Nebezpecné látky

Co vzniká kdyz horí pneumatiky?

05.06.2009 | ZDROJ: 112 | AUTOR:

V posledních letech se témer staly módou pozáry skládek ojetých pneumatik. Pritom casto reportáze doprovází komentár, ze do ovzdusí neunikly skodlivé látky. Jak je tomu skutecne?

KLÍCOVÁ SLOVA: nebezpecné látky, toxické látky

Pozáry pneumatik patrí z hlediska toxikologie k závazným problémum soucasnosti. Obrovské skládky opotrebených pneumatik jsou casto místem obrovských pozáru. Látky vznikající pri horení negativne pusobí na lidské zdraví a zivotní prostredí. Resení následných situací se potýká se znacnou radou problému.

Slození pneumatik

K tomu, abychom lépe pochopili danou problematiku, je potreba nejdríve objasnit, z ceho jsou pneumatiky slozeny. Hlavní podíl tvorí zejména kaucuky, syntetické nebo prírodní. Mezi nejcasteji pouzívané patrí butadien-styrenový kaucuk (SBR), butadienový kaucuk a isoprenový kaucuk. Dalsí slozkou pneumatik jsou pak saze, antioxidanty (2-fenylnaftylamin, parafenylendiamin, chinolin), zmekcovadla (minerální oleje), vulkanizacní cinidla (nejcasteji prásková síra v obsahu 1-3 %), urychlovace vulkanizace (difenylquanidin, N-sulfenamidy, 2-merkaptobenzothiazol) a aktivátory (oxid zinecnatý). Pokud vynecháme chemicky nedulezité cásti jako kord a patní lana, muze být priblizné slození smesi pro výrobu pneumatik následující: 100 hmotnostních dílu kaucuku, 35 dílu sazí, 4 díly aktivátoru, 2,5 dílu síry, 2 díly zmekcovadla, 1 díl kyseliny stearové, 0,75 dílu urychlovace, 0,7 dílu antioxidantu.

Produkty horení

Pri horení pneumatik dochází ke vzniku znacného mnozství toxických zplodin. Rádove se jedná o stovky látek. Nejvetsí cást se premení na oxidy uhlíku a saze. Významný podíl tvorí monomery 1,3-butadien a styren. Z dalsích látek jsou to predevsím alifatické uhlovodíky (alkeny, alkadieny) a aromatické uhlovodíky, zejména benzen, dále pak toluen, ethylbenzen, fenylacetylen, xyleny, atd. K charakteristickým látkám zplodin horení pneumatik patrí i 4-vinylcyklohexen a limonen. Ze síry obsazené v pneumatikách vzniká predevsím znacné mnozství oxidu siricitého a dále sirné deriváty, jako thiofen, methylthiofen, benzothiofen, atd. Soucásti produktu horení pneumatik jsou i nekteré oxidy kovu, zejména horcíku, zinku a olova. Orientacní zastoupení vybraných látek udává tabulka I.

Toxicita

Nejvýznamnejsí cestou vstupu skodlivých látek do organizmu je inhalace dechem a cástecne i pres kuzi. Z duvodu vzniku znacného mnozství látek mohou být zdravotní potíze u exponovaných osob ruznorodé. Prvotními príznaky jsou nejcasteji drázdení ocí, drázdivý kasel, bolesti hlavy, nauzea, únava, stres, potíze ze zápachu, drázdení krku, atd.

K nejdrázdivejsím látkám patrí predevsím oxid siricitý, který je cítit jiz od koncentrace 1 ppm. Expozice se projevuje pálením spojivek a podrázdením horních cest dýchacích. Pri styku s vodou vytvárí kyselý roztok. Pri mensí akutní expozici muze zpusobit i bronchitidu a zánet spojivek.

Zplodiny horení pneumatik jsou charakteristické predevsím svými karcinogenními úcinky, které jsou významné zejména pri dlouhodobém pusobení. To je zaprícineno predevsím znacným obsahem benzenu a 1,3-butadienu. Podle IARC je benzen zarazen mezi prokázané lidské karcinogeny (skupina 1) a 1,3-butadien mezi pravdepodobné lidské karcinogeny (skupina 2A). V produktech horení pneumatik se vyskytuje rada dalsích karcinogenních látek, predevsím polycyklických aromatických uhlovodíku. Známý je napr. benzo(a)pyren, který byl v laboratorních testech prítomen v mnozství 0,08 mg.m-3, neboli z 1 kg pneumatiky se uvolnilo 84,8 mg této látky.

Dalsí rizika

Otázkou zustává, jak velké zdravotní riziko zplodiny horení pneumatik predstavují a koho nejvíce ohrozují. U malých pozáru se zplodiny obvykle velmi rychle rozplynou v okolní atmosfére a namerené hodnoty jsou tak minimální. V souvislosti s velkými pozáry je ale vznik toxických zplodin znacný. Experimentální laboratorní testy poukazují, ze vetsina prítomného uhlíku se premení na oxidy uhlíku a saze. Mensí cást pak tvorí ostatní látky, coz je ovsem pri horení nekolika tisíc tun pneumatik nezanedbatelné.

Nejvetsí expozice nastává u osob nacházejících se poblíz ohniska pozáru, tzn. predevsím hasicu. I presto, ze jsou hasici chráneni ochrannými prostredky vcetne dýchacích prístroju, nekteré urologické expozicní testy provedené na hasicích potvrzují prítomnost PAH v organismu. U nechránených osob tak muze dojít k závazným zdravotním komplikacím.

Sírení zplodin znacne ovlivnuje meteorologická situace. Vítr muze oblak zplodin unáset do znacné vzdálenosti. Kour a zápach lze povazovat za dobrý indikátor sírení zplodin. Se vzrustající vzdálenosti od místa pozáru koncentrace techto látek znacne klesá. Látky velmi tekavé a plyny se sírí do okolí pomerne snadno, naopak látky méne tekavejsí obvykle rychle kondenzují a zadrzují se v blízkosti pozáru. Soucástí koure je i cerný popílek, který na sebe váze tezsí látky, je unásen vetrem a následne padá k zemi. Situaci komplikuje inverze, kdy se zplodiny sírí pri zemi a predstavují tak mnohem vetsí riziko. V prípade deste se zplodiny vázou na kapky vody, které muzeme následne pozorovat jako cerný kyselý spad.

Následky pozáru mají i znacnou ekologickou zátez, predevsím v míste pozáru, kde je kontaminace nejvyssí. Horením pneumatik vzniká krome plynných zplodin i olejovitá kapalina (pyrolytický olej), který tvorí smes ropných látek. Tato kapalina proniká do pudy a muze ji následne dlouhodobe kontaminovat. K hasení rozsáhlých pozáru se obvykle pouzije znacné mnozství vody, které následne zacne, spolecne s olejovitou kapalinou, odtékat do nejblizsích kanalizací a vodních toku. To muze mít za následek kontaminaci techto vod. Pozustalý popel obsahuje uhlíkové zbytky, neshorelý materiál a tezké pevné produkty horení, které krome organických látek tvorí i oxidy kovu.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM