Prevence havárií

Poucíme se z havárie v Toulouse?

18.03.2005 | ZDROJ: Rescue report | AUTOR: Kelnar Lubomír

Exploze dusicnanu amonného na predmestí Toulouse poukázala na nedostatky v havarijní pripravenosti a vedla k zákonným zmenám ve Francii i Evropské unii.

KLÍCOVÁ SLOVA: havárie, látky chemické, látky nebezpecné

Exploze dusicnanu amonného na predmestí francouzského Toulouse byla prumyslovou havárií, která prinesla mnohá poucení v oblasti bezpecnostních rizik a v leccems zmenila pohled na povedomí rizika vyplývajícího z nebezpecného potenciálu v místech s chemickou výrobou. Cílem clánku je podat ctenárum informace prispívající k poucení, jez mohou vyuzít akcionári v prumyslu, verejní cinitelé, politici, pojistovny stejne jako odborníci na hodnocení rizika a havarijní plánování… Uvedené údaje upozornují na úcinky této závazné havárie, která pro blízkost sídlist mesta Toulouse presla v katastrofu.

V dopoledních hodinách 21. zárí 2001 doslo ve výrobním závodu AZF spolecnosti Grande Paroise Copany, TotalFinaElf Group, na predmestí francouzského Toulouse k jedné z nejvetsích prumyslových katastrof ve Francii. Pri explozi skladovaného dusicnanu amonného prislo o zivot 30 lidí, pres 2 200 jich bylo zraneno, skoda dosáhla 1,5 miliardy euro. K explozi doslo ve skladisti umísteném mezi výrobní cástí, skladem a plochami pro balení dusicnanu amonného (dále „AN“ podle „amonium nitrate“). Toto skladiste slouzilo k docasnému umistování nespecifikovaného AN nizsí kvality a rozlicného puvodu, rovnez zde byly skladovány znecistené zbytky AN z výroby.

Skladiste nemelo zádné plynové ani parní potrubí, osvetleno bylo prírodním svetlem. Ve skladisti s AN manipulovaly tri ruzné firmy, pracovník zádné z nich v okamziku výbuchu nastestí v prostoru skladu nebyl. Podle pocátecních zjistení výzkumného strediska INERIS se mnozství uskladneného AN pohybovalo mezi 300 a 400 tunami. Pozdejsím vysetrováním pak dospelo k hodnotám mezi 390 a 450 tunami nespecifikovaného AN uskladneného zde den pred explozí.

Havarijní odezva a plánování

V prubehu dvaceti hodin po explozi zasahovalo 900 hasicu s 300 automobily. Problém byl v tom, ze prijízdeli sami od sebe, bez jakéhokoli plánu a domluvy telefony, protoze pevné linky byly cástecne zniceny a mobilní sít byla pretízena. Státní havarijní plán vsak byl úcinný. V následujících dnech po katastrofe bylo do záchranných a monitorovacích prací zapojeno 1 570 hasicu a vojáku, 950 policistu.

Vnitrní a vnejsí havarijní plán nebyl pripraven na tento scénár, jeho rozsah a závaznost. Predeslý trénink a zkusenosti hasicu i ostatních záchranáru jim pomohly v ostrazitosti pred mozným nebezpecím, nicméne zpocátku nebyli hasici chráneni proti mozným následným toxickým únikum ani nebyli vybaveni na detekci jedovatých plynu.

Problémem bylo informování obyvatelstva bez fungující sirény nebo rádia. Rovnez by nebylo mozné se chránit proti toxickým únikum v budovách s rozbitými okny. Komunikacní sít by práve pro prípady takových událostí mela být navrzena nezávisle od verejné síte.

Pocty úmrtí a zranených

Podle oficiálního prohlásení prislo pri katastrofe v Toulouse o zivot 30 osob – 21 uvnitr areálu a 9 mimo nej (jedna osoba v sousedních firmách 450 a 650 m daleko, jedna 550 m daleko a pet v prilehlých obchodech 380 a 280 m daleko). Zraneny byly az 2 242 osoby, podle místních novin vsak byl odhad zranených az 9 000. Podle oficiální zprávy byly 782 osoby osetreny ambulantne, 522 lidí bylo vysetreno se sluchovými problémy, 418 utrpelo nekolik zranení a více nez 5 000 bylo léceno z duvodu akutního stresu.

Tato katastrofa je podle hodnotící stupnice EU hodnocena nejvyssím, 6. stupnem závaznosti, a to podle poctu zranených lidí, poctu osob v nemocnicích, materiálních ztrát atd. Hlavní prícinou velkých následku je blízkost osídlení ve meste Toulouse se 750 000 obyvateli.

Dlouhodobé úcinky

V souvislosti s nestestím bylo provádeno nekolik výzkumu zabývajících se dlouhodobými úcinky události se zamerením na uvolnené látky behem exploze, na zamorení zivotního prostredí a na výskyt specifických nemocí u zhruba 50 000 zkoumaných osob. Výsledky ukázaly, ze krome docasných nevýznamných úcinku na osoby zijící v blízkosti závodu nebyly zaznamenány ani zádné výraznejsí skody na okolním zivotním prostredí.

Mezi dlouhodobými úcinky byly zvlást zkoumány úcinky na psychiku lidí. Podle oficiální zprávy bylo 729 osob léceno na psychiatrii a 497 se stavy tresu.

Skody na majetku

Výrobní závod byl umísten na predmestí Toulouse a rozsah skod byl znacný jak v samotném podniku, tak i ve meste. Pojistovny vycíslily celkové skody na 1 500 milionu euro. Podle oficiálního prohlásení byly po explozi 1 002 rodiny nuceny prestehovat se k príbuzným a do 125 mobilních bunek, kde lidé zili jeste sest mesícu po události. Podle místní státní správy bylo poskozeno na 27 000 obytných domu, opravy oken a strech trvaly týdny a mesíce.

Oficiální údaje uvádejí, ze poskozeno bylo 17 skol, 26 stredních skol a nekolik univerzit. Dve z nich – strední skola a chemická technická univerzita – musely být postaveny znovu (univerzita za zhruba 58,4 milionu euro). Podle místního tisku byly ze 184 toulouských skol poniceny 74 a náklady na jejich opravy dosáhly 20 milionu euro. Také nekteré plavecké bazény, 10 telocvicen a ragbyový stadion byly poskozeny tak, ze jejich opravy si vyzádají 9,3 milionu euro.

Behem sesti mesícu byla pozastavena cinnost sesti firem v této chemické zóne, coz reprezentuje 1 100 prímých zamestnancu a celkem 2 500 místních pracovníku, s cílem revidovat jejich bezpecnostní zprávy a vydat jim nová povolení místní správy k provozu. V dubnu 2002, tj. asi pul roku po události, se firma TotalFinaElf Group rozhodla uzavrít výrobní závod AZF se 450 prímými zamestnanci. Pozdeji se francouzský premiér rozhodl ukoncit výrobní cinnost s fosgenem v blízkých závodech firem SNPE a Tolochime (ztráta 492 prímých pracovních míst). Jejich ztráty byly 450 milionu euro a jejich obrat se snízil o 70 procent. Pro dodavatele to znamenalo ztrátu asi 600 míst.

Domino efekty

Exploze nastestí neeskalovala na jiné sklady AN. Sklad roztoku AN byl sice poskozen, ale bez vetsího úniku. Horizontální tlakový zásobník s amoniakem, vzdálený asi 300 m od epicentra, byl chránen budovou, jez byla tezce poskozena, vertikální válcový zásobník s amoniakem, vzdálený 600 metru, byl bez jakéhokoliv povrchového prasknutí pootocen o nekolik centimetru. Zádná poskození nebyla pozorována na vagonech s chlorem v chráneném skladisti vagonu 500 metru daleko (ochrana byla poskozena), dále nebyly poskozeny 4 vagony s chlorem ani 20 vagonu s amoniakem na stojánce 400 metru od epicentra díky ochrane budovou.

Ani v sousedním výrobním závode na fosgen nenastaly zádné domino efekty. Sklady s fosgenem byly umísteny pod zemí a 600 metru daleko a své poslání splnily také vsechny pouzité bariéry proti eskalacím.

Spory kolem prímých prícin

Prozatím nedoslo ke shode mezi výrobním závodem a soudy o prícinách katastrofy. Kontroverzním klícovým prvkem je nalezení iniciacního zdroje skladovaného AN. Vysetrováním jeho puvodu nebyl prokázán ani pozár, ani prvotní exploze následovaná mohutným výbuchem. Studie pak byly smerovány na prezkoumávání role znecistení pri rozkladu AN a zejména role vzájemné chemické reaktivity látek. Soudy se hlavne zamerily na reakce mezi AN a dichloroisokyanurátem sodným nebo mezi AN a kyselinou trichloroisokyanurovou, která je silne chemicky nesnásenlivá s AN a uvolnuje trichloramin NCI3. Ten je velmi citlivý a schopný exploze. Spolecnost TotalFinaElf Group se zamerila hlavne na obrovský elektrický oblouk mezi transformátorem a elektrickým vedením. Dalsí mozné príciny (terorismus nebo zlomyslnost) byly rovnez prosetrovány, ale dosud se neukázaly jako relevantní.

Pretlaky pri explozi a TNT ekvivalent

Explozí vznikla seizmická vlna odhadovaná na hodnotu 3,4 Richterovy stupnice. Pracovníci výzkumného strediska INERIS zjistovali 10 az 15 dní po výbuchu jeho sílu pomocí pozorovatelných poskození prostredí na území závodu a v prilehlém okolí do 3 kilometru. Na základe poskození majetku na 114 místech (okna, strechy, steny, budovy) a údaju z literatury byly stanoveny odhady pretlaku pri explozi v závislosti na vzdálenosti od epicentra. Rozptyl hodnot byl znacný a ne vsechny se dosud podarilo uspokojive vysvetlit. Nekteré údaje tak vedly k odhadu i vetsího TNT ekvivalentu, nez bylo odhadované skladované mnozství AN.

Stredisko INERIS stanovilo na základe pozorovaných poskození v okolí výbuchu TNT ekvivalent mezi 20 a 40 tunami. Tento odhad se solidne shodoval s rozptylem zjistených pretlaku. Pretlaky 140 a 50 mbar jsou ve Francii pouzívány v bezpecnostních studiích jako limity pro fatální, resp. Nevratné následky na osobách. Odvozenému TNT ekvivalentu 20 az 40 tun odpovídají vzdálenosti 280 az 350 m (pretlak 140 mbar) a 680 az 860 m (50 mbar).

Územní plánování v minulosti a po katastrofe

Behem rozvoje Toulouse se vzdy stretávaly zájmy prumyslových podniku se zájmy mesta. Nebezpecné firmy se musely nekolikrát premistovat více na okraj osídlení. Po nekolika haváriích se zapocalo i s územním plánováním (LUP – land use planning), poprvé v roce 1928, potom znovu v roce 1947. Jenze rozvoj vyzadoval nové byty, skoly, silnice… Po události v italském Sevesu (1976) rostlo v Evropské unii povedomí o rizicích. V roce 1983 se zapocalo s bezpecnostními studiemi a nový územní plán byl prijat v roce 1989. Po prijetí Direktivy Seveso II (1996) naslo LUP svou pevnou pozici pri dlouhodobých zmenách.

Co se týce LUP z roku 1989, pak pro tri místní chemické podniky (AZF, SNPE, Tolochimie) bylo zalozeno pouze na scénárích s únikem toxických plynu (chlor, amoniak a fosgen). V oblasti ohranicené 50 procenty smrtelných úcinku pro vsechny tri podniky se nacházelo 1 130 lidí. Hranice vnejsího havarijního plánu daná nevratnými úcinky na zdraví (IDLH) zahrnovala asi 16 000 lidí.

Jak resit existující situaci bez zvysování nebezpecí?

Prvním principem je to, ze kazdé zvetsení okruhu LUP ze strany prumyslu povede z jeho strany ke kompenzaci. V sousedství tzv. seveso podniku bude prostrednictvím plánu prevence technologických rizik definováno jednak území tzv. „bez lidí“ (nebo s omezením) a jednak území, kde budovy potrebují ochranu (okna…). Tento plán by pouzíval nástroje pro financní stimulaci lidí tak, aby opustili své domy nebo aby tyto byly vyvlastneny. Prostredky by byly vlastneny místními akcionári, vcetne verejnosti, a rozdelovány podniky, místní samosprávou a státem. Francouzská vláda povazuje tento návrh v Evrope za zcela nový a jeho uplatnení bude trvat léta.

Svou roli zde musí sehrát i pojistovny, které by mely více stimulovat rízení a snizování rizika. Nové bezpecnostní zprávy budou muset stanovit pravdepodobnosti vzniku závazných nehodových scénáru s vycíslením mozných ekonomických ztrát na výrobcích (nový zákon se zameruje na pouze 670 tzv. seveso podniku s vysokým rizikovým potenciálem ze vsech 1 250 seveso podniku ve Francii v roce 2001). Tím bude mít prumysl zájem na tom, aby byl dobre chránen pojistnou smlouvou.

Poucení

Nekterá poucení z této události vedla ke zmenám systému, jako jsou zákonné zmeny ve Francii a v Evropské Unii. Nehlede na nejistoty v urcení príciny události byla exploze nespecifikovaného AN predevsím durazným varováním pro vsechny akcionáre o skrytém nebezpecí AN, o kterém se predpokládalo, ze je dobre známé. Nespecifikovaný AN je nyní zarazen do evropské Direktivy Seveso II.Odhadovaný TNT ekvivalent exploze upozornil zákonodárce na nutnost definovat hranici pro zahrnutí skladu s AN do zákona.

Po této katastrofe, ale i jiných prípadech (Enschede 2000 a dalsí), je jedním ze záveru to, ze rízení nebezpecí závazných havárií omezováním rizika v podniku není dostatecné pro podporu udrzitelného rozvoje jak prumyslu, tak sídelních oblastí bez pouzití územního plánování (LUP) v následujících desetiletích. Proto je LUP v modifikaci Direktivy Seveso II (ze 16.12.2003) jasne pozadováno jako nástroj k prevenci expozice lidí a zivotního prostredí. Nový francouzský zákon z roku 2003 takový nástroj pozaduje a bude hledat zpusoby, jak dosáhnout udrzitelného rozvoje s dlouhodobejsí perspektivou.
(Tento príspevek je publikován se svolením pana Nicolase Dechy, manazera pro analýzy prumyslových nehod, z výzkumného strediska INERIS ve Francii, s doporucením sírit znalosti a zkusenosti z havárie v Toulouse).

ZDROJ:
Kelner, Lubomír. Poucíme se z havárie v Toulouse? Rescue report, c. 1 (2005), s. 4-5 a 10.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM