JOSRA 3 - 2008

Osobnost a výchova - prevence nehod a úrazu

01.12.2008 | AUTOR: Mgr. Jaroslav Uzel

PERSONALITY AND EDUCATION – PREVENTION OF ACCIDENTS AND INJURIES

Jaroslav Uzel¹

¹Výzkumný ústav bezpecnosti práce, v.v.i., uzel@vubp-praha.cz

Abstrakt

Nehoda ci úraz jsou obvykle následkem celého komplexu prícin. Není proto vhodné oznacovat za prícinu nekterý jednoduchý cinitel. Mohou to být napríklad príciny technické, technologické, ergonomické, organizacní, osobnostní, kulturní. Muze být na vine i sociální klima, manazerské rozhodnutí nebo chyba pracovníka ci celé skupiny. Také osobnost pracovníka hraje v prevenci nehod a úrazu nezastupitelnou roli. Obvykle je to poslední moznost nehode zabránit. Základy struktury harmonické a zodpovedné osobnosti se vytvárejí jiz v predskolním veku. Dalsí období intenzivního budování osobnosti je skolní docházka. Proto se tento clánek venuje osobnosti a její výchove zejména v predskolním a skolním období. Dulezitou pomocí v budování optimální osobnosti je její poznávání (výchozího stavu i dosazeného pokroku). Proto se cást clánku zabývá i touto problematikou.

Klícová slova: BOZP, hodnoty, lidský cinitel, nehody, úrazy, osobnost, prevence, rodina, ucitel, výchova

Abstract

An incident or accident is usually the result of a set of causes. Therefore, it is not appropriate to come up with an individual factor only. The reasons for it are technical, technological, ergonomic, organisational and cultural ones. The social climate, managerial decision or an error of a worker or team may be also to blame. Also, worker’s personality plays the role that is impossible to replace - usually being the final possibility of accident prevention. The essentials of harmonic and responsible personality are created as early as at the pre-school age. School attendance is another period of comprehensive personality creation. Hence, the paper focuses on personality and its raising (education), particularly in the pre-school and school periods. Cognition (initial condition and the progress reached) is an important aid in the optimal personality creation. A section of the paper deals with this issue.

Keywords: OSH, values, human factor, accidents, injuries, personality, prevention, family, teachers, education

Úvod

Nehoda ci úraz jsou obvykle následkem celého komplexu prícin. Není proto vhodné oznacovat za prícinu nekterý jednoduchý cinitel. Mohou to být napríklad príciny technické, technologické, ergonomické, organizacní, osobnostní, kulturní. Muze být na vine i sociální klima, manazerské rozhodnutí nebo chyba pracovníka ci celé skupiny. Ilustrativní model vzniku nehody ci úrazu podává bariérový model:

Obr. c. 1: Bariérový model

Je vsak neprehlédnutelné, ze ve více nez 80% je oznacen za prícinu nehody lidský cinitel. U nás se ustálila definice, ze se jedná o „soubor vlastností a schopností cloveka, posuzovaných predevsím z hledisek psychologických a fyziologických, které vzdy nejakým zpusobem v dané situaci ovlivnují výkonnost, efektivnost a spolehlivost pracovního systému“. V klasické terminologii tedy jde o osobnost – osobnostní faktory. Ceské slovo osobnost je odvozeno ze slova osoba, které koresponduje s latinským PERSONA z nehoz se ve stredoveké latine vyvinul termín PERSONALITAS. Slovo „persona“ puvodne znamenalo masku, kterou si pri hre nasazovali herci antických dramat. Význam slova zacal podléhat zmenám a z masky, která dávala cloveku urcitou tvárnost, se rozsíril na tvárnost cloveka vubec, na jeho vnejsí výraz a pak i na jeho povahu. Osobnost je více nez oblicej, který je vsem viditelný. Je to také to, co lezí za maskou – trvalé „vnitrní jádro“, které je u kazdého soucástí mnoha ruzných vzorcu myslení, emocí, motivu, hodnot, postoju a chování.

Na formování osobnosti se zejména podílejí:

Dedicnost ovlivnuje zejména fyzické znaky (napr. postavu, podobu, barvu ocí, svalový a nervový systém). Zdedené je urcitý potenciál, který rozvinou teprve výchova a prostredí. Soudí se, ze dedicnost je odpovedna za zhruba 60 – 70 % osobnostních vlastností a výchova za zbývajících 30 – 40 %.

Kultura – hraje dulezitou úlohu pri formování osobnosti. Kazdá svým zpusobem. Jednotlivci narození do dané kultury jsou vystaveni vlivu spolecne sdílených hodnot, tradic a norem prijatelného a vhodného chování. Kultura obecne sjednocuje chování, ale mohou existovat i extrémní rozdílnosti, které se mohou podepsat na osobnostech svých príslusníku. (Vnímatelné jsou rozdíly v protestantské a katolické etice v rámci krestanské kultury. V Indii se chování v jednotlivých kastách radikálne lisí ackoli z dálky bychom rekli, ze jde o jednu kulturu.)

Rodina – rodice i sourozenci hrají v zivote dítete a rozvoji jeho osobnosti dominantní roli. Nekdy i prarodice, sourozenci rodicu a jejich deti. Mimo osobnostních charakteristik svoji roli hrají i dalsí faktory: socioekonomický statut, její velikost, úroven vzdelání, svetový názor, poradí v nemz se díte narodilo …

Skupinová príslusnost – lidé se v prubehu zivota podílejí na clenství ve velkém mnozství skupin. V techto skupinách muze jeden a tentýz jedinec hrát nekolik rolí, získat nejruznejsí zkusenosti a zázitky, které nezustanou bez vlivu na jeho osobnost.

Zivotní zkusenosti – vlivy specifických a jedinecných událostí, jez se cloveku prihodí, dotvárí osobnost. Napríklad rozvoj sebeúcty závisí na rade osobních zkuseností, mezi nez patrí prílezitost dosáhnout cílu, vypestovat si ambice, nezklamat a prekonat ocekávání, úspesne ovlivnovat druhé, zazívat pocit vlastní hodnoty a ceny.

Situace ovlivnuje konkrétní projevy osobnosti. Ruzné situace vyzadují ruzné reakce a chování, aktivizují ruzné stránky osobnosti, napríklad prijímací pohovor do zamestnání, pohreb, vecírek s práteli, rodinný výlet a dalsí.

Kvalita osobnosti rozhoduje v nejednom prípade. Také v prevenci rizikového chování. Organizace osobnosti umoznuje jednotlivým slozkám a elementum osobnosti vytváret sehraný integrovaný systém. Pro osobnost je podstatné, ze nejen reaguje na podnety, ale predevsím je s to zámerne sledovat cíle, plánovat a predvídat. Integrovaná osobnost se dokáze vyhýbat rizikum a sama rizikem není. I kdyz nehoda a úraz je zpravidla následkem komplexu prícin a nejen struktury osobnosti, hraje osobnost nezanedbatelnou roli v prevenci úrazu a nehod. Obvykle je to poslední moznost nehode zabránit. Obvykle se v prevenci nehod a úrazu zduraznují znalosti (predpis, zákony, príciny – následky…), ale pro docenení osobnosti stací uvedomit si, jak vsichni máme dostatecné znalosti správné rychlosti pri rízení automobilu, presto nejcastejsí prícina autonehod je vyssí nez povolená, ci neprimerená rychlost.

Výchova detí a mladých

To, co platí obecne, platí i pro nase deti. Vychováváme je podle toho? Jsou vyzbrojení pro zodpovedný a zdravý zivotní styl, anebo spoléháme na to, ze je zivot naucí? Nebo spoléháme na osud a víme, ze co je má potkat je stejne potká. Hodne lidí si také myslí, ze postací kdyz se jim dostane kvalifikovaného poucení o povinnostech a predpisech. Casto zapomínáme na dulezitost hodnotové orientace, a ze její utvárení je permanentní proces. Tento proces zacíná u rodinného stolu. Deti by zde mely poznat co je dulezité a co není az tak dulezité. Zde by mely poznat, ze zivot není jen zábava, ze platí zákon kauzality. Mely by rozumet prícinám a následkum, které urcují výsledný zivotní beh. Osvojit si hygienické a preventivní návyky. (V pozdejsím veku pro ne bude prirozené pochopit nárocnejsí zákonitosti a osvojit si odpovedne nárocnejsí preventivní opatrení.) Ucí se a zazívají rizika, prevenci, hranice, kauzalitu a finalitu. Soucasne pozorují, ze rodice se namáhají, starají se, predvídají a jsou zodpovední. Denne se presvedcují o síle a pravdivosti slov „kazdý strujcem svého stestí“, „stestí preje pripraveným“ nebo „co clovek zaseje to sklidí“. Zazijí, ze i kdyz zivotní kauzalita není stoprocentní (protoze obcas zasahují ruzné nepredvídané okolnosti), je rozumné se jí rídit. Nezastupitelnou roli v dnesní spolecnosti má skola a ucitelé. Výstizne to popsal Pavel Rícan, soucasný profesor psychologie na prazské FF UK. „Pedagog je predevsím zivým príkladem, modelem osobnosti. Deti od nej mají „odkoukat“ zaujetí pro jeho obor a pro vzdelanost vubec. Pusobí vsak i na slozité procesy vytvárení zivotních rolí, tvorivého a samostatného rustu detské osobnosti“. (Rícan, 2007, 18) To je základ budoucích zdravých nebo nezdravých zivotních postoju a prozivotních nebo zivotu neprátelských hodnotových orientací a potrebných vlastností. Z nichz nás nejvíce zajímá odpovednost a spolehlivost. Díte se musí naucit správne chovat ne proto, ze si to dospelý preje, ale proto, aby se vyhnulo nepríjemným následkum nesprávného jednání a chování. Je nutné, aby deti vedely i prozily, ze svoboda jde ruku v ruce se zodpovedností. Dnes je ale az prílis zazitý model: díte si delá co chce a zodpovednost za ne nesou dospelí. Je to tragický zacátek tragických koncu.

Rizikovým situacím se nevyhýbají jen nepoucení a nevedomí, ale také nevychovaní, zejména disharmonictí jedinci, nezralí, nevyrovnaní. Nebezpecné situace vyhledávají lidé z ruzných duvodu. Napríklad ti, kterí v sobe tutlají komplex ménecennosti a malé sebehodnocení. Proto potrebují udelat tak riskantní cin, aby si sami sebe mohli vázit. Chtejí dokázat, ze nejakou hodnotu jako lidé skutecne mají. Do extrémních zpusobu jednání se vrhají rádi lidé, kterí nemeli vyrovnané, harmonické a dostatecne psychicky „výzivné“ detství. Kdyz existuje nerovnováha, psychika hledá cesty, jak ji vyrovnat a kompenzovat aktuálním „hrdinským“ a „obdivuhodným“ chováním. Chováním, které si jiste vyslouzí obdiv a ocenení vrstevníku, nebo ve vlastních ocích (presneji od vlastního sebehodnocení).

Soucasné klima spolecnosti neprispívá k výchovnému zvládnutí sklonu k neprimerenému riskování, impulzivite a agresivnosti mládeze. Casteji nez je zdrávo a casteji nez dríve se musí pristoupit k represivním opatrením (nejvíce trestních bodu za rízení auta mají 21 letí, navrhuje se snízení hranice trestní odpovednosti mladých, pribývá mladých odsouzených,..). Z výchovných nástroju postupne vymizela ideologie a etika. Myslení zejména mladých Evropanu je deformováno historií minulého století. Obe svetové války a krach dvou velkých ideologií typických pro minulé století, vzbudily skepsi a averzi ke kazdé ideji. Vetsina spolecnosti se pokousí zít bez velkých idejí. Rodice zcela zámerne nevedou deti k zádné ideologii (ani k ateismu, ani k nábozenství, ani k demokracii ani k monarchii). Zduvodnují to vetou: „Az bude velký tak se sám rozhodne“. To je velice skodlivý postoj. Falesná a zrádná cesta jejíz ovoce jiz zraje. Klinický psycholog Jeroným Klimes to nedávno oduvodnil takto: „Potreba ideologií je totiz vývojová potreba. Nejsilnejsí je práve v adolescenci a mladsí dospelosti, tedy od patnácti do triceti let. V tomto veku vrcholí tzv. fluidní inteligence. Deti jsou schopny pochopit jakýkoli logický systém. Jakmile dosáhnou této schopnosti, s urcitým zpozdením se objevuje zapálení pro nové ideologie.“ (Klimes, 2008, 10) Jejich touha po ideologiích vyplývá z faktu, ze jsou jiz schopni ocenit krásu logiky a velkých myslenek. Také je jeste nebrzdí zivotní zklamání, negativní zázitky a ohledy na rodinu. Proto bývá nastupující generace mladých nositelkou ideálu a zmen.

Velké ideje a etické vize bývaly silnými nástroji výchovy. Byly velmi úcinné pri zvládání neprimereného riskování a agresivnosti mladých. Ponecháme-li v tomto citlivém období dospívání a dozrávání mladé generace napospas náhode a budeme i nadále rezignovat na hodnotovou, ideovou a etickou výchovu, pak nám nevyroste spolehlivá, neriziková generace.

Osobnost – zdraví - nehoda – úraz

Docent Jirí Stikar z katedry psychologie FF UK výstizne konstatuje: „Od zacátku 20. století patrí úrazy k hlavním problémum verejného zdraví. Protoze mnohé úrazy jsou vetsinou dusledkem modifikovaného lidského chování, je logické, ze psychologové se snazí práve o modifikaci chování.“ (Stikar, 2006, 8) Nejpropracovanejsí poznatky o vztahu osobnosti pracovníka a spolehlivosti pracovní cinnosti jsou pro profesi ridice. Soucasné poznatky lze shrnout temito slovy: „Vzhledem k tomu, ze osobnost ridice je koneckoncu nejdulezitejsím cinitelem bezpecnosti provozu, je nutno uvést základní poznatky vyplývající z dosavadních zkuseností. Pro úspesné rízení motorového vozidla jsou krome telesných a smyslových predpokladu zvláste nezbytné urcité predpoklady osobnostní. Ridicské vlastnosti nelze ovsem zcela vymezit jen urcitými izolovanými slozkami, nýbrz celou strukturou osobnosti“ (Stikar, 2006, 77).

Z výsledku psychologických výzkumu ridicu, kterí delsí dobu nemeli nehody, se ridici nehodovými, vyplývají nekteré klícové vlastnosti determinující osobnost ridice beznehodového i nehodového. Ilustrativní prehled uvádí následující tabulka:

I kdyz nehoda a úraz je zpravidla následkem komplexu prícin a nejen struktury osobnosti, hraje osobnost nezanedbatelnou roli v prevenci úrazu a nehod. Jak a jakou osobnost bychom se meli naucit vytváret? Nasi osobnost i osobnost tech, které vychováváme bychom se meli naucit formulovat jako efektivní osobnost. Jako osobnost odpovednou, spolehlivou a odolnou vuci stresu. Muzeme k tomu vyuzít sedm návyku, které navrhl R.S. Covey. (Covey, 1999, 2001, 2007).

Role rodiny

Smyslem výchovy není znalost faktu, ale hodnot. - W.R. Inge

Casto zapomínáme na dulezitost hodnotové orientace a ze její utvárení je permanentní proces. Úcinná výchova nespocívá v tom, ze rodice budou zivot dítete zcela ovládat, ale v tom, ze své díte budou poucovat a vstepovat mu správné hodnoty. Tento proces zacíná u rodinného stolu, kde se rodina schází. Deti by zde mely poznat rozhodující prozivotní hodnoty, zásady a cíle. Jestlize rodice dopívajícímu díteti neumozní pocítit následky nezodpovedného jednání, nijak mu tím nepomohou. Je vhodné aby mladý clovek zazil, ze sklízí co zasel, a tak se naucil resit problémy, do kterých se vlastní vinou dostal.

Díte se musí naucit správne chovat ne proto, ze si to dospelý preje, ale proto, aby se vyhnulo nepríjemným následkum nesprávného jednání a chování. Je nutné aby deti vedely i prozily, ze svoboda jde ruku v ruce se zodpovedností.

Díte je menící se a rozvíjející se osobnost, to znamená, ze tuto osobnost musíme neustále poznávat a reagovat na zmeny.

Role ucitele

Ucitelova osobnost patrí k nejvýznamnejsím výchovným cinitelum. Obohacuje zákovy zkusenosti a formuje zákovu osobnost. Ucitel ve skole cástecne prebírá povinnosti rodicu (napríklad se stará o bezpecí záku, respektuje a rozvíjí jejich zájmy, pomáhá a radí jim). Tak vzniká mezi ucitelem a zákem podobný vztah, se silnou citovou slozkou, jako mezi dítetem a rodicem. To jeste zvysuje význam ucitelovy osobnosti mezi ciniteli výchovy, zejména kdyz rodina není plne funkcní.

Záci kazdého veku si uvedomují zásadní význam ucitelovy osobnosti pro svuj zivot. Casto se obrací na ucitele s prosbou o pomoc a nejruznejsí informace a rady, které prijímají s vázností. Ucitel na ne silne pusobí pozitivne (pochvala za dosazené výsledky), ale i negativne (pokárání, konstatování neúspechu, zákaz oblíbené cinnosti, jako trest). Ucitelovy osobnostní vlastnosti a chování jsou velmi casto vzorem pro sebevýchovu a zivotní návyky mládeze. Ucitel nejenze predává zákum vedomosti ( jako ucebnice), ale také je motivuje, podnecuje v nich zájmy, navozuje touhu po poznávání nového a osvojení si stylu zivota. Ucitel casto výchovne pusobí více svým jednáním a chováním nez slovem. Charakter a míra ucitelova výchovného pusobení na záky velmi závisí na tom, jakou je osobností. Kdyz má ucitel odborné a osobnostní (respektive behaviorální) nedostatky, bude jeho vliv na záky zpravidla záporný. To se týká zejména hodnotové orientace, základních postoju a zivotního stylu. To jsou klícové aspekty pro zákovo budoucí odpovedné chování a prozivotní orientaci. Ty jsou zase zásadní pro prevenci nehod a úrazu.

Panuje-li shoda v pedagogických cílech, zásadách a zebrícku hodnot v celém ucitelském kolektivu, posiluje se a násobí individuální snaha kazdého ucitele a vliv kazdého vyucovacího predmetu. Dokonce muze dojít k synergickému efektu. Pri neshode a rozporech, kladný vliv jednoho ucitele je oslaben dalsím ucitelem.

Poznávání osobnosti

Chceme-li neco ovlivnovat, dokonce menit k lepsímu, potrebujeme znát soucasný stav („Napred diagnóza potom terapie“). A protoze výchova probíhá ve vztahu minimálne dvou osobností, je vhodné znát osobnost vsech zúcastnených. Umoznuje efektivní výchovu, diferencovaný prístup, znalost jednoho dulezitého prvku výchovy - osobnost vychovatele a také vlastní zkvalitnení své osobnosti.

Následující schéma nám ukazuje tri aspekty osobnosti, jez jsou dulezité pro poznávání osobnosti i její výchovu:

Obr. c. 2: Schéma trí aspektu osobnosti, dulezité pro poznávání osobnosti i její výchovu

STRUKTURA

Struktura predstavuje relativne pevné stavební prvky, jejichz základ byl polozen v predskolním veku. To platí zejména o citové stránce osobnosti. Schopnosti a znalosti se budou jeste vydatne systematicky rozvíjet po celou dobu skolního vzdelávání daného jedince. Pri hodnocení struktury osobnosti prihlízíme zejména k diferencovanosti, slozitosti a kvalitativní úrovni osobnosti.

SYSTÉMOVÁ INTEGRACE

Pomocí zrání, výchovy, sebevýchovy a kultivace probíhá úspesne nebo neúspesne rozvoj a harmonizace vsech slozek osobnosti. Ideální je kdyz tato regulace probíhá také v souladu s aktuálními pozadavky zamestnání a pozadavky rodinné role.

FUNKCE

Funkcní pohotovost osobnosti je dána predevsím motivací, zamerením a iniciativností. Hovoríme o dynamice osobnosti. I kdyz je struktura osobnosti dobre zalozena a disponována. I kdyz se postupne dobre rozvíjejí. Má v daný moment dulezitou roli aktuální aktivace – funkcnost.

Pro poznání osobnosti a zacílení výchovy je vzdy v danou chvíli dulezité rozlisit stav vsech trí slozek. A ucinit potrebné rozhodnutí – výber do profese, dalsí výchova, její forma a cíl. Poznávání osobnosti je nárocný úkol. Velkou pomocí pro sebepoznání i poznání druhých jsou testy osobnosti. Uvedeme si postupne 3 jednoduché pro vyplnení i vyhodnocení, ale vysoce prínosné pro poznání osobnosti a diferenciaci výchovného pusobení.

Nejprve ukázka výstupu z metody Big Five:

Obr. c. 3: ukázka výstupu z metody Big Five

Výstup byl získán pomocí dotazníku: NEO-PI-R. Zjistuje 5 obecných dimenzí osobnosti

Neuroticismus, Extraverzi, Otevrenost vuci zkusenosti, Prívetivost, Svedomitost a 30 jejich komponent. Autori: P.T. Costa a R.R. Mc Crase. Cas vyplnení je asi 45 minut.

Dalsí jednoduchou metodou je MBTI. Známá typologie vnímání vnejsího sveta jedincem vycházející z Jungovy teorie. Autorky: Myersová, Briggsová. Dimenze: Introverze-Extraverze, Smysly-Intuice, Myslení-Prozívání, Vnímání-Usuzování. Cas vyplnení je asi 20 minut. Ukázka výstupu z MBTI:

Obr. c. 4: Ukázka výstupu z MBTI

Poslední dotazník PFK je nástroj pro rychlou orientaci v osobnostních rysech vybrané skupiny osob. V letosním roce jsme PFK úspesne pouzili pri zkoumání osobností pracovníku z hlediska ochoty prijmout zmenu firemní kultury. Inventár tvorí pouze 30 tvrzení. Respondenti jednotlivé výroky hodnotí na petistupnové skále. Vyplnení trvá asi 7 minut. Mimo celkové míry osobnostní zpusobilosti pro budování pozitivní firemní kultury je mozno nahlédnout do profilu jednotlivých klícových vlastností daných skupin nebo celé firmy. Z tvrzení lze charakterizovat napr.: Osobní úcinnost, Sebekontrolu, Empatii, Sebemotivaci a Komunikativnost.

Záver

Dosud pretrvává predstava, ze prevence BOZP je cinnost, která spadá do dospelosti v dobe zamestnání. Protoze velmi dulezitou soucástí prevence je osobnost pracovníka a ta se formuje prevázne v dobe detství a skolního vzdelávání, je dulezité zahájit budování zodpovedné, odolné a harmonické osobnosti s prozivotne usporádanými hodnotami jiz v predskolním veku. A pokracovat behem celého skolního vzdelávání, prípadne i v zamestnání. Nezastupitelnou roli ve výchove osobnosti má její úcinné poznávání s návazným diferencovaným prístupem k výchove.

Pouzitá literatura

1) COVEY, R. S. Sedm návyku stastné rodiny. Praha : Colombus, 1999.

2) COVEY, R. S. 7 návyku skvelých teenageru. Praha : Pragma, 2001.

3) COVEY, R. S. 7 návyku skutecne efektivních lidí. Praha : Management Press, 2007.

4) KLIMES, J. Proc prisli o body? : nikdo je nevychoval. Lidové noviny, 23.5. 2008.

5) STIKAR, J. …[et al.]. Psychologická prevence nehod. Praha : Karolinum, 2006.

6) RÍCAN, P. Psychologie osobnosti. Praha : Grada, 2007.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM