Tato práce pojednává o soucasných prístupech uzívaných pro hodnocení spolehlivosti cloveka v pracovním systému, o interakci jednotlivých faktoru pracovního prostredí a o jejich mozném negativním ovlivnení spolehlivosti lidského cinitele. Na základe cetných odborných prací bylo prokázáno, ze spolehlivost pracovního systému je vzdy výsledkem pozitivních a negativních vlastností a zpetných vazeb jak ze strany automatizace, tj. stroju ci software, tak predevsím ze strany cloveka samotného. Zcela spolehlivý není i sebedokonalejsí pracovní systém, a proto je v praxi nutné pravdepodobnost vzniku chyb trvale snizovat. Aby toho mohlo být v praxi dosazeno, je nutné provádet detailní analýzy co mozná nejvetsího mnozství komponent systému clovek-stroj, pracovního prostredí, osobnostních determinant pracovníku aj. Pouze takto získané poznatky mohou pomoci odhalit potenciální díry v bezpecnostních bariérách a umoznit návrh vhodných nápravných opatrení, jejichz charakter je v této práci blíze rozveden.

Klícová slova: lidský cinitel, spolehlivost, analýza, systém clovek-stroj

Abstract

The paper deals with up-to-date approaches used for system-required human reliability, interaction of every factor in working environment with its possible negative influence on human factor reliability. Based on numerous research papers it has proven that reliability of a working system is always a result of both positive and negative peculiarities and feedback of automatic appliances, i.e. machinery or software but mostly of a man himself. The ideal working system is not always reliable; therefore it seems necessary to steadily reduce error probability in practice. In order to reach such results it is essential to carry out analyses of the ever biggest number of components relating to a man-machine system, working environment, personal determinants of workers and the like. Only such findings will be able to help detect potential gaps in safety barriers and to make possible drafting of appropriate enforcement measures whose character is dwelt on to a bigger extent here.

Key words: human factor, reliability, analysis, human-machine system

Úvod

V poslední dobe jsme svedky výrazného rozvoje ve vsech odvetvích, které se dotýkají prumyslové bezpecnosti. Výrazný posun byl ucinen ve vývoji techniky, rídících systému, automatizace, softwarové a hardwarové podpory. Spolu s postupným odstranováním manuální práce, vcetne klasické práce operátoru, lze pozorovat i posun ve zpusobech provádení jednotlivých cinností lidmi. V moderním pojetí hovoríme o nástupu nových forem práce, které jsou obvykle spojeny s ovládáním vysoce sofistikovaných rídících systému, kde operátor provádí spíse kontrolní nez prímou rídící funkci. Ovládání technologie samotné je jiz obvykle plne automatizované a role operátora tak stále více smeruje k izolované práci. Ovsem zvýsení pracovního komfortu operátora je vykompenzováno stále vyssími nároky na jeho psychiku a pozornost. Nezanedbatelné je taky snízení fyzického pohybu operátoru, coz muze vést k vyssí únave nebo dokonce i k mikrospánku. V soucasnosti jiz u operátoru práce vsede naprosto prevazuje a nutnost pohybu dríve spojeného se získáváním dalsích pozadovaných informací (napr. kontrolou panelových sdelovacu, prohlídkou sdelovacu prímo v technologii apod.) byla více méne zcela odstranena vyssím stupnem automatizace a vyvedením veskerých potrebných informací do jednoho pocítace.

Tento vývoj lze jiste v mnohém povazovat za pozitivní, nicméne kazdá zmena obvykle vyvolá jistá negativa nebo dílcí zhorsení. V tomto prípade lze jednoznacne prohlásit, ze zvysování technické úrovne a zlepsování technických bezpecnostních prvku, prinásí do zpusobu práce operátora urcitá úskalí, která mohou ovlivnit spolehlivost jeho výkonu. Pro posouzení spolehlivosti techniky a cloveka, který ji ovládá, tj. systému clovek-stroj, lze vyuzít i nové pojetí bezpecnostne rídících systému.

Systém clovek-stroj

Systém clovek-stroj z ergonomického hlediska predstavuje cást pracovního systému, který je ovlivnován radou vnejsích vlivu, z nichz nekteré pusobí pouze na cloveka a jiné pouze na stroj (viz obrázek 1).

Obrázek 1: Vyobrazení prvku systému clovek-stroj a jeho interakce s faktory prostredí podle Chundely [2].

Je to tedy soustava, kterou tvorí pracovník nebo pracovní skupina a pracovní prostredky a predmety (stroje, technická zarízení), v níz jsou urcitým zpusobem rozdeleny funkce mezi lidské a technické komponenty, jejíz cíl je presne vymezen a realizuje se v daném pracovním prostredí. Toto je obecná definice systému clovek-stroj, avsak Timpe [7] navrhl vlastní definici, která dimenzi chápání pojmu clovek-stroj posouvá dále. Ríká, ze „systém clovek-stroj predstavuje praktické provedení cílené interakce cloveka s technickými systémy (stroji) vedoucí ke splnení úkolu (který si daný clovek ulozil, nebo který mu byl ulozen jinou osobou) v rámci definovaných systémových omezení". Ackoli se tyto dve definice mírne rozcházejí, v obou prípadech vsak respektují, ze stroj je nutno chápat jako pracovní prostredek – pocínaje nástrojem ci náradím pres jedno ci víceúcelový stroj, technické zarízení, az po rídící centrum.

V ergonomické souvislosti se fungování systému clovek-stroj lisí ve více nez dvou stupních automatizace. Není mozné tedy rozlisovat pouze systémy plne automatizované a systémy zalozené pouze na roli operátora, jakozto jediného úcinného regulátora procesu. Bailey [8] rozlisil pet základních strategií uplatnovaných pri zavádení automatizace do pracovních systému:

srovnávací prirazení,
zbylé prirazení (provedení automatizace do maximální mozné úrovne, coz znamená vyloucit funkce, které nelze automatizovat a sverit je operátorovi k plnení. Pravdou vsak je, ze toto je urcitý druh paradoxu, kterému se vsak dosti casto nelze s ohledem na podmínky procesu ci soucasného vedeckého a technického poznání vyhnout),
ekonomické prirazení (dosazení nejlevnejsího resení),
polidstený prístup (technické resení by melo podporovat lidský výkon anebo kompenzovat vynalozenou námahu),
flexibilní prirazení (uzivatel si sám zvolí, které zpusoby, moznosti ci prostredky pouzije pro splnení zadaného úkolu).

Wandke [6] pristupuje podobným zpusobem a tvrdí, ze by automatizace mela být zavádena:

vsude tam, kde je to mozné,
pouze tehdy, je-li to ekonomické,
takovým zpusobem, aby mohlo být snízeno lidské chybování,
k úcelu, aby byla snízena lidská námaha a

vzdy by melo být pamatováno na to, ze stupen automatizace by mel být upraven podle zmen v provádení úkolu, podle nových nastalých situací a podle potreb operátoru.

Na základe vyhodnocení resp. zohlednení vsech techto strategií vyplyne informace o potrebné úrovni automatizace systému a operátorovi jsou následne prirazeny príslusné odpovednosti a povinnosti. Tímto procesem lze docílit vysoké úrovne bezpecnosti pracovního systému, resp. systému clovek-stroj.

Spolehlivost komponent systému clovek-stroj

Spolehlivost systému clovek-stroj je pravdepodobnost (S), ze nedojde ke vzniku chybné operace, coz lze psát jako rovnici:

kde P_sje pravdepodobnost, ze chybnou operaci vykoná stroj, resp. clovek P_h. Spolehlivost stroje i cloveka lze posuzovat pomocí nejruznejsích metod, pomocí kterých je provádena systematická a srovnávající analýza. Ta je zamerena na hodnocení, v jakých atributech poskytuje clovek lepsí výkonové vlastnosti nez stroj. Na základe zkuseností Kolrep definoval výhody a omezení cloveka, resp. stroje [4].

Lidé jsou lepsí:

v registraci slabých vizuálních, akustických a chemických impulsu/podnetu,
v chápání a rozpoznávání vzoru,
v improvizování a pouzívání flexibilních procedur,
v ukládání informací pro dlouhá casová období a pripomínání aktuálne v potrebných, relevantních cástí,
ve vyvozování úvah a záveru,
v osvojování názoru,
ve zmene strategie,

stroje jsou lepsí:

v rychlosti odpovedi/reakci na rídící signály,
v hladkém a presném vyuzívání velkých sil,
v ukládání strucných informací a totálním vynulování,
v predikci následných akcí,
v presném opakování stejných operací.

Obecne se dá ríci, ze lidé jsou méne spolehliví ve vykonávání obvyklých, opakujících se úkolu nez stroje. Proto je zrejmé, ze projektanti technologií musejí jednotlivá zarízení navrhovat tak, aby lidem byly prirazeny takové úkoly, které jsou schopni efektivne zvládat, a pro jejichz splnení disponují príslusnými výkonovými vlastnostmi. Naproti tomu stroje by mely co nejvíce vykonávat „potenciálne nudné“ a jednotvárné úkoly, u kterých je riziko lidského selhání nejvyssí. Vrstva „zmírnení", pak klade zretel na reálnou moznost zmeny chování lidského cinitele v nestandardní, ci nouzové situaci. Stroje se naproti tomu za vsech okolností chovají podle preprogramovaného algoritmu, takze pravdepodobnost jejich selhání je takrka nulová. Dojde-li u stroje k vykonání chybné operace, je tato vzdy podmínena budto chybným algoritmem zadání, anebo chybnou obsluhou, tedy pochybením na strane cloveka. Výjimku tvorí neovlivnitelné vnejsí vlivy a materiálová opotrebení.

Spolecnými rysy, které mohou ve slozitých situacích predstavovat pro operátora problémy, jsou podle Dornera [5] slozitost (mnoho vzájemne závislých promenných, které nemohou být pochopeny a interpretovány jednotlive, ale pouze ve vzájemném kontextu), dynamika (svetové zmeny, casový stres) a neprehlednost (nedostatecná viditelnosti sdelovacu apod.).

Lidé mívají obvykle problémy v situacích, kdy jsou konfrontováni se slozitými (bezne se nevyskytujícími) situacemi, které náhle musejí resit. V takových prípadech vznikají ruzná selhání. Jedná se predevsím o:

selhání pri hodnocení postavení a dulezitosti specifických cílu,
selhání pri prehodnocování dulezitosti a priorit po zkusenostech z jiné nestandardní/mimorádné události,
selhání pri predvídání vedlejsích úcinku a dusledku v dlouhodobém horizontu,
selhání pri shromazdování potrebných informací, v potrebné kvalite a mnozství,
selhání pri neuvedomení si, ze akce mohou mít zpozdené následky (tzn., ze dusledek provedené operace se neobjeví ihned),
selhání pri konstrukci vhodného systémového komplexu vycházejícího z jednotlivých modelových situací,
selhání pri sledování vývoje a pokroku a následném prehodnocení akcí.

Jednání operátoru behem kritických situací, jakou byla napríklad také událost v Cernobylské elektrárne, jednoznacne ukázalo, ze pozadavky kladené na cloveka, jeho reakce a chování jsou za techto zmenených podmínek výrazne jiné. Chování v kritických situacích se obvykle vyznacuje:

snízením sebereflexe
snízením schopnosti systematického prístupy pri resení úkolu
ztrátou samokontroly
zvýsením porusování príkazu a narízení
zvýsením rizikového chování

Hodnocení jednotlivých výkonových znaku a omezení cloveka, resp. stroje, lze krome odborné literatury nalézt pochopitelne také v normativech urcených pro navrhování systému clovek-stroj (napr. v CSN EN 894-1 [3]).

Analýza spolehlivosti lidského cinitele

Provádení analýz spolehlivosti lidského cinitele v rámci pracovního systému není jednoduchá zálezitost a rozhodne ji nelze provádet bez potrebné kvalifikace a zkuseností. Výsledky, které vsak kvalitne zpracovaná analýza prinásí, mohou být pro firmu velmi cenné, nebot umoznují nalézat slabá místa pracovního systému a predkládají také nejvhodnejsí nápravná opatrení, jejichz aplikace umozní zvýsit systémovou spolehlivost a bezpecnost.

Pro zavádení pozadavku vyplývajících pro provozovatele objektu nebo zarízení s identifikovaným rizikem podle zákona c. 59/2006 Sb. o prevenci závazných havárií [9] (tzv. direktiva SEVESO), které zahrnují také pozadavek na zpracování dokumentu „Posouzení vlivu lidského cinitele“, vydalo Ministerstvo zivotního prostredí v roce 2007 samostatný metodický pokyn [1]. Ten je sice podle preambule urcen predevsím správním úradum, nicméne má napomoci také právnickým a podnikajícím fyzickým osobám, a kontrolním orgánum, které budou provádet inspekce podle zákona o prevenci závazných havárií. Pro svou univerzálnost vsak muze být dobrou pomuckou také pro podniky a to i ty, které nespadají pod dikci zákona o prevenci závazných havárií. Výhodou metodického pokynu je to, ze v sobe integruje nekolik obecne uznávaných prístupu pouzívaných pro posuzování spolehlivosti a chybování cloveka v pracovních systémech.

Vliv lidského cinitele na bezpecnost a spolehlivost pracovního systému se posuzuje v souvislosti s událostmi a procesy, které mohou vést ke vzniku a rozvoji nezádoucí situace ci havárie. V procesním prumyslu se jedná o mozné iniciacní události, prechodové stavy a rízené procesy, do kterých muze lidský cinitel prímo anebo neprímo vstupovat, a to prostrednictvím výkonu kontroly nebo rízení objektu nebo zarízení, ve kterých muze ke vzniku uvazované závazné havárie dojít. V jiných sférách, napr. v bankovnictví, se pak muze jednat napríklad o provádení financních operací prostrednictvím pocítace ci práci v call centrech, kde muze snadno vzniknout lidská chyba vlivem nepozornosti, prehlédnutí ci únave. Vzniklé ekonomické skody pak mohou být znacné a ne vzdy se podarí dopátrat pravých prícin. V praxi se pak casto setkáváme s pouhým konstatováním, ze prícinou bylo osobní selhání príslusného cloveka, který je následne tvrde sankcionován. Tento zpusob vysetrování prícin a prijímání nápravných (a represivních) opatrení dokládá naprostou neznalost ci ignoraci faktu, ze skutecné príciny, tzv. korenové príciny, je vzdy nutné hledat v systémových nedostatcích, které chování cloveka determinují. Efektivnost provádených pracovních cinností ve vsech oblastech lidského konání je totiz urcována vzájemnou, slozitou integrací nejruznejsích faktoru. Jedná se predevsím o faktory individuální (tzv. osobnostní determinanty), faktory spojené s podnikovou kulturou a v neposlední rade také faktory celospolecenské.

Vymezení základních tématických okruhu

Jelikoz spolehlivost lidského cinitele predstavuje slozitý a komplexní systém, zameruje se zmínený metodický pokyn pouze na jeho nejdulezitejsí cásti, které ve clánku 2 jsou blíze definovány a vymezeny. Jedná se o vymezení základních tématických okruhu, které je pro správné provedení posouzení vlivu lidského cinitele na daný objekt, zarízení ci cinnost nutno pochopit.

Základní rámec posouzení vlivu lidského cinitele na bezpecnost pracovního systému predstavuje vymezení rozsahu mozného vlivu lidského cinitele, který je nutno posuzovat v souvislosti s událostmi a procesy, které mohou vést ke vzniku a rozvoji nezádoucí situace, havárie apod. V tomto kontextu se proto jedná o mozné iniciacní události, prechodové stavy a rízené procesy, do kterých muze lidský cinitel prímo anebo neprímo vstupovat, a to prostrednictvím výkonu kontroly nebo rízení zarízení ci cinností, ve kterých nebo pri kterých muze ke vzniku uvazované nezádoucí situace dojít.

Posouzení spolehlivosti lidského cinitele – jedná se o analytický proces, který vychází z dokonalé znalosti systému, tj. objektu, zarízení, cinností, identifikovaných zdroju rizik, pracovních pozic a profesí vykonávajících príslusnou cinnost a zpusobilosti pracovníku k jejich výkonu. Pomocí príslusných analýz jsou zjistovány klícové prvky rozhraní mezi clovekem a technickým systémem (interface) a jejich vzájemné interakce. V tomto smyslu je vzdy klícovým problémem nalézt pomyslnou hranici, kde koncí úloha stroje/techniky a zacíná role cloveka. Rozhodující úlohu cloveka je nutno dokonale poznat a popsat.

Posouzení chybování lidského cinitele – jedná se o proces, vycházející z identifikace a analýzy vzniklých chyb. Chyba lidského cinitele je pritom charakterizována jako okamzitý stav, který vznikl selháním cloveka, pricemz tato chyba muze vést prímo ke vzniku nezádoucí události. Selhání lze tedy proto chápat jako odchylku od zádoucího stavu, který je popsán v príslusné dokumentaci (výkonový harmonogram, popis práce apod.).

Obecne se vsak nejcasteji pouzívá uznávaná definice, kterou navrhl Reason, která praví, ze „lidská chyba je obecne pouzitelný výraz, který zahrnuje vsechny události, kde plánovaný sled mentálních nebo fyzických cinností nedosahuje zamýsleného výsledku a jestlize tato selhání nemohou být pripsána na vrub intervenci nejakého náhodného pusobení“. Z toho vyplývá, ze chyba je zalozena na nedosazení výsledku ci cíle a chybování tedy predstavuje sekvenci prímo souvisejících chyb nebo proces, kdy nepravidelne v case vznikají chyby bez vzájemné souvislosti. Chybovat muze jedinec nebo i celý kolektiv. Kazdá chyba vzniká na základe pusobení urcitých negativních vlivu – prícin. Pro posouzení chybování lidského cinitele je proto nutno provést detailní identifikaci chyb a prícin selhání [10].

Identifikace chyb – jedná se o proces zjistování organizacních chyb a chyb cloveka, které jsou chápány predevsím jako selhání schopnosti rídit a obsluhovat zarízení s rizikem nezádoucí události ci havárie. Tato schopnost má zásadní význam jak pro plne automatizované výrobní systémy, technologie a zarízení, tak pro ty, které vyzadují znacný podíl manuální obsluhy. Ackoli se ve vetsine prípadu jedná o manuální obsluhy ve výrobních provozech, napr. ovládání ventilu apod., presto lze za manuální obsluhu povazovat také pouzívání PC pri rízení výrobních procesu ci provádení bankovních operací, behem kterých je nutno manuálne zadávat príslusné hodnoty, vyplnovat dotazníky, potvrzovat vykonání pozadovaných operací apod.

Chybování a selhání lidského cinitele a jejich dopad na bezpecnost (tj. kauzální souvislost se vznikem havárie nebo negativní ovlivnení prubehu mimorádné události) by mely být peclive a opakovane posuzovány, proverovány a zaznamenávány.

Pokud se hovorí o mozných chybách a selháních lidského cinitele, uvádí metodický pokyn výcet nejcasteji se vyskytujících chybových módu, které vycházejí z odborných prací. Nejvýznamnejsí druhy lidských chyb, se kterými se muzeme setkávat pri obsluze zarízení, ci pri výkonu stanovených cinností jsou predevsím:

chyby, kterým lze predejít lepsím skolením nebo pokyny, tj. osoba, která se chyby dopustila, nevedela, co má delat,
chyby, kterým slo predejít lepsí motivací, tj. osoba, která se chyby dopustila, vedela, co má delat, ale neudelala to, protoze se rozhodla to neudelat,
chyby zpusobené nedostatkem fyzických nebo dusevních schopností,
chyby zpusobené snízenou pozorností, nebo její krátkodobou ztrátou.

Identifikace prícin selhání – jedná se o jednu z nejobtíznejsích partií posouzení vlivu lidského cinitele na bezpecnost pracovního systému, protoze smeruje k predikci neceho, co se jeste nestalo (chyba), ale zároven jsou zjistovány faktory, které mohou k této chybe za stávajícího stavu a podmínek nekdy v budoucnu vést [10].

Preventivní opatrení ke zvýsení spolehlivosti lidského cinitele v podniku

Velmi dulezitý je také clánek 3 zminovaného metodického pokynu, který je venován rozsahu navrhování a zpusobu provádení preventivních opatrení smerujících ke zvýsení spolehlivosti lidského cinitele a to v kontextu na jednotlivé analyzované oblasti.

Základním preventivním opatrením ke zvýsení spolehlivosti lidského cinitele na základe provedené kategorizace systému clovek – stroj musí být stanovení minimálních pozadavku a nároku na:

cloveka (schopnosti, znalosti, výkonnost, odolnost, zdravotní stav, osobnostní faktory apod.),
pracovní prostredí (nároky na jednotlivé faktory a jejich komplexní pusobení, minimální standardy velínu a dispecinku, optimalizace limitu jednotlivých faktoru apod.),
pracovní podmínky (rezim práce a odpocinku, smennost, motivace, rízení, kontrola),
sledování sociálních a mimopracovních faktoru,
resení problému v souvislosti s výsledky subjektivního hodnocení pracovníky,
vysetrování havárií a nehod (i bez následku) s ohledem na vliv lidského cinitele a jejich promítnutí do bezpecnostních systému a preventivních opatrení,
optimalizaci technických a ergonomických parametru softwaru a hardwaru.

Preventivní opatrení, která by mela vyplývat z provedených analýz úkolu a cinností, by mela predevsím resit problémy vyplývající z obsahové stránky provozních dokumentu pri soucasném posouzením reálného stavu. Jedná se tedy o definování následujících druhu opatrení, mezi které patrí:

zmeny v pracovních postupech (odstranení zjistených nejasností, odporujících si skutecností, dvojsmyslností ci nesrozumitelných príkazu apod.),
zmeny v organizaci práce (úprava organizacních schémat, personálního zajistení, koordinace mezi pracovníky, zodpovednosti, optimalizace pracovních cinností, rychlost provádení dílcích úkolu apod.),
zmeny v materiálne – technickém zajistení podmínené potrebami vyplývajícími z charakteru pouzívaných zarízení nebo potreb provozního personálu, (zajistení prvku pasivní ochrany, technických doplnku, chybejících cástí zarízení, komunikacních prostredku, osvetlení, krytu apod.),
zmeny v ovládání (nahrazení zásahu cloveka vhodnou automatizací apod.) a
zabezpecení potrebných lidských zdroju apod.

Cást venovaná zjistení osobnostních determinant spolehlivosti lidského cinitele, která by mela tvorit soucást analýzy LC, by mela umoznovat rozkrýt slabá místa v personálním zajistení na príslusných kritických pracovních pozicích. Tato analýza je cílená a mela by odhalovat osobnostní charakteristiky konkrétních pracovníku. Tyto charakteristiky by mely být následne porovnány s osobnostními predpoklady stanovenými pro príslusné pozice a srovnáním by melo být urceno, zda:

byl výber príslusných pracovníku podle jejich osobnostních charakteristik proveden správne a byly uplatneny pozadavky výberu,
príslusní pracovníci nevykazují výrazné odchylky od predepsaných determinant,
jsou osobnostní predpoklady stanovené pro výkon na príslusných pozicích vhodne nastaveny,
jsou príslusní pracovníci podrobeni prubezné systematické péci, skolení, tréninku, prezkusování apod.,
je prubezne zjistována zpetná vazba od pracovníku na kritických pracovních pozicích.

Záver

Lidský cinitel je pojem, se kterým se v poslední dobe muzeme stále casteji setkávat jak v odborných pracích, tak i v médiích. Presto vsak nebyl doposud spolehlive a jednoznacne definován. Ackoli ruzné prameny jej definují ruzne, u nás se ustálila definice, ze se jedná o „soubor vlastností a schopností cloveka, posuzovaných predevsím z hledisek psychologických a fyziologických, které vzdy nejakým zpusobem v dané situaci ovlivnují výkonnost, efektivnost a spolehlivost pracovního systému“. Je potreba pamatovat na to, ze pojem lidský cinitel se nevztahuje pouze na cloveka samotného, ale ze jako zvlástní faktor determinuje úroven bezpecnosti (jak v podniku, tak i ve spolecnosti) a soucasne integruje i úroven podnikové kultury, kultury bezpecnosti a celospolecenské kultury. Pro managery firem by proto melo být nezbytné, aby se tímto fenoménem zcela vázne zabývali, nebot je to práve clovek, který tvorí nejslabsí clánek pomyslného retezu, jehoz pevnost vyjadruje míru (sílu) bezpecnosti pri provozovaných cinnostech. Je na míste si pripomenout, ze selhání cloveka zpusobuje více nez 80% vsech nestandardních, nezádoucích stavu. Proto je nutné dukladne analyzovat vsechny aspekty tohoto faktoru a na základe výsledku príslusných analýz provádet preventivní opatrení za soucasné reflexe na skutecnost, ze bezpecnost pracovního systému je dána predevsím spolehlivostí lidského cinitele.

Literatura

[1] Metodický pokyn odboru environmentálních rizik Ministerstva zivotního prostredí k rozsahu a zpusobu zpracování dokumentu „Posouzení vlivu lidského cinitele na objekt nebo zarízení v souvislosti s relevantními zdroji rizik“ podle zákona c. 59/2006 Sb., o prevenci závazných havárií. Vestník MZP, 2007, c. 2.

[2] CHUNDELA, L. (1983). Ergonomie. Praha : CVUT.

[3] CSN EN 61511: Funkcní bezpecnost – Bezpecnostní prístrojové systémy pro sektor prumyslových procesu. Praha : Ceský normalizacní institut, 2005.

[4] DRAHTEN, H.; HERMANN, B. (2007). Relevant characteristics of the human system as determining factors for the man-machine-interface in process platns. In OECD-CCA Proceedings from Workshop on Human Factors in Chemical Accidents and Incidents.

[5] DORNER, D. (1989). The Logic of Failure: Recognizing and avoiding error in complex situations.

[6] WANDKE, H. (2004). Einfuhrung in die Ingenieurpsychologie (unv. Vorlesungsskript).

[7] TIMPE, K. P. (1999). Verantwortung und Fuhrung in Mensch-Maschine-Systemen. Berlin : TU.

[8] BAILEY, R. W. (1989). Human Performance Engineering.

[9] Zákon c. 59/2006 Sb. o prevenci závazných havárií.

[10] SKREHOT, Petr (2006). Spolehlivost lidského cinitele[on-line]. Portál BOZPinfo, 7. 8. 2006 [cit. 2008-03-08]. Dostupný na www: <http://www.bozpinfo.cz/citarna/tema_tydne/spol_lid_cin06.html>.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM

Výzkumný ústav bezpecnosti práce, v.v.i. - provozovatel portálu

Kontakty na redakci BOZPinfo.cz | Informace o portálu BOZPinfo.cz | Právní výhrada portálu BOZPinfo.cz
RSS kanál | Mapa webu