Identifikace nebezpečí a posouzení rizika vedoucího k pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání

Identifikace nebezpečí a posouzení rizika představuje základní prvek v rámci prevence před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Článek blíže rozebírá právní rámec identifikace nebezpečí a posouzení rizika, vzájemně je srovnává v klíčových bodech (nebezpečí, ohrožení, pravděpodobnost, následky) a ukazuje jejich vzájemné propojení a závislost v rámci následného kroku - zlepšování pracovních podmínek.

Identifikace nebezpečí a posouzení rizika představuje proces, kdy dochází k stanovení míry (pravděpodobnosti) vzniku pracovního úrazu nebo uznání nemoci z povolání. Výstupem je seznam nebezpečí nebo rizikových faktorů, které jsou seřazeny dle závažnosti. Samotný proces je součástí nadřazeného procesu vedoucímu ke zlepšení pracovních podmínek a následně ke snížení rizika vzniku pracovního úrazu či uznání nemoci z povolání.

Ergonomie jako systém

Ergonomii lze definovat jako multidisciplinární vědní obor, který řeší pracovní činnosti zaměstnance na konkrétním pracovním místě a zabývá se studiem vzájemných vztahů mezi člověkem, strojem a pracovním prostředím, které se vzájemně ovlivňují a doplňují. Dochází mezi nimi k vzájemné interakci a utváření vztahů, čímž vzniká určitý systém. Lze tedy konstatovat, že právě člověk, stroj a pracovní prostředí představují jeho subsystémy (viz obr. 1).

Pokud vyjdeme z obecně platného tvrzení, že v rámci každého systému platí určitá pravidla, můžeme systém charakterizovat pomocí slov práce (érgon) a zákon (nómia), jejichž spojením a úpravou vznikne ergonomie.

Obr. 1 Znázornění systému Ergonomie a subsystému - člověk, stroj, pracovní prostředí

Technický a humánní princip

V rámci implementace ergonomie do praxe lze identifikovat dva principy - technický a humánní. Technický princip se zaměřuje na vztah stroj - pracovní prostředí (viz. obr. 2), zatímco humánní princip se zaměřuje na vztah člověk - pracovní prostředí a člověk-stroj (viz. obr. 3).


Obr. 2 Znázornění působení technického principu


Obr. 3 Znázornění působení humánního principu

Technický princip je racionální myšlení aplikované na základě jasně daných technických možností a vlastností stroje nebo pracovního prostředí. Pro vyhledávání potencionálních problémů používá identifikaci nebezpečí a posouzení rizika zaměřené zejména na stroj (např. rotační pohyb, horké povrchy, impulzní hluk) a pracovní prostředí (např. kluzká podlaha, nestabilní stoh, vysoká teplota).

K poškození zdraví dochází v těchto případech krátkodobým, náhlým a násilným působením výše uvedených nebezpečí.Technický princip souvisí s pracovním úrazem a nebere v úvahu člověka jako takového.

Humánní princip je přesný opak technického. Je založen na působení negativních vlivů na člověka. Pro vyhledávání potencionálních problémů používá identifikaci nebezpečí a posouzení rizika zaměřené na rizikové faktory (např. lokální svalová zátěž, pracovní poloha, hluk, vibrace). K poškození zdraví dochází v těchto případech dlouhodobým působením uvedených rizikových faktorů. Humánní princip souvisí s nemocí z povolání a je zcela ovlivněn člověkem jako takovým.

Aplikace technického a humánního principu

Na vzájemné postavení a působení obou principů při identifikaci nebezpečí a posouzení rizika lze nahlížet ze dvou úhlů pohledu:

  • paralelní - principy působí vedle sebe, vzájemně se neovlivňují, ale směřují k jednomu cíli;
  • interakční - principy se vzájemně ovlivňují a doplňují za účelem dosažení daného cíle.

Pro určení, který z pohledů je správný, je potřeba vyjít z definice ergonomie - studium vzájemných vztahů základních subsystémů. Dojdeme k závěru, že jednotlivé subsystémy se budou vždy navzájem ovlivňovat.

Pokud se bude technický princip zaměřovat jen na identifikaci nebezpečí a posouzení rizika zaměřeného na stroj a pracovní prostředí jako prevenci před pracovním úrazem a humánní princip na identifikaci nebezpečí a posouzení rizika zaměřeného na rizikové faktory jako prevenci před uznáním nemoci z povolání (paralelní pohled), získáme určitá nebezpečí a rizika, ale pouze v dané oblasti - prevence před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Pokud však oba principy propojíme - synergický efekt - bude výsledný účinek procesu identifikace nebezpečí a posouzení rizika kvalitnější a lépe implementovatelný do praxe.

Oba uvedené principy jsou správné a vedou k identifikaci nebezpečí a posouzení rizika, ale pohled interakční má vyšší účinnost a je lépe implementovatelný do praxe, protože dochází k synergickému efektu při působení obou principů současně (viz. obr. 4). Z tohoto důvodu se budeme dále zabývat interakčním pohledem.

Obr. 4 Znázornění interakčního působení principů

Pro lepší pochopení funkce a účelu jednotlivých principů je vhodné provést vzájemné porovnání ve vztahu k identifikaci nebezpečí a posouzení rizika. (viz. tab. 1).

Tab. 1 Porovnání principů ve vztahu k identifikaci nebezpečí a posouzení rizika

Parametr porovnání Technický princip humánní princip
Nebezpečí nebezpečí rizikový faktor
Ohrožení pracovní úraz nemoc z povolání
Pravděpodobnost riziko kategorie práce
Následek poškození zdraví poškození zdraví
Metoda nespecifikováno kategorizace práce
Příklady rotační ohyb lokální svalová zátěž

Teoretická východiska

Povinnost zaměstnavatele provádět identifikaci nebezpečí a posouzení rizika vychází ze zákoníku práce: „Zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje“ [1]. Tato povinnost platí pro oba principy technický i humánní, rozdíl je ve způsobu provedení. Humánní princip je legislativou definován - kategorizace práce [2]. Technický princip není legislativou definován. Pro identifikaci nebezpečí a posouzení rizika lze využít ČSN EN 31010:2011 [3].

Lokální svalová zátěž je rizikový faktor pracovního prostředí. Je charakterizovaný zátěží malých svalových skupin při výkonu práce horními končetinami. Při hodnocení lokální svalové zátěže dle platné legislativy se zjišťují a posuzují parametry:

  • procenta maximální svalové síly (dále % Fmax);
  • počty pohybů.

Pracoviště jsou na základě těchto parametrů rozdělena do tří kategorií dle míry rizika. Limitní hodnoty pro jednotlivé kategorie definuje legislativa jako funkční závislost počtu pohybů na % Fmax. Hodnoty příslušné pro jednotlivé pozice se vloží do připraveného grafu. Jejich pozice určí příslušnou kategorii práce [4].

Způsob posouzení rizika lze rozdělit na elektromyografické měření (dále EMG měření) a odborné posouzení. EMG měření provádí akreditovaná společnost pomocí měřící techniky a odborné posouzení provádí osoba s dostatečnými znalostmi a zkušenostmi. Na základě výsledků EMG měření se provede zařazení dané pracovní pozice do jedné ze tří kategorií práce, v případě odborného posouzení do jedné ze dvou kategorií práce (druhá nebo třetí). Odborným posouzením je velmi složité rozlišit rozdíl mezi kategorii práce první a druhou. Pro kategorizaci práce je důležitější hlavně rozdělení mezi kategorii druhou (nerizikovou) a kategorii třetí (rizikovou).

Pro snížení účinků lokální svalové zátěže lze použít několik opatření, zejména:

  • úprava pracoviště;
  • bezpečnostní přestávky stanovené legislativou;
  • řízená rotace.

Posouzení rizika jen pomocí EMG měření nebo odborného posouzení a následné zařazení do jedné ze tří kategorií práce lze aplikovat pouze pro stanovení kategorizace práce pro danou pozici a z toho vyplývající bezpečnostní přestávky nebo úpravu pracoviště.

V případě řízené rotace je to možné pouze v případě, že v rámci týmu jsou pracovní pozice rovnoměrně zařazené do kategorie druhé nebo třetí (viz. obr. 5a). V případě montážní linky (montážní operace, monotonie, vynucené tempo atd.) je ovšem vysoká pravděpodobnost, že bude převažovat kategorie třetí (viz. obr. 5b), popřípadě všechny pozice budou zařazeny v kategorii třetí (viz. obr. 5c). V tomto případě již nestačí výsledky získané standardními metodami (odborné posouzení nebo měření), ale je potřebné detailněji rozdělit jednotlivé kategorie práce tak, aby šla nastavit rotace.

         varianta a                            varianta b                          varianta c

                    Kategorie druhá (zeleně)          Kategorie třetí (červeně)
Obr. 5 Varianty rozložení kategorií práce [zdroj vlastní]

Praktická aplikace

Příklad propojení obou principů bude demonstrován na posouzení rizika pro rizikový faktor lokální svalová zátěž v podmínkách montážní linky charakterizované převažujícími montážními operacemi, vnuceným tempem a monotonií.

Identifikace nebezpečí a ohrožení

Nebezpečí - dlouhodobá nadměrně jednostranná zátěž horních končetin:

  • převládající montážní operace, při kterých zaměstnanci opakovaně manipulují s předměty a nářadím (zapojení svalů a šlach);
  • dochází k mnohonásobnému, opakovanému vynakládání poměrně malé síly, avšak po dlouhou dobu;
  • obecně platí, že čím větší sílu je třeba k manipulaci vynaložit, tím více jsou svaly a šlachy zapojeny.

Ohrožení - dočasné poškození zdraví, nemoc z povolání.

Posouzení rizika

EMG měření nebo odhad - humánní princip

Pro nastavení rotace v rámci týmu, ve kterém převládají pracovní pozice zařazené do kategorie třetí, je potřeba posunout hranici kategorie druhé, tak aby 2. skupina překrývala hygienický limit stanovený legislativou. Tím rozdělím kategorii třetí na dvě skupiny s různou zátěží. Hodnoty pro jednotlivé hranice určím na základě arbitrážního rozhodnutí (viz. obr. 6).

Obr. 6 Znázornění posunutí hranice

Metoda standardně používaná pro analýzu pracovních rizik - technický princip

Riziko je vyjádřeno funkční závislostí parametrů:

  • následek - stupeň zátěže, kterou daná pozice pro zaměstnance představuje;
  • četnost výskytu negativních jevů - počet výskytů jednotlivých stupňů zátěže.

Zaměstnanci a vedoucí zaměstnanci určí stupeň zátěže a počet výskytů pomoci dotazníku, který budou vyplňovat po ukončení práce na konkrétní pozici.

Riziko bude určeno pro každou pracovní pozici jako funkční závislost následku a četnosti výskytu negativních jevů. Výsledky jednotlivých pozic budou zakresleny do jednoho grafu a rozděleny do tří skupin.

Procesní přístup

Ergonomii lze také definovat jako vědu o práci (překlad z latiského slova ergonomia). Cílem je optimalizace vzájemného působení jednotlivých subsystémů za účelem dosažení co nejvhodnějších pracovních podmínek pro zaměstnance (snížení rizika vzniku pracovního úrazu či uznání nemoci z povolání), následné zlepšení jeho výkonu a tím i kvality práce.

Cíl ergonomie představuje proces, jehož základem je systematický přístup - nahlížení na ergonomii jako na systém, ve kterém na sebe navzájem působí a ovlivňují se subsystémy (člověk - pracovní prostředí - stroj). Optimalizaci působení subsystémů lze rozdělit do 5 kroků:

  • identifikace nebezpečí a posouzení rizika pracovních pozic;
  • stanovení nástrojů vedoucí ke snížení rizika;
  • vytvoření koncepce zlepšování;
  • testování navržených opatření a ověření jejich funkčnosti na vybraných pozicích;
  • plošné zavádění opatření.

Z uvedeného je evidentní, že identifikace nebezpečí je součástí procesu, který lze označit jako PDCA cyklus [5].

Závěr

Propojením humánního (EMG měření/odhad) a technického (posouzení rizika) principu jsme kromě nastavení řízené rotace získali možnost porovnání výsledků a ověření platnosti hodnot pro jednotlivé hranice (stanovené na základě arbitrážního rozhodnutí v rámci EMG měření/odhadu) a na základě výsledků z analýzy rizika dle standardní metody.

V případě potvrzení se bude moci modifikovaná metoda integrované elektromyografie účinněji používat pro stanovení pravidel řízené rotace. V případě, že nedojde ke shodě v rámci výsledků konkrétní pozice, může dojít buď k úpravě hranic jednotlivých skupin, či úpravě výsledků na základě analýzy rizika.

Na základě finálních výsledků identifikace nebezpečí a posouzení rizika lze vytvořit rotační matici pro vybraný tým a její implementování do praxe.

Na praktickém příkladu se ukázalo vzájemné propojení technického a humánního principu, kdy technický princip může upřesnit či potvrdit výsledky humánního principu. Díky synergickému efektu lze dosáhnout provádění rotace i v případě, že všechny pozice v rámci týmů jsou zařazeny do kategorie třetí, popřípadě kategorie třetí převládá. Správně nastavenou rotací se snížila pravděpodobnost vzniku nemoci z povolání.

Propojení humánního a technického principu by se dalo použít pro provádění analýzy rizika nejen pro lokální svalovou zátěž, ale také v rámci jiného faktoru pracovního prostředí, například pracovní poloha.

Na ergonomii jako vědu o práci lze nahlížet jako na systém, ve kterém platí určitá pravidla a který zahrnuje subsystémy (člověk - stroj - pracovní prostředí), které se vzájemně ovlivňují a doplňují. Pokud chceme dosáhnout cíle ergonomie, tedy snížit pravděpodobnost vzniku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, je vhodné použít procesní přístup.

Použitá literatura

[1] Zákon č. 262/ 2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů;
[2] Zákon č. 258/2000 Sb., nařízení vlády č. 361/2007 Sb.; vyhláška č. 432/2003 Sb., vše ve znění pozdějších předpisů;
[3] ČSN EN 31010 Management rizik - Techniky posuzování rizik. 3. vydání. Praha: Český normalizační institut, 2011;
[4] Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů;
[5] ČSN EN ISO 9001 Systémy managementu kvality - Požadavky. 3. vydání. Praha: Český normalizační institut, 2016.

Komentáře

Problematická ergonomie

05.10.2017 - 14:22 Radoslav Vlasák
Všechno víceméně záleží na odpovídajícím vyhodnocení rizik - a jeho nedílnou součástí by tedy nutně mělo být i odborné ergonomické posouzení. U toho jsem ale tak trochu skeptik - pokud by zásady ergonomie byly u nás všeobecně brány v náležitý potaz (a zároveň bylo dost specialistů, kteří tuto oblast profesionálně ovládají), nemohl by se - například - ve školkách, školách apod.často vyskytovat nábytek, který je i z víceméně laického pohledu neergonomický (on je takový ostatně i ve Sněmovně a Senátu Parlamentu ČR, ale tam je to zřejmě ovlivněno památkovou ochranou). Přitom by - třeba v případě těch školek a škol - zřejmě stačilo, aby jejich zřizovatelé měli k dispozici odborně garantovaný přehled výrobků (potažmo výrobců či dodavatelů), splňujících ergonomické požadavky. Nesměli by se ale současně muset ohlížet na cenu - právě ty nejlevnější výrobky tohoto (a nejspíš nejen tohoto) druhu bývají hodně často zároveň neergonomické. V procesu posuzování jakéhokoliv pracovního prostředí (a pro zmíněné děti a žáky je takovým prostředím právě ta školka či škola) by kvalifikovaný ergonom rozhodně chybět neměl - ale pak je to mj. otázka dostatečného počtu odborníků v této sféře. A také nejspíš otázka odpovídající spolupráce právě takových odborníků s odborně způsobilými osobami pro hodnocení rizik, bezpečnostními techniky a manažery, poskytovateli pracovnělékařské péče atd.

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail