JOSRA 1 - 2008

Etická dimenze podnikání a firemní kultury

30.04.2008 | AUTOR: Mgr. Jaroslav Uzel

An Ethical Dimension of Entrepreneurship and Corporate Culture

Jaroslav Uzel¹

¹Výzkumný ústav bezpecnosti práce, uzel@vubp-praha.cz

Abstrakt

Etika je dulezitým výchozím predpokladem dlouhodobe úspesného podnikání. Prinásí prospech podniku i celé spolecnosti. Snizuje náklady, zefektivnuje komunikaci a z dlouhodobého hlediska prinásí trvalá nehmotná aktiva s konkrétními ekonomickými efekty. Etické chování podniku je tak praktickou komparativní výhodou na trhu. Pokud chtejí být i nase organizace trvale úspesné v konkurenci ostatních, je systematická integrace etické dimenze do jejich strategických plánu a podnikových kultur nutností. Pro kazdou organizaci, která chce spolehlive a dlouhodobe uspet, je velmi dulezité vypracování a dodrzování etického kodexu.

Klícová slova: ekonomie, etika, etické chování, etický kodex podniku, odpovednost, podnikání, podniková kultura

Abstract

Ethics is a significant prime prerequisite for successful entrepreneurship. It yields success to the company and society. It lowers costs, makes communication more effective and brings permanent intangible assets with concrete economic results in the long run. A company’s ethical behaviour is therefore a practical and comparative market advantage. If our companies want be successful in the others’ competition, a systematic integration of an ethical dimension to their strategic plans and corporate culture is a must. For each organisation willing to be reliable and successful in the long run it is therefore essential to word and observe a code of ethics.

Keywords: economics, ethics, ethical behaviour, companies’ code of ethics, responsibility, entrepreneurship, corporate culture

Úvod

„Melo by být jasné: prezití lidstva na této Zemi, ohrozené katastrofálním ekonomickým, sociálním, politickým a ekologickým vývojem jak v první, tak v druhé polovine 20. století , vyzaduje prinejmensím ex negativo svetový étos. Diagnostikovat úpadek nám nepomuze.
Bez morálky, bez obecne závazných etických norem, bez „globálního standardu“ se národy ocitají v nebezpecí, ze se akumulací desetiletí neresitelných problému vmanévrují do krize, která nakonec muze vést k národnímu kolapsu, tedy k hospodárskému zruinování, k sociálnímu rozkladu a k politické katastrofe.“ 

H. Küng

„At clovek premýslí o étosu jak chce, étos je a zustává vnitrní hodnotou, jejíz porusení není nicím lhostejným, a za urcitých okolností má povázlivé psychické následky. Tyto následky ovsem zná relativne málo lidí, nebot jen málo lidí vydává objektivne pocet ze svých dusevních vztahu.“ 

C.G. Jung

Vhodné pracovní nebo podnikatelské prostredí nevzniká spontáne, ale je výsledkem cíleného úsilí pracovníku ve vsech institucích, orgánech a spolecnostech, které svou cinností mohou mít vliv na pracovní prostredí. Výsledné pusobení je dáno etickými postoji, erudicí, aktivitou a postavením kazdého. Celková situace není ani v literature ani v praxi dobre hodnocená. Jaroslav Antonín Jirásek to vyjádril následujícími slovy: „Jistý etický úpadek a tedy i naléhavejsí potreba obnovit váhu etiky se nechá pozorovat v celém atlantickém svete. Kapitalistická ekonomika uz je delsí dobu dvojí: otevrená, verejná, vykazovaná a druhá uzavrená, ovládaná pochybnými, nepoctivými az zlocinnými elementy a samozrejme skrytá. Podle ruzných pramenu muze „sedá“ ekonomika predstavovat tak kolem 15 % zjevné ekonomiky. (Rozsah „cerné“ ekonomiky zustává neznámý.) Mezinárodní institut vnitrních auditoru uvedl (pro konec devadesátých let), ze se v západních podnicích zproneveruje v prumeru kolem 6 % zisku. Sedou ekonomiku se zatím potlacovat nedarí, naopak postupne roste." (Jirásek J.A. str. 1,2)

Nekteré organizace si jiz, na základe úspechu renomovaných firem ve vyspelých a ekonomicky silných zemích uvedomují, ze jejich zámery a jejich realizace jsou podstatnou merou limitovány nejen ekonomickými moznostmi, ale i limity morálního charakteru. V techto zemích si jiz dríve uvedomili, ze etika je dulezitým výchozím predpokladem dlouhodobe úspesného podnikání. Prinásí prospech podniku i celé spolecnosti. Snizuje náklady, zefektivnuje komunikaci a z dlouhodobého hlediska prinásí trvalá nehmotná aktiva s konkrétními ekonomickými efekty. Etické chování podniku je tak praktickou komparativní výhodou na trhu. Pokud chtejí být i nase organizace trvale úspesné v konkurenci ostatních, je systematická integrace etické dimenze do jejich strategických plánu a podnikových kultur nutností. Pro kazdou organizaci, která chce spolehlive a dlouhodobe uspet, je velmi dulezité vypracování a dodrzování etického kodexu.

Manazeri si dnes casteji uvedomují, ze úspech organizace nezávisí jenom na kvalite jejich vlastní práce, ale na kvalite práce celého osazenstva dané organizace. Proto casteji soustredují pozornost na úroven pracovního prostredí, péci o BOZP a pracovníky, zlepsování pracovních vztahu, spokojenost pracovníku, jejich loajalitu vuci dané organizací a zacínají uplatnovat sociální odpovednost organizace (CSR). Zamestnavatel ocekává, ze zamestnanci jeho úsilí a náklady s tím spojené ocení svou identitou, zvýsenou pracovní aktivitou, zodpovedností a tvorivostí. Dále ocekává, ze se výsledky nových postoju zamestnancu projeví v úrovni inovací organizace i v celkovém úspechu hlavní cinnosti organizace. Nové postoje a hodnoty se stávají sdílenými v celé organizaci a predávají se v case. Postupne se tak tvorí a upevnuje primerená podniková kultura v níz je stále zretelnejsí etická dimenze. Zavádením etických principu je jedním z projevu úsilí o kultivaci podnikového prostredí. Tím se podporují a rozvíjejí dulezité hodnoty napríklad duvera, která snizuje transakcní náklady a rozsiruje moznost podnikání. Zvýsením duvery a dalsích klícových hodnot narustá sociální kapitál daného podniku.

Podniková kultura

Podniková kultura predstavuje trvalé spolecne sdílené hodnoty korporace, které spolu s moderními informacními systémy drzí ruznorodé skupiny pracovníku v potrebné integraci i ve vetsích nebo obrovských globálních organizacích. Moudre vedená korporace klade duraz na dalsí prohlubování a pestování spolecných hodnot, specifických pro danou korporaci, coz je významným klícovým prvkem podnikové kultury. Takové hodnoty mohou presahovat i národní kultury. Jejich existence významne zvysuje soudrznost organizace. Povinností vsech zamestnancu je tyto hodnoty znát a respektovat. Ztotoznení s hodnotami dané organizace znamená mensí potrebu kontroly. Kdyz zamestnanci respektují spolecné hodnoty, zpravidla vykazují vyssí výkonnost. Podniková kultura vede zamestnance k tomu, aby meli k organizaci pevnejsí pouto a cítili zvýsenou odpovednost za její budoucnost a tím i soucasne za vlastní kariéru a bezpecnost svoji i celého kolektivu. Strucný výcet prínosu optimální podnikové kultury tedy je:

• zvýsení odpovednosti vetsiny zamestnancu,
• prohloubení respektování spolecne sdílených hodnot – etika, bezpecnost, zdraví, ekologie,
• jasné a vsem srozumitelné vymezení spolecných cílu,
• podpora uplatnení nejlepsích pracovních postupu,
• rozvíjení otevrené horizontální i vertikální komunikace,
• zvýsení týmovosti v celé organizaci,
• podpora kontinuálnímu dynamickému rustu celkové efektivnosti – nepretrzitému procesu zdokonalování,
• nárust prizpusobivosti zmenám vnejsího i vnitrního prostredí a novým vývojovým trendum.

Podniková kultura je ovlivnována mimo jiné i kulturou národní prípadne kontinentální ci globální. Proto se není mozno obcas vyhnout, alespon strucným, zmínkám o kulture obecne. Je nesporným, vseobecne prijímaným faktem, ze kultura má v zivote cloveka zásadní a univerzální roli. Díky kulture se má clovek rozvíjet a prezít. Mnoho myslitelu tvrdí, ze budoucnost cloveka závisí do znacné míry na kulture.

Dulezitým merítkem kultury je správný rust lidské osobnosti, který se projevuje v lidských kvalitách a schopnostech v oblasti hledání a poznání pravdy a preference hodnot. Kultura smeruje k nekonecnu, protoze ze své podstaty se snazí dosahovat vyssího stupne pravdy, krásy a harmonie. Kultura pro svuj rozvoj tak potrebuje být otevrená sebepresahu, transcendenci, duchovním hodnotám coz se projeví rustem etické dimenze. Kultura se projevuje nejen v kategoriích antropologických, sociologických a psychologických, ale také v kategoriích etických povinností a práv – etické dimenzi. Smysl pro morálku bývá povazován za podstatu kultury.

Etika a ekonomie

„Cím vyssí je „morálka obchodníku a výrobcu“, tím je bohatsí lid, tím je bohatsí celá zeme. Nemuze být bohatství tam, kde jsou lidé zamestnáni vzájemným podvádením; nemají cas na vybudování hodnot, na vytvorení bohatství.“

 Tomás Bata

„Kdyz jsou mravy dostacující, zákony jsou nepotrebné. A kdyz jsou mravy nedostacující zákony nelze vymáhat.“

 Emile Durkheim

Terminologicky bývá v Evrope rozlisováno mezi etikou a morálkou. Etika bývá chápána jako veda o mravnosti, filozofická teorie morálky. Etika se z velké casti zabývá mravními principy, zákony ci dohodami a uzancemi, které dovolují abychom na základe toho co je, vyslovovali tvrzení o tom, co má být. Etika je dnes spolecenská veda, jejímz predmetem zkoumání je morálka. Morálka pak je stav fakticky platného souboru mravních zásad, postoju a pravidel jejichz zachování povazuje spolecnost (její vrstva, profese, skupina popr. jedinec) za správné a zádoucí v zájmu sociálního rozvoje, dobrých mezilidských vztahu a dosahování perspektivních cílu. Morálka je skutecností, tedy to, co je. Vetsinou se vsak (pod vlivem amerického pragmatismu) obou techto pojmu pouzívá promiskue. J.A. Jirásek konstatuje: „Puvodní etika je staroreckého puvodu. Étos znamenal neco jako povznásející hnutí mysli, zaujetí pro neco, oddanost necemu. V tom smyslu se jej pouzívá vlastne dodnes. Pozdejsí morálka pochází z latinského mores, mravy. Etika nálezí k nejstarsím projevum usporádané spolecenské mysli. Úvahy „o dobrém cloveku v dobré spolecnosti“ predcházely filozofii a vedám. První spolecnosti byly usporádány práve na etických základech, do nichz se sbíhala zkusenost lidského souzití a individuálního chování. Nejen v dávnoveku. Krestanství dalo atlantické civilizaci své desatero prikázání. Také pozdejsí velké revoluce jako francouzská a americká koncem 18. století, a také ruská, pocátkem 20. století formulovaly své clánky víry v dobrého cloveka a dobrou spolecnost.“ (Jirásek A.J. str. 3)

I soucasná teorie a praxe je spojena pupecní snurou s etikou dávné doby. Pokud pokrok vedeckého myslení nebo vsednodenní cinnosti se odcizují etickému paradigmatu, nastávají v nem az nepredvídané krize a katarze. Soudobá filozofie, veda a praxe toto zivé spojení do jisté míry ztratily.

Ekonomie jako spolecenskovední disciplina nemuze být nikdy zcela prostá hodnotících soudu, které urcují smer a metodologická východiska teorie i pravidla podnikání. Tezko si predstavit ekonoma nebo podnikatele, který by si nekdy nepolozil sokratovskou otázku: „Jak by mel clovek zít?“ Tedy otázku, která je povazována za ústrední motiv etiky.

Tradice etické dimenze v ekonomii je stará jako první pokusy popsat ekonomický zivot. Nalézání etických principu chování ekonomických subjektu bylo spojeno s hledáním prirozené spravedlnosti a spravedlivého usporádání spolecnosti jiz ve starém Recku. Redukce ekonomického myslení o etickou dimenzi je spojováno se snahami popsat a resit problémy kapitalistického ekonomického systému a osamostatnením ekonomie jako vedy. Ekonomii vsak nelze chápat jako „mravne“ sterilní disciplinu. Vzdyt celá lidská cinnost je determinována zejména sociálním a kulturním prostredím, v jehoz rámci se utvárejí zkusenosti a hodnotový systém, jenz hraje významnou roli v procesu motivace a rozhodování. Amartya Sen upozornuje na fakt, „ze Adam Smith, povazovaný za „otce moderní ekonomie“, byl profesorem morální filosofie na univerzite v Glasgow…Predmet ekonomie se vsak po dlouhou dobu chápal jako jedna z vetví etiky.“ (Sen A. str. 14) Sen povazuje za základní dva zdroje ekonomické vedy: „etiku“ a „inzenýrství“. Inzenýrský prístup nastupuje az v moderní industriální dobe, hledá racionální prostredky k dosahování predpokládaných cílu a etické aspekty pojímá jako exogenní. Sen povazuje prístupy za významné. Kazdý ekonomický smer ci skola mají zmínene prístupy v ruzném pomeru. Podle Sena „propast, která se mezi ekonomií a etikou otevrela, moderní ekonomii podstatne ochuzuje … ekonomická veda by mohla dospet k lepsím výsledkum, pokud by venovala vetsí a explicitní pozornost etickým úvahám, které lidské chování formují.“ (Sen A. str. 18,19) Podnikatelská etika je profesní, aplikovaná, normativní etika. Jde v ní o reflexi etických principu do veskerých podnikatelských cinností, zahrnující individuální a korporativní hodnoty. Za zrod discipliny s názvem podnikatelská etika bývá povazován rok 1974. Tehdy se konala na univerzite v Kansasu konference z níz byl vydán sborník referátu: „Ethics, Free Enterprise and Public Policy: Essay on Moral Issues in Business“. Podnikatelská etika se snazí o nalezení správného, skutecnosti primereného chování podnikatelských subjektu. Podnikatelská etika resí napríklad taková témata: slusnost, plné respektování zákonu, konflikty zájmu a jejich resení, férovost pracovních vztahu, bezpecnost a ochranu zdraví na pracovisti, poctivost v odbytových praktikách, vztahy k dodavatelum a zákazníkum, adekvátnost cen, úplatky, ochrana zivotního prostredí apod. Podnikání i v prípade implementace etické dimenze neztrácí nic ze své prirozené funkce – stále se snazí o maximalizaci zisku.

Zavádení etické dimenze do podnikání prispívá ke kultivaci jak uvnitr podniku tak vne a tím udrzuje a rozvíjí dulezité hodnoty, které podporují fungování a rozvoj kultury v celém systému. Mezi tyto hodnoty patrí napríklad duvera, která snizuje transakcní náklady a rozsiruje moznosti podnikání. Dále sem parí odpovednost, která zvysuje kvalitu výroby a duslednost péce o bezpecnost. Zlepsením techto a dalsích klícových hodnot se zvysuje sociální kapitál daného podniku nebo i celého systému. Amitai Etzioni to vyjádril takto: „Normativní hodnoty nejsou pouhými principy, vuci nimz lidé vyjadrují svou vázanost. Mají specifické dusledky v chování lidí, které potvrzují nebo omezují konkurenci a rozsirují nebo omezují její rozsah.“ (Etzioni A. str. 175)

V následujících oblastech se obvykle ocekávají váznejsí etické problémy:

Vztahy vuci spotrebitelum

• odpovednost za výrobek (jakost, bezpecnost, dodrzování predpisu a norem),
• reklama,
• záruky, servis,
• zákaz dávat úplatky potenciálním zákazníkum.

Vztahy vuci majitelum a investorum

• zájmy majitelu a investoru,
• pravdivost údaju v podnikové rozvaze a výkazu zisku a ztrát.

Vztahy k zamestnancum

• respektování práv osobnosti,
• nediskriminace pri zamestnávání osob,
• pracovní prostredí (bezpecnost, pracovní podmínky),
• spravedlnost pri stanovení mezd a jiných odmen,
• právo na informace,
• spoluúcast na rozhodování.

Vztahy k obchodním partnerum

• spolecné zájmy, duvera,
• dodrzování platebních a jiných závazku.

Vztahy vuci státu

• vcasné a správné placení daní,
• vedení úcetnictví,
• dodrzování predpisu.

Vztahy vuci konkurenci

• dodrzování pravidel poctivé souteze,
• neposkozování dobrého jména konkurence,
• obstarávání informací o konkurenci pouze legálními prostredky.

Vztah k zivotnímu prostredí

• ochrana zivotního prostredí,
• nepouzívání zvírat k experimentum.

Vztah vuci spolecnosti

• zajistení a rozsirování pracovních prílezitostí,
• podpora spolecnosti sponzorstvím a dary.

Nástroje podnikatelské etiky

Nástroje podnikatelské etiky mohou vytváret sít instrumentu, které muzeme ríkat „etická infrastruktura podniku“. Mezi klícové metody soucasnosti patrí zejména:

Vzdelávání a výcvik v oblasti etického chování má zejména za úkol sjednotit názory vsech pracovníku na význam aplikace etiky v kazdodenní práci jejich podniku, a naucit úcinné komunikaci podporující otevrenost a duveru uvnitr podniku.

Etický kodex je systematicky zpracovaný soubor norem a predpisu, který vymezuje a upravuje vztahy mezi zamestnanci podniku. Poskytuje také komplexní rozpracování, konkretizaci morálních pohledu na cinnost podniku i na práva a povinnosti zamestnavatelu a zamestnancu. Pozornost bývá venována i okolí podniku, zákazníkum, dodavatelum, investorum, dodavatelum, odberatelum, veritelum a konkurenci. Struktura a obsah kodexu jednotlivých organizací se lisí. Odchylky jsou dány specifickými faktory, které zrcadlí predevsím rozdíly v kulture, specializaci, velikosti podniku a mravní vyspelosti majitelu, managementu i zamestnancu. Kodex musí být srozumitelný, jednoznacný, aby mu porozumel kazdý uzivatel. Dulezitý je také úspesný proces operacionalizace etického kodexu do praxe.

Etický leadership – vedení príkladem je úcinnou formou etické výchovy kazdý den a celou pracovní dobu. Mezi jeho výhody patrí zejména beznákladovost a významný príspevek k autenticnosti tedy opravdovosti a verohodnosti v prístupu k podnikatelské etice. Je jasným signálem toho, nakolik verohodné jsou etická prohlásení. Jde o konfrontaci rétoriky a praktického uplatnování etických principu. Prípadným pseudoetickým chováním dochází k degradaci pozitivních aktivit na etické dimenzi. Mezi deklarovaným a realizovaným etickým programem by mela být shoda.

Etický a sociální audit Sociální audit má ctyri základní dimenze: zamestnaneckou politiku, ekonomický rozvoj podniku, enviromentální politiku a dobrocinnost. Etický audit muze být soucástí sociálního auditu a je zameren na systematické hodnocení etického programu v podniku a proverení etických standardu.

Organizacní struktury na podporu etického programu jsou zrizovány s cílem pomoci managementu, zamestnancum i dalsím uzivatelum v jejich kazdodenním etickém jednání a napomoci k efektivnejsímu naplnování etického programu podniku (pracoviste pro podporu etického chování, pracovník odpovedný za etické postupy firmy, etická rada ci výbor, ombudsman a dalsí).

Anonymní informacní linka slouzí k oznámení neetického chování na pracovisti. Vyuzít ji mohou lidé z podniku i lidé vne podniku. Je zvykem ji pouzívat az po neúspesném vycerpání prímých metod (napr. informování prímých nadrízených).

Manazeri jeste casto povazují institucionalizaci etické dimenze ve své organizaci za neco zbytecného nebo jen formálního. Za neco co je pripravuje o cas a nic neprinásí. Paradoxne jsou to vsak zrovna oni na nichz spocívá hlavní tíha morální odpovednosti. Je treba jim zprostredkovat poznání, ze klícové etické hodnoty jim mohou usnadnit rozhodování v konfliktních situacích a mnohdy rozhodují o jejich existenci jako manazeru. Integrace etické dimenze do firemní strategie a kultury predstavuje hledání konsensu mezi subjektivními zájmy firmy a zájmy spolecenskými. Ústrední tezí integrace etiky do podnikové strategie je myslenka, ze morální kvalita jednání podniku netkví v maximalizaci zvysování zisku, ale ve volbe prostredku, jakými lze zisku dosáhnout.

Jestlize obecne uznáváme, ze úroven podnikatelského prostredí nezávisí na institucích, ale na lidech, kterí v nich pracují, pak je nutno v managementu se intenzivneji zabývat jejich výberem, stimulací, výchovou, vzdeláváním, hodnocením a predevsím jejich ochotou nechat se motivovat. Na významu proto nabývá cást managementu, zabývající se etikou pracovníku, zejména metodami stimulace a motivace. To se týká vsech pracovníku na vsech etázích rídící vertikály. Jde o výchovu k aktivní a tvorivé motivaci pracovníku, která je orientována na efektivnost ekonomiky a dobré jméno pracoviste. Proto prioritou vedení lidí je hledat úcinné metody stimulace, aby pracovníci byli motivováni k tvorivému plnení úkolu a zodpovednosti za výsledky své práce.

Dulezitá je vazba morálky a práva jelikoz zrcadlí hranice formální a neformální regulace ve spolecnosti. Východiskem vzájemného vztahu morálky a práva jsou zvyk, mrav, obycej, které jsou z historického vývoje klícem jak právní teorie, tak morálky. Pro právo je rozhodující proces spolecenského, respektive kulturního uznání hodnoty nebo zvyku. Tento proces je spojen s pojetím proaktivní úlohy etiky, respektive morálky a reaktivní úlohy práva. Morálka právo inspiruje – ríkává se, ze právo je minimum morálky. Vztah morálky a práva je vnímán jako reflexe mravních zákonitostí v právu.

Úspesné vedení lidí souvisí s uplatnováním spolecenské odpovednosti firmy (Corporate Social Responsibility, CSR), která rozvíjí a ovlivnuje kvalitu vztahu pracovníka k pracovisti, k pracovnímu kolektivu a k participaci na jeho stabilite. Nezbytnou podmínkou stability pracovního kolektivu je informovanost o podnikové strategii, cílech a moznosti kariérního rustu. K tomu napomáhají etické vztahy a otevrená komunikace mezi zamestnavateli a zamestnanci i jejich pravidelné kontakty pri hodnocení pracovníku. Podarí-li se v podniku takový styl a systém manazerské práce a „zahnízdí-li se“ v hlavách vsech zamestnancu, stane se postupne nepsanou normou hranice zádoucího chování, spolecne sdílené hodnoty a cíle i dalsí atributy zádoucí podnikové kultury.

Na zádoucím rozvoji podnikového prostredí se podílejí pracovníci, kdyz usilují o dobré jméno svých organizací a rozvoj jejich ekonomiky. Úspesné úsilí pracovníku vyplývá z komplexnosti manazerské práce. Manazeri si stále více uvedomují, ze nestací rídit vývoj ekonomiky jenom na bázi managementu kvantitativních vlastností ekonomických jevu o nichz vypovídají podnikové ukazatele, ale ze je zapotrebí venovat stejnou pozornost i jejich nemeritelným kvalitativním vlastnostem. (Více jak 60% ceských firem manifestuje v pruzkumu Slezské univerzity, ze si prejí aby se uplatnovali etické principy a aby se jejich dodrzování kontrolovalo.) Oba pohledy na podnikové jevy spolu souvisí a doplnují se. Teprve ve spojení splnují podmínku pro uplatnování komplexnosti v rozhodovacím procesu a systémové chápání a zobrazování ekonomicko sociálních jevu. Podle Dytrta tvorbu etiky v podnikatelském prostredí ovlivnuje:

• „partnerská spolupráce vsech podnikatelských organizací, verejných a správních institucí, které mohou jeho úroven ovlivnovat,
• kreativní uplatnování systému manazerské etiky rozvíjením subsystému morálky, erudice a vudcovství v rámci komplexního rozhodování o zmenách v managementu rízených subjektu,
• kreativita a komplexnost zobrazování pri rízení vývoje meritelných ekonomických jevu,
• sledování a ovlivnování vývoje nemeritelných vlastností podnikových jevu bezprostredne ovlivnujících etický rozmer managementu,
• systematické zkoumání vztahu mezi kvalitativními a kvantitativními vlastnostmi ekonomických jevu a vyuzívání získaných poznatku ve strategii rízeného objektu,
• analyzování míry vzájemného ovlivnování kvalitativních a kvantitativních vlivu, jejich prícin, vztahu a jejich tesností, pri jejich hodnocení,
• zvysování vypovídací schopnosti ukazatelu technického, ekonomického a sociálního vývoje verbální charakteristikou zobrazovaných jevu,
• kvalita stimulace rozvíjení sociální odpovednosti v managementu lidských zdroju,
• uplatnování vudcovských metod pri rozvíjení motivace kreativity pracovníku v rámci managementu a realizace zmen ve vnitrní strukture rízeného objektu i v jeho postavení v ekonomickém okolí.“ (Dytrt Z. a kol. str. 17)

Pavel Seknicka uvádí následující kroky nutné pro prosazení principu etického rízení do podnikové praxe:

„Ztotoznení vetsiny vlastníku a vrcholového managementu se základními principy etického rízení nebo zásadami obchodní etiky. Tato fáze je oznacována vetsinou jako „hledání ci nalezení víteze“. Jestlize clenové vedení podniku nejsou pripraveni a nemají o zavedení etického rízení zájem, pak sance, ze se ve firme prosadí podnikatelská etika, je velmi malá.

Podnik musí mít vypracovány principy etického rízení nebo zásady obchodní etiky, k jejich identifikaci musí být ucinen následující krok.

Musí být získána jednoznacná podpora od statutárních orgánu ve firme a management firmy musí bedlive sledovat instalaci etické infrastruktury podniku a vyzadovat od príslusných kompetentních operativních pracovníku pravidelné zprávy, predevsím pri implementaci etiky do praxe.

Není dostatecné najít vhodný vzor, napríklad podobnou firmu, která jiz principy etického rízení uvedla do praxe. Znacnou pozornost je treba venovat odhalování problémových míst v procesu implementace a zároven odstranovat pochybnosti u zainteresovaných, zejména u zamestnancu.

Nejlepsí cestou je volba jiz osvedceného modelu implementace, tedy teoretického modelu. Vetsinou se vyuzívá teorie participujících skupin, kde jsou specifikovány ruzné zájmové skupiny: vlastníci (zamestnavatelé), zamestnanci, zákazníci, investori, dodavatelé, odberatelé, pozornost je mozné venovat i dalsím zájmovým skupinám, napríklad konkurentum ci místnímu spolecenství.

Vytvorení vlastního firemního kodexu etiky nebo pravidel etického jednání a chování. Kodex by mel mít formalizovanou podobu a zamestnanci by o nem meli mít dostatecné povedomí. Vsechny sporné otázky by mel kodex resit, napríklad dávání a prijímání dárku,osobní uzívání firemního majetku apod.

Etický kodex se musí proverit a vyzkouset v praxi, u velkých firem se obvykle stanoví vzorek vsech stupnu a lokací firmy, kde bude kodex proverován.

Kodex se po schválení musí stát známým, meli by se s ním seznámit nejen zamestnanci, ale i dodavatelé, stálí zákazníci, investori a veritelé, dlouhodobe by mel etický kodex prispívat k realizaci strategických cílu firmy – proto je dulezité, aby vecne pokrýval celé spektrum cinností firmy. Kodex by mel být verejne prístupný, proto je vhodné jej umístit na webové stránky firmy a zaslat je nejdulezitejsím obchodním partnerum.

Etický kodex musí být podporován nejen vrcholovým vedením firmy, ale musí se dostat na vsechny stupne rízení, kde se s ním musí pravidelne „pracovat“. V rámci firmy by mely vzniknout i návazné tréninkové programy, které budou vyuzívat praktické zkusenosti z pouzívání etického kodexu v praxi, a to jak pozitivní, tak negativní. Tyto programy se zpravidla pouzívají v seznamovacích a zavádecích kurzech pro nové zamestnance.“ (Putnová A. a Seknicka P. str. 73,74).

Tab. c. 1 Model morálního rozvoje podniku (volne dle Riedenbecha a Rabina)

Záver

V nedávné dobe byla etika jen cizí slovo. (Pro nekteré podniky hodne cizí.) Byla casto praktikována paralelnost ekonomiky a etiky. To je nekoncepcní a neprospívá to rozvoji zdravé spolecnosti. Na jedné strane byla rozvíjející se trzní ekonomika, vedle ní samostatná etika, jako cosi nezávislého. Co muze nebo nemusí zasahovat do ekonomiky.

Etika podnikání se vsak v soucasnosti stala nejen vdecne diskutovaným tématem, ale také propracovanou a institucionalizovanou disciplinou. Na dukladne propracovaných základech dokazujících prínosnost podnikatelské etiky vyrostla disciplina, která jiz prinásí praktické návrhy na implementaci etiky do podnikové praxe. Existuje jiz rada úcinných nástroju na eliminaci neetického chování a rozvoj etického a úspesného podnikání (etický audit, etický kodex, CSR, vzdelávání v etice a dalsí). Podnikatelská etika je dulezitou základnou odpovedného chování vseho druhu v celém podniku. Tedy i celopodnikové efektivity, podnikové kultury a výkonnosti BOZP.

Literatura:

1. DYTRT, Z. …[et al.]. Etika v podnikatelském prostredí. Praha : Grada, 2006.
2. ETZIONI, A. Morální dimenze ekonomiky. Praha : Victoria Publishing, 1995.
3. FRANKL, V.E. Hledání nejvyssího smyslu. Brno : Cesta, 2007.
4. JIRÁSEK, J.A. Etika podnikání a managementu [nepublikovaný clánek, bez data].
5. KRIVOHLAVÝ, J. Pozitivní psychologie. Praha : Portál, 2004.
6. PUTNOVÁ, A.; SEKNICKA, P. Etické rízení ve firme. Praha : Grada, 2007.
7. SEN, A. Etika a ekonomie. Praha : Vysehrad, 2002.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM