Zivotní prostredí

Dobrovolné podnikové zprávy o vztahu k zivotnímu prostredí, o zdraví a bezpecnosti a o udrzitelném rozvoji

25.01.2006 | ZDROJ: Environmentální aspekty podnikání | AUTOR: Vanecek Vojtech

Informace o stejnojmenné prírucce, kterou pripravil CEMC v rámci projektu VaV-IC/4/13/04 financovaného Ministerstvem zivotního prostredí. Úcelem clánku je poskytnout zájemcum o toto téma predstavu o obsahu prírucky.

KLÍCOVÁ SLOVA: bezpecnost práce, prostredí zivotní, informace, dokumenty

Environmentální komunikace a její zpusoby

Komunikace o zivotním prostredí je dulezitou soucástí environmentálního managementu. rozumí se tím informování zainteresovaných stran o environmentálních aspektech organizace a o výsledcích environmentálního managementu. Pod organizací se míní nejen výrobní podniky a podniky poskytující sluzby, nýbrz také úrady, instituce, financní ústavy, obce, zájmová sdruzení aj.

V systému environmentálního managementu podle norem ISO rady 14000 je environmentální komunikaci venována pozornost hned v norme ISO 14001 a pak v dalsích normách rady. K tomuto tématu se také pripravuje vydání samostatné normy ISO 14063. Tato poslední norma rozlisuje komunikaci ad hoc (neplánovanou komunikaci v prípade potreby), jednosmernou komunikaci (soustavné vydávání environmentálních zpráv), obousmernou komunikaci (výmena informací mezi organizací a zainteresovanými stranami) a participativní rozhodování (organizace a zainteresované strany si nejen vymenují informace, nýbrz ovlivnují navzájem své postoje a rozhodování). Dobrovolné podnikové environmentální zprávy patrí do kategorie jednosmerné komunikace – i kdyz mají posyktovat moznost odezvy ze strany príjemcu zpráv, obousmerná komunikace není zámerem.

Úcel prírucky

Prírucka má být pomuckou postacující pro sestavení dobrovolné zprávy. Je urcena pro výrobní i nevýrobní organizace, které si prejí zacít vytváret dobrovolné environmentální zprávy podle soucasných zvyklostí a nemají cas studovat k tomu úcelu obsáhlou cizojazycnou literaturu. Prírucka v cestine k takovému úcelu nám není známa.

Návod je míne zejména pro strední a malé podniky. Je prijatelne strucný (25 stran), s praktickými príklady a s odkazy na dalsí uzitecné prameny. Doporucená osnova environmentální zprávy byla vyzkousena u výrobního podniku s 92 pracovníky, který podle ní samostatne vytvoril vyhovující zprávu. Informovanejsí a zkusení tvurci environmentálních zpráv mohou v prírucce  nalézt nové podnety, napr. v oblasti vykazování udrzitelného rozvoje, automatizované tvorbe zpráv, agregaci indikátoru apod.

V soucasné dobe vydávají velké a strední podniky v CR kvalitní zprávy typu „environmentální zprávy“ nebo typu „zpráva o zdraví, bezpecnosti a zivotním prostredí“, kdezto malé a strední podniky vesmes takové zprávy nevydávají a jak se ukazuje, zatím ani vydávat nehodlají. Lze ocekávat, ze v nadcházejících letech k tomu budou privedeny stejne jako byly nyní privedeny k zavedení systému environmentálního managementu i s certifikací. Zprávy pokrocilejsího typu „o udrzitelném rozvoji“ jsou v CR zatím výjimkou.  Pro tvorbu zprávy o udrzitelném rozvoji nutno k této prírucce pribrat smernici iniciativy, podle které má být zpráva sestavena.

V dalsím budeme pouzívat názvu „environmentální zpráva“ pro zprávu kteréhokoliv uvedeného typu.

Obsah prírucky

Obsah prírucky je rozdelen do devíti kapitol podle Tabulky c. 1.

Tabulka c. 1 – Obsah prírucky

1. Zpráva jako nástroj komunikace organizace s partnery a s verejností (Zpusoby environmentální komunikace, Proc vydávat environmentální zprávy, O cem komunikovat – rozsah problematiky environmentální zprávy)
2. Identifikace príjemcu zprávy a identifikace jejich zájmu a obav (Príjemci zprávy, Formulace vlastních predstav organizace o zájmech a obavách príjemcu zprávy, Korekce vlastních predstav organizace pruzkumem u partneru a verejnosti)
3. Zprávy typu „environmentální zpráva“ (O environmentální zpráve obecne, Návrh osnovy environmentální zprávy)
4. Zprávy typu „zpráva o zdraví, bezpecnosti a zivotním prostredí“
5. Zpráva o udrzitelném rozvoji organizace  (Charakter zprávy o udrzitelném rozvoji, Smernice GRI, Smernice INEM, Související a príbuzné iniciativy)
6. Idnikátory (Hlavní typy indikátoru, Pouzívané skupiny indikátoru, Generické indikátory, Indikátory pro systém evnironmentálního managementu, Indikátory udrzitelného rozvoje, Indikátory eko-efektivnosti, Agregace indikátoru)
7. Standardizace zpráv (Obecné standardy, Oborová standardizace, Národní standardy)
8. Automatická tvorba environmentálních zpráv
9. Overení environmentální zprávy (Kdo muze zprávy overovat, Standard pro overování environmentálních zpráv, Verohodnost zprávy lze podporit i jinak nez jejím overením, Na co si dát pozor)

O cem komunikovat

Co do rozsahu témat dobrovolné environmentální zprávy, organizace dnes pouzívají nekterý z následujících typu zpráv. Na puvodne ciste environmentální problematiku se nabalila dalsí hlediska, jak je znázorneno na Obr. c. 1.

 

I. Environmentální zpráva (Zpráva o stavu zivotního prostredí, Environmental Report)

Obsahuje údaje o chování organizace vuci zivotnímu prostredí, napr.: vyprodukované mnozství odpadu, mnozství emisí aj., ale treba také informace o cerpání (spotrebe) neobnovitelných prírodních zdroju, o stavu okolní prírody aj. Tento první typ environmentální zprávy je zalozen na poznané nutnosti informovat a presvedcit verejnost o zodpovedném chování organizací vuci zivotnímu prostredí. Je to reakce organizací na rostoucí obavy verejnosti za znecistování zivotního prostredí výrobní cinností (napr. „chemofobie“ vyvstalá v osmdesátých letech) a na obavy z vycerpání prírodních zdroju, podnícené studií Rímského klubu „Meze rustu“ z r. 1972 a následujícími aktivitami. Tento typ environmentální zprávy je pouzíván od osmdesátých let minulého století. Není dnes zastaralý, ale organizace, které ho pouzívaly, precházejí na pokrocilejsí typy uvedené dále. Co by taková zpráva mela obsahovat je uvedeno v samostatné kapitole prírucky.

II. Zpráva o zdraví, bezpecnosti a zivotním prostredí (Health, Safety and Environmental Report, HSE Report)

Je pouhým rozsírením environmentální zprávy  o problematiku uvedenou v názvu. tento typ zprávy zacal být pouzíván na zacátku devadesátých let minulého století a lez ho povazovat za soucasný standard vedle typu III. Co by taková zpráva mela obsahovat je uvedeno v samostatné kapitole prírucky.

III. Zpráva o udrzitelném rozvoji organizace (Sustainable Development Report, SD Report)

Informuje nejen o environmentální problematice, ale také o problematice ekonomické a sociální na stejné úrovni dulezitosti. Organizace má být rízena tak, aby bylo dosazeno trvalého rozvoje udrzitelného z hlediska sociálního, environmentálního a ekonomického a o techto trech „pilírích“ udrzitelného rozvoje organizace má zpráva informovat. Tento typ zprávy zacal být uzíván koncem devadesátých let minulého století a na rostoucím poctu zpráv nejruznejsích organizací, publikovaných na internetu, je patrný prudký rozvoj. Je to velice nárocný typ zprávy, presto se doporucuje také malým a stredním podnikum a je jimi pouzíván. Co by taková zpráva mela obsahovat je uvedeno v samostatné kapitole prírucky.

Iniciativa nabádající k udrzitelnému rozvoji a k podávání zpráv o udrzitelném rozvoji má oporu v etickém prístupu prosazovaném iniciativou Corporate Social Responsibility (CSR), která prikazuje vedení firem nehledet pouze na zisk, nýbrz mít na zreteli „lidi – planetu – zisk“. O výsledcích tohoto úsilí se také písí zprávy dokládající etické chování organizace. Zprávy se dosti podobají více „technicky“ ladeným zprávám o udrzitelném rozvoji, avsak zatím bez návrhu jednotné struktury a obsahu a v prírucce se jimi nezabýváme.

Ze schématu na Obr. 1 není dost zretelný nárust pracnosti na zhotovení zprávy vyssího typu. Zatímco pracnost zpráv typu I a II se prílis nelisí (desítky „clovekodnu“ podle zahranicního pramene i podle domácí zkusenosti), pracnost zpráv typu III je nejméne o dva rády vyssí. Ocekává se, ze organizace bude postupne precházet z nejjednodussího typu zprávy I na zprávy nejvyssího typu III.

Standardizace zpráv

Existuje rada konceptu, co by environmentální zpráva mela obsahovat, a to na ruzném stupni závaznosti.

Systém environmentálního managementu podle norem ISO rady 14000 sice uvádí principy environmentálního reportingu, ale ani chystaná norma ISO 14063 nenabízí osnovu environmentální zprávy, spíse jen filosofii takové zprávy.  Co do obsahu se jedná o zprávy typu I, koncept udrzitelného rozvoje je zmínen jen docela okrajove.

Pro zprávy o udrzitelnosti (typ III) existují dve významné iniciativy. Iniciativa Global Reporting Iniciative (GRI) je v této oblasti nejaktivnejsí  a patrne nejuznávanejsí  a její doporucení jsou velmi jednoznacná. Osnova zprávy je predepsána stejne jako výber indikátoru a „plný souhlas“ podnikové zprávy s iniciativou nedává mnoho volnosti. jak plyne uz z rozsahu základní instrukce (94 stran) a pak i ze zkusenosti podniku, jde o velice pracnou  zálezitost, se kterou se i velké firmy vyporádávají s obtízemi. Iniciativa International Network for Environmental Management (INEM) sice doporucuje strukturu zprávy a typy indikátoru pro kazdý ze trí „pilíru“ udrzitelného rozvoje, ale dává tvurci zprávy mnohem vetsí volnost nez iniciativa GRI.

Oborová standardizace je v celosvetovém merítku úspesne uplatnena jen v chemickém prumyslu. V Evrope platí smernice Evropské rady svazu chemického prumyslu (CEFIC) pro sestavování zpráv typu II, podle které se rídí i ceské chemické podniky. Smernice je velmi promyslená a praxí dovedená do znacné dokonalosti. O oborovou standardizaci se zacala pokouset iniciativa GRI vydáváním doplnku zmínené základní instrukce pro ruzná odvetví; specializace spocívá zejména ve volbe environmentálních indikátoru. Podobne iniciativa Svetové podnikatelské rady pro udrzitelný rozvoj (WBCSD) zacala vydávat sektorové projekty; jde spíse o filosofii jednotlivých oboru nez o konstrukci environmentálních zpráv.

Národní standard pro environmentální zprávy typu II vydalo japonské ministerstvo hospodárství, obchodu a prumyslu. V Nemecku existuje norma DIN 33922:1997 pro vydávání environmentálních zpráv urcených pro verejnost. Je navázána na normy rady ISO 14000.

Overení environmentální zprávy

Tvurci environmentálních zpráv vsech typu dávají jejich verohodnost overovat nezávislým osetrovatelem – tretí stranou (první a druhá strana jsou referující organizace a cílové skupiny príjemcu) – a doklad o overení vkládají do zprávy. Overovatelem bývá renomovaná overovací organizace, ale není duvodu, proc by stejnou sluzbu nemohla vykonat – jiste mnohem levneji – domácí nezávislá nezisková organizace; je to vec duvery zainteresovaných stran a renomé posuzovatelské organizace.

Pro overování byl dokonce skupinou AccountAbility ve Spojeném království vytvoren standard, který je smernicí pro verifikaci environmentálních zpráv vsech typu vcetne zpráv o udrzitelném rozvoji. Organizace Observatoire sur la Responsibilité Sociétale des Enterprises v Parízi naopak „jde na ruku“ organizacím se zprávami urcenými k posouzení a radí, kdo jsou organizace, které posuzují sociální, environmentální a etický profil, jak by se mely vyplnovat jejich dotazníky atp.

Je namíste pripomenout, ze verohodnost zprávy lze podporit i jinak a levneji nez jejím formálním overením. Zpráva zpravidla uvádí a dokumentuje vsechny okolnosti svedcící o zodpovedném evnironmentálním managementu organizace. Muze napr. obsahovat doklad o certifikaci systému EMS, o validaci systému EMAS, o udelení titulu „bezpecný podnik“, o udelení loga „Responsible Care – Zodpovedné podnikání v chemii“, výsledky externích environmentálních auditu aj. Aspon nekterí z overujících autorit jsou nezávislou tretí stranou a sbírka takových dokumentu reprodukovaných ve zpráve muze ve svém souhrnu vzbudit dostatecnou duveru.

Prírucka je pro zájemce dostupná na www.cemc.cz.

ZDROJ:
Vanecek, Vojtech. Dobrovolné podnikové zprávy o vztahu k zivotnímu prostredí, o zdraví a bezpecnosti a o udrzitelném rozvoji. Environmentální aspekty podnikání, c. 2, 2005, s. 9 – 11.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM