Zivotní prostredí

Nebezpecné odpady

27.10.2003 | ZDROJ: Nebezpecné odpady. Problematika jejich úpravy. Odpadové fórum, c. 10 (2003), s. 24 – 26. | AUTOR: Cízek, Zdenek

Se vstupem zákona o odpadech a vyhlásky MZP c. 383/2001 Sb. do technické praxe postupne vyvstává rada otázek, které jsou vykládány a reseny nejednotne. Clánek se pokousí dát na nekteré z nich odpoved.

KLÍCOVÁ SLOVA: prostredí zivotní

PROBLEMATIKA JEJICH ÚPRAVY

Úprava odpadu má v soucasném procesu nakládání s odpady v Ceské republice své nezastupitelné místo. Rada státních i soukromých odborných pracovist se v uplynulém desetiletí zabývala a stále zabývá vývojem a overováním ruzných metod a technik úpravy odpadu a bez vyuzití nekterých solidifikacních, stabilizacních a zejména biodegradacních technologií si jiz odstranování odpadu v praxi nelze predstavit. Význam úpravy odpadu pak zduraznila aktuální odpadová legislativa, která - zejména v souvislosti s odstranováním odpadu skládkováním - jednoznacne definuje povinnost skládkovat odpady v upraveném stavu.

Spolu se vstupem zákona o odpadech a zejména vyhlásky MZP c. 383/2001 Sb., týkajících se úpravy odpadu, do technické praxe postupne vyvstává rada otázek, které odpadové právo neresí dostatecne exaktne, jsou ruznými úcastníky procesu nakládání s odpady (napr. pracovníky krajských úradu) vykládány a reseny nejednotne a které by bylo úcelné na bázi dosavadních praktických poznatku jednoznacne zodpovedet. Mezi takovéto otázky napríklad patrí:

Jak objektivne hodnotit (tj. testovat) a vyhodnocovat (tj. posuzovat z hlediska zpusobu nakládání) konecné vlastnosti upraveného odpadu?

Jakou kategorii (N, O) prisuzovat nebezpecnému odpadu po jeho úprave?

Lze povazovat kazdý nebezpecný odpad, který projde urcitou technologií úpravy za zbavený nebezpecných vlastností?

Má konkrétní stabilizacní technologie opravdu univerzální charakter?

Úcelem následujícího príspevku je proto prispet nekterými názory k diskusi na dané téma. Východiskem k tomu jsou pomerne bohaté zkusenosti autora a jeho pracoviste s hodnocením sirokého spektra upravených odpadu, teoretické i praktické zkusenosti s realizací ruzných technik a technologií úpravy odpadu i poznatky a postrehy, vyplývající z diskuse s radou provozovatelu nekterých úpravárenských technologií.

K otázkám testování u posuzování upravených odpadu

Z obecného pohledu na danou problematiku zustává upravený odpad (s výjimkou rídkých prípadu, kdy je upravený odpad dále vyuzíván jako surovina nebo výrobek) nadále odpadem a na zpusob posuzování a vyhodnocování jeho vlastností v upraveném stavu by se mela vztahovat stejná pravidla jako na posuzování odpadu neupraveného. V souvislosti se skládkováním upraveného odpadu by tedy mela být brána v úvahu jeho vyluhovatelnost, celkové obsahy organických skodlivin a celkové obsahy tezkých a toxických kovu (viz tabulka 9.3. vyhlásky MZP c. 383/2001 Sb.). V takovémto smyslu je také definována Príloha C. 12 vyhlásky MZP c. 383/200 1 Sb. - Hodnocení odpadu upravených stabilizací pred jejich ulozením na skládku.

V praxi vsak existuje nemalá mnozina prípadu, kdy takovýto prístup k hodnocení upravených odpadu je více ci méne nevhodný (ale také prípadu, kdy nejednotným výkladem právních predpisu jsou ze strany nekterých orgánu uplatnována pro posuzování upravených odpadu kritéria dalsí). Duvodem tohoto názoru autora príspevku je fakt, ze o skutecných vlastnostech upraveného odpadu, napríklad o jeho „chování se ve skládce“, casto rozhodují faktory, které obvykle nejsou predmetem zkoumání. Mezi takovéto faktory patrí zejména princip technologie úpravy odpadu vs. charakter matrice a kontaminujících látek v odpadu, casová stálost stability provedené úpravy odpadu, podmínky a prostredí skládky, do které je upravený odpad ulozen apod.

Je logické, ze v prípade pouzití tzv. reaktivních metod úpravy odpadu (chemických, fyzikálních, biologických), které jsou provázeny odstranením ci snízením obsahu nebezpecných chemických látek v odpadu, je hlavním kritériem úcinnosti úpravy odpadu (jeho skládkovatelnosti i prípadné ztráty jeho nebezpecných vlastností) konecný obsah nebezpecných látek v upraveném odpadu. Je logické, ze o zpusobu skládkování upraveného odpadu nebo o jeho prípadném vyuzití ve skládce jako technického materiálu rozhoduje vyluhovatelnost upraveného odpadu. Logické rovnez je, ze v prípade upravených odpadu s labilne vázanými organickými skodlivinami je i nadále dulezitým kritériem zpusobu skládkování upraveného odpadu celkový obsah techto látek.

Za nelogická a popírající samotný smysl úpravy odpadu je vsak treba povazovat stanoviska uplatnující stejný prístup (stejné limity celkového obsahu organických skodlivin) ke skládkování odpadu s vysokými obsahy napr. NEL stabilizovaných k tomu úcelu specifickými technologiemi. Kupríkladu opakovane jiz bylo experimentálne prokázáno, ze i cástecne tekuté odpady s obsahem ropných látek na úrovni nekolika desítek procent (stovek tisíc miligramu v kilogramu), tedy ropné kaly, brusné kaly, sedimenty s volnou olejovou fází apod., je mozné správne provedenou technikou tzv. vysokoteplotní vápenné stabilizace prevést na perfektní tuhé stabilizáty s vyluhovatelností NEL na hladine 0,5 az 1,5 mg/l a tyto bezproblémove sládkovat i pri obsazích NEL mnohonásobne prekracujících hodnotu 50.000 mg/kg susiny, tedy hodnotu nekompromisne uplatnovanou jako limitní nekterými orgány... Pro uvedené a obdobné prípady úpravy odpadu tak v legislative citelne chybí vhodné „kritérium stabilizace a stability“ upraveného odpadu.

Za stejne nelogické a jsoucí v rozporu se smyslem úpravy odpadu je treba povazovat uplatnování limitu podle tabulky 9.3. vyhlásky pro celkové obsahy tezkých a toxických kovu v souvislosti s ukládáním odpadu na tzv. jednodruhovou skládku. Vetsina stabilizacních technologií má za cíl fixaci techto kovu v odpadu ve forme nerozpustných sloucenin, které mj. odolávají i razantním metodám rozkladu pri laboratorních analýzách upravených odpadu. Otázkou proto je, nakolik má uvedená tabulka pro posuzování upravených odpadu (ale i odpadu v jejich puvodním stavu) vubec smysl.

Významným parametrem odpadu upravených solidifikací ci stabilizací je jiz zmínená casová stabilita produktu provedené úpravy. Rada reaktivních i nereaktivních solidifikacních a stabilizacních technologií produkuje upravené odpady s velmi dobrou nebo s casem rostoucí casovou stabilitou finálního produktu úpravy. Na druhé strane jsou vsak známy prípady, kdy casová stálost upraveného odpadu je nízká a upravený odpad na vzduchu (a tím spíse v podmínkách reálné skládky) se postupne vrací k puvodním vlastnostem pred úpravou.

S takovýmto chováním se lze setkat napr. u rady skelných vitrifikátu, kdy v dusledku vnitrního pnutí v cásticích vitrifikátu dochází k rozpadu puvodních cástic provázenému velkým nárustem specifického povrchu a tím prudkým zvýsením vyluhovatelnosti produktu rozpadu. Obdobne se lze setkat i s velmi malou casovou stálostí ruzných kompaktních kusových produktu solidifikace, kdy vytvorené cihly, panely, pelety, brikety a dalsí produkty solidifikace z ruzných duvodu (úspory pojiv, nevhodné provedení, nevhodná volba technologie pro daný typ odpadu atd.) pomerne rychle ztrácejí svuj tvar, rozpadají se na drobné cástice a kdy dochází k obdobnému efektu jako u zmínených vitrifikátu.

Prokázání casové stálosti produktu kazdé solidifikacní a stabilizacní technologie úpravy odpadu ve vztahu ke konkrétním typum odpadu by proto melo patrit k základním informacím o dané technologii pred jejím uvedením do provozu. Pro posouzení casové stálosti diskutabilních typu solidifikátu a stabilizátu by tedy rozhodne bylo prínosem do plnení odpadových technických predpisu o vhodný typ testu a kritéria.

Úpravu odpadu nebezpecného na odpad ostatní

Jedním z úcelu úpravy odpadu, pro provozovatele úpravárenských technologií casto cílem nejdulezitejsím, je provedenou úpravou nebezpecného odpadu odstranit jeho nebezpecné vlastnosti a z odpadu kategorie N - nebezpecný „udelat“ odpad kategorie O - ostatní. Tato po vsech stránkách pozitivní snaha ovsem v praxi casto narází na ruzné vecné i legislativní problémy pri resení otázky jakou kategorii upravenému odpadu vlastne prisoudit.

Na jedné strane stojí jasná formulace, platná i pro odpad upravený, ze o kategorii odpadu (pokud není uveden v Seznamu nebezpecných odpadu) rozhoduje skutecnost, zda daný odpad má ci nemá nebezpecné vlastnosti. Z uvedené definice pak vyplývá moznost kategorizovat puvodne nebezpecný odpad po jeho úprave jako odpad ostatní pouze na základe oficiálního (casove i financne nárocného) posouzení nebezpecných vlastností upraveného odpadu poverenou osobou. Na druhé strane ovsem stojí legitimní a více ci méne oprávnený pozadavek provozovatele úpravárenské technologie, aby puvodne nebezpecný odpad po pruchodu jeho technologií byl odpadem kategorie O - ostatní.

Typickou je v tomto smeru castá zádost provozovatele biodegradacní technologie smerem k poverené osobe: „…Dokoncili jsme biodegradaci tolika a tolika tun zeminy znecistené ropnými látkami, a protoze jsme to tam navezli jako „enko“, potrebujeme to dát do „ócka“. Máme k tomu obsahy NEL pred a po biodegradaci...“

Pro poverenou osobu tím vzniká obvykle slozitý vysvetlovací proces, ze takovýto pozadavek z pohledu platných právních predpisu má blízko k predstavám známé usaté loutky o válce. Pro puvodce ci upravovatele zeminy je zase tezko pochopitelné a akceptovatelné, proc hromadu zeminy ze sanace místa po havarijním úniku motorové nafty s puvodním obsahem nekolika tisíc miligramu NEL v kilogramu, v dobrém ci jiném úmyslu zarazené jako odpad nebezpecný, nelze mávnutím pera prekategorizovat po jejím pulrocním pobytu na biodegradacní plose na odpad ostatní. (Mimochodem - opet dukaz toho, jakou paseku delá zjednodusene az vulgárne chápaný a interpretovaný pojem NEL v tuzemské odpadové ale i sanacní praxi!).

Jak tedy optimálne, tj. legislativne, environmentálne, technicky i ekonomicky, resit otázku oprávneného prisuzování kategorie O - ostatní nebezpecným odpadum po jejich úprave, aniz by bylo nutné pro kazdou sarzi upraveného odpadu vystavovat Osvedcení o absenci jeho nebezpecných vlastností a soucasne aby se odpadem kategorie O automaticky nestal kazdý nebezpecný odpad po formálním pruchodu jakousi, pro nej naprosto nevhodnou, úpravárenskou technologií? Podle názoru autora príspevku mohou k tomuto cíli vést následující cesty:

a) Správne kategorizovat odpady jiz pri jejich vzniku

Toto se týká predevsím odpadu z odstranování havárií a ze sanací starých ekologických zátezí, kterým je preventivne prisuzována kategorie N - nebezpecný jiz sanacním projektem a tato kategorizace je sanacní firmou ortodoxne dodrzována behem sanace bez ohledu na skutecné vlastnosti vznikajících odpadu.

Protoze otázkám provázanosti sanacních technických predpisu (viz Metodický pokyn MZP - Kritéria znecistení zemin a podzemní vody) a odpadového práva nebyla nikdy venována zvlástní pozornost, lze se v praxi casto setkat s prípady, kdy je sanacní firmou zarazena jako nebezpecný odpad zemina s obsahy kontaminujících látek nad hodnotami tzv. kritérií C, a to dokonce na bázi výsledku analýzy pudního vzduchu! Bezné ropné produkty v zemine (hodnota kritéria C pro NEL je 1000 mg/kg susiny) pri tom rozhodne nejsou nositelem nebezpecných vlastností zeminy ani pri jejich extrémních koncentracích (pokud neobsahují nekteré nebezpecné látky, napr. benzen).

Obdobne lze jiz teoretickým rozborem vlastností jednoho z typických odpadu ze sanací - zeminy znecistené chlorovanými uhlovodíky z odmastování (PCE, TCE) a produkty jejich rozpadu - pri aplikaci aktuální klasifikace nebezpecných chemických látek dospet k záveru, ze nebezpecným odpadem je takováto zemina az pri obsazích PCE nebo TCE nebo jejich souctu nad 10 000 mg/kg susiny (pri pragmatickém pominutí prípadné prítomnosti vinylchloridu, který, díky svým vlastnostem, behem základních úkonu nakládání se zeminou prakticky kvantitativne vyteká...). Limity kritérií C pro jednotlivé chlorované alifatické uhlovodíky se pri tom pohybují na hladine pouhých desítek miligramu v kilogramu.

Z uvedeného mj. vyplývá, jak dulezité je pro sanacní firmu mít svého dobrého odpadáre (odpadového hospodáre) ci s takovýmto spolupracovat.

b) Kazdou technologii úpravy nebezpecných odpadu validovat (tj. definovat a overit) ve vztahu k charakteru a rozsahu kontaminace odpadu

Zádnou z metod a technologií úpravy odpadu nelze povazovat za univerzální z hlediska odstranování vsech nebezpecných vlastností odpadu. Exaktním overením úcinnosti technologie ve vztahu k matrici odpadu a potenciálne obsazeným nebezpecným látkám a jejich koncentracím (nikoliv tedy pouze k typu odpadu podle jeho katalogového císla) lze ovsem definovat vstupní podmínky pro výchozí stav upravovaného nebezpecného odpadu, tj. vstupní koncentracní limity, pri jejichz neprekrocení bude mozné odpad po jeho úprave danou technologií vzdy kategorizovat jako odpad O - ostatní. V takovémto prípade pak postací pro konkrétní technologii a konkrétní technologické zarízení pro úpravu odpadu v podstate jediné komplexní overení a posouzení nebezpecných vlastností upraveného odpadu, podlozené Osvedcením o jejich absenci, a prubezné provádení kontroly odpadu pred a po úprave pouze v rozsahu definovaných, pro technologii relevantních parametru.

Takovýmto zpusobem, jednoznacne zakotveným v provozním rádu príslusného zarízení pro úpravu odpadu, je mozne - zrejme bez nutnosti jakékoliv legislativní úpravy, avsak za podmínky jednotného výkladu a prístupu príslusnými orgány státní správy (KÚ, CIZP) - zajistit jiz zmínená prání provozovatelu rady úpravárenských technologií produkovat na jejich zarízeních z nebezpecných odpadu odpady ostatní. Zkusenosti z nekolika v praxi jiz realizovaných nebo v soucasnosti pripravovaných variant takovéhoto resení potvrzují jeho vhodnost a oprávnenost.

c) Vyuzití sluzeb nezávislých odborných pracovist a specialistu

Jedním z pruvodních jevu rozvoje oboru nakládání s odpady v CR je nárust rozsahu a odborné nárocnosti tohoto oboru, vcetne jeho provázanosti s dalsími technickými, prírodovednými a humanitními obory. Pres sebedokonalejsí predpisy v tomto oboru, tedy i ve sfére úpravy odpadu, v dosavadní praxi dochází a vzdy bude docházet ke vzniku mnoha nových, atypických, slozitých ci z ruzných duvodu diskutabilních prípadu a problému, které je a bude mozné resit pouze cestou expertního prístupu, casto podlozeného provedením souboru výzkumných a vývojových prací.

Za nevyhnutelné je proto treba povazovat vytvorení prirozené báze odborných pracovist a specialistu, kterí jsou a budou schopni zabývat se odpadovou problematikou na príslusné odborné úrovni a jejichz resení, stanoviska a doporucení budou respektována a akceptována i orgány státní správy.

V souvislosti s tím je treba podotknout, ze k zarazení do takovéto odborné báze rozhodne nemuze postacovat pouhé absolvování týdenního kursu a následné poverení MZP k hodnocení nebezpecných vlastností odpadu...

Záverem

Úprava odpadu a nebezpecných zvláste predstavuje tu soucást procesu nakládání s odpady, která je stále v pohybu a která v case podléhá rade zmen a vývojových trendu. Z principiálních duvodu proto není mozné tuto sféru prubezne vymezovat novými a novými právními predpisy. Ustanovení, venovaná v odpadových predpisech úprave odpadu, by z toho duvodu mela jasne definovat rámcové mantinely, ale soucasne by mela nechávat dostatecný prostor pro vývojové a rozvojové tendence v dané oblasti.

Za jeden ze základních a v soucasnosti (po zmene organizacního usporádání CR a presunu s tím souvisejících kompetencí) nanejvýs aktuálních momentu ve sfére úpravy odpadu i v celé odpadárské praxi je pri tom nutno povazovat jednotný výklad odpadových právních a technických predpisu vsemi orgány státní správy a jejich jednotný prístup ke konkrétním problémum v praxi.

ZDROJ:
Cízek, Zdenek. Nebezpecné odpady. Problematika jejich úpravy. Odpadové fórum, c. 10 (2003), s. 24 – 26.

 

TISKNOUT | POSLAT MAILEM