdrzí peníze, i kdyz to je proti veskeré logice. Celý text reformy obsahuje asi osmdesátkrát slovo „hodnocení“. Nikde vsak není napsáno, jak bude vypadat.

Dosavadní predstava je taková, ze se jednotlivé typy výsledku, zanesené do rejstríku informací o výsledcích, vynásobí váhami, to se secte a peníze se rozdelí úmerne získaným bodum. Znovu tam chybí kvalitativní hledisko. Rejstrík informací o výsledcích, který je základem pro administrativní výpocet velikosti financní podpory, obsahuje plno výsledku velmi nízké kvality, které se presto pocítají. Jak ovsem do neho zavést kvalitativní merítko, není zatím vubec jasné. Pritom je to kardinální otázka, se kterou se budou muset ti, kdoz budou pripravovat zákonné normy, zcela jiste vyrovnat. Bez stanovení kvalitativních kritérií ztrácí reforma smysl.

Jaká je ta reforma?

Pres vsechny výhrady nutno ríci, ze reforma je dobrá, nutná a zaplatpánbu za ni. Siroká vedecká obec, krome nekolika jedincu, kterí se bojí, ze jím skoncil pohodlný zivot, reformu prijímá. Dusledky, které bude mít na vedu a výzkum, je jeste predcasné hodnotit. „Výsledky budou závislé na navazující zákonné úpravy a také na metodice hodnocení vedy, která zatím byla jednou z nejvetsích slabin systému,“ konstatuje Petr Fiala. Reforma by mela odstranit celou radu strukturálních problému ceské vedy. Bude vyzadovat rozpracování do zákonných norem a na jejich základe vládních narízení a ministerských vyhlásek. Do jejich prípravy by melo být zapojeno co nejvíce manazeru vedy i úspesných vedcu, akademických funkcionáru i lidí z praxe. Jen tak se skutecne podarí. Václav Paces ríká: „Jsem optimista a verím, ze reforma zlepsí vedecký výkon celé ceské vedy.“

Zdroj:  Konec „klídku“ v laboratorích, Bluma A., Ekonom 17/2008, s. 52 - 54

TISKNOUT | POSLAT MAILEM